Politiky děsí změna majitele dvou komerčních televizí
V soutěži dvou zájemců o koupi 46procentního balíku akcií Investiční a Poštovní banky (IPB) získal minulý týden pravděpodobně určitý náskok domácí investor – Československá obchodní banka (ČSOB). Ta má krytá záda svým strategickým partnerem – belgickou KBC Bank. Myšlenka spojení obou bank získala zjevně sympatie minimálně centrální banky a jejího guvernéra. Ačkoliv zástupci KBC poměrně logicky odmítají veřejně deklarovat svůj zájem o IPB, jednání centrální banky s představiteli KBC a generálním ředitelem ČSOB Pavlem Kavánkem proběhla v Paříži. Podle informací týdeníku EURO na nich Kavánek předložil hotový projekt vstupu ČSOB do Investiční a Poštovní banky. Za státním tankem. Spekuluje se o tom, že Kavánek ve svém plánu nabízí cestu, jak politicky průchodně umožnit vládě poskytnout IPB značně vysokou částku na ozdravení. Dočasným vlastníkem IPB by se spolu s ČSOB stal stát, který by pak mohl špatné úvěry vyvést na Konsolidační banku, či za ně převzít nějakou záruku. Po skončení sanace by své akcie prodal ČSOB za cenu, jež by uhradila alespoň část sanačních nákladů. Celá operace je ale patrně podmíněna tím, že na straně ministerstva financí a centrální banky padne rozhodnutí zavést v IPB nucenou správu. Současní vlastníci banky totiž preferují jiné řešení a na Kavánkově plánu patrně nebudou ochotni spolupracovat. Nucený správce by mohl snížit základní jmění prakticky na nulu a ČSOB se státem by pak při navýšení mohly získat takový balík akcií, jaký ke svým záměrům potřebují. Přijatelnost jakéhokoli plánu je ale podmíněna tím, že stát zaplatí za ozdravení banky mnohamiliardové částky. Přesnější suma bude známa po dokončení auditu loňského hospodaření. Auditor by ho měl podle některých informací předat vedení banky ještě před polovinou června. Požadavky Kavánka na čištění IPB budou přitom nepochybně velmi vysoké. ČSOB tradičně patří mezi konzervativní banky a nebude ochotna přijímat na sebe příliš velké riziko. Náklady na operaci však přitom budou jedním z hlavních argumentů při rozhodování vlády a ČNB o tom, jak s IPB naloží. Zděšení v ODS. Jenže nepůjde jen o peníze. Zpráva, že by se IPB mohla dostat do rukou belgické skupiny KBC, vyvolala paniku mezi politiky, zejména z ODS. KBC totiž vlastní v Česku kromě ČSOB i společnost Patria Finance, v jejímž čele stojí Zdeněk Bakala. Ten je spojován především se čtyřkoalicí díky sympatiím k Dřevíčské výzvě a dalším aktivitám. Bakala sám ale jakékoli spojování své osoby s děním kolem IPB rezolutně odmítá. Přesto představa, že by tento člověk mohl získat vliv na IPB, ovládající obě hlavní komerční televize v zemi, je pro smluvně opoziční strany černou můrou. Lze proto očekávat značný politický tlak zejména ODS, ale patrně i Miloše Zemana proti řešení, o němž se minulý týden hovořilo v Paříži. Klíčovou roli sehraje také ministr financí Pavel Mertlík, který se již před několika měsíci dohodl s guvernérem Tošovským na společném postupu v kauze IPB. Je otázkou, zda zvítězí jeho loajálnost k předsedovi vlády, který ohlásil svůj odchod a v budoucí kariéře mu moc nepomůže, nebo zda bude postupovat zcela samostatně. Co nabídne UniCredito. Nepochybně je možné očekávat protitah druhé strany, kde rozhodující roli v současnosti hraje zástupce Nomury Randall Dillard. On i vedení samotné IPB podporují spíše druhou investorskou větev, která má zájem o koupi podílu Nomury. Tou je německá Allianz a v závěsu za ní italská UniCredito. Generální ředitel IPB Jan Klacek již potvrdil, že Allianz jedná o koupi Pojišťovny IPB a má zájem o minoritní podíl (zřejmě kolem pěti procent) v samotné bance, v níž by japonský balík získala UniCredito. Informace týdeníku EURO potvrzují, že jednání o ceně za Pojišťovnu IPB začínala na pětinásobku předepsaného pojištění, jež navrhovala Nomura, a dvojnásobku téhož, jež navrhovala Allianz. Výsledky za první čtvrtletí ukazují, že předepsané pojistné dosáhlo výše 1,76 miliardy korun. Poslední vyjednávání prý sblížila stanoviska k trojnásobku pojištění, což by znamenalo, že by IPB mohla dostat za svou pojišťovnu, ovládající zhruba deset procent českého trhu, něco přes pět miliard korun. Jednání však mají dále pokračovat. Je nepochybné, že pojišťovací gigant Allianz by byl určitě dost dobrým pro vstup do jakékoli banky na našem trhu. Jenže jeho partner, který by měl vstoupit do samotné banky, vzbuzuje na rozdíl od KBC trochu podezření svou vlastnickou strukturou. KBC Bank je stoprocentní dcerou KBC Bank and Insurance Holding NV, ve kterém je největším akcionářem Almanij NV s 66,8 procenta akcií. Za touto investorskou skupinou stojí podle vysvětlení generálního ředitele ČSOB staré vlámské průmyslnické rodiny, které původně založily Kredietbank jako banku s největší silou v segmentu firemní klientely. Ačkoliv pro řadu analytiků nemusí jít o zcela jasnou charakteristiku vlastníků, pohled do akcionářské struktury UniCredito je mnohem zamlženější. Skupina Allianz v ní podle údajů samotné UniCredito, dostupných na internetu, drží pouhých pět procent akcií, 16,8procentní podíl pak Nadace měst Verona, Vicenza, Belluno a Ancona, přes čtrnáct procent Nadace města Turín. Nadace přitom na české regulátory finančních trhů působí jako červený hadr na býka. Možná je to trochu nespravedlivé. UniCredito nedávno koupila například světovou investiční společnost Pioneer, jejíž vlastníci si svého partnera jistě prověřili zřetelně důkladněji, než to před pár lety udělal Michal Kocáb, když prodával fond Trend partě tunelářů. Je tedy na druhé skupině, jak zajímavý návrh transakce předloží. Času už není mnoho. První zprávy naznačují, že dokončovaný audit bude nutit guvernéra Tošovského k rychlému rozhodnutí. Lidé pohybující se na trhu stále zvyšují odhady. Ty poslední hovoří dokonce o potřebě vyvést úvěry v nominální hodnotě až sto miliard korun. Záhadné hrátky se spořitelnou. Když se dva hádají, třetí se směje. A jelikož materiálů o možných akvizicích není nikdy dost, dostal se na stůl ministra Mertlíka i návrh na jistou formu spojení IPB, Allianz a České spořitelny. Faktem je, že skupina Allianz deklarovala spolu s IPB zájem o koupi České spořitelny ještě v rámci privatizačního procesu spořitelny. Výhodou takového spojení i poté, co se spořitelna dostala do rukou rakouské Erste Bank, by jistě bylo výsadní postavení na českém retailovém trhu, což by Erste mohlo při dobře uzavřené smlouvě zvednout cenu. Tato rakouská banka není tak veliká, aby neuvažovala v rámci nastupujícího procesu globalizace o spojení se silným bankovním subjektem.
Belgičané by rádi i Živnobanku Koupě Investiční a Poštovní banky ale zřejmě není jediným želízkem v ohni belgické KBC. Zdroje z mezinárodních bankovních kruhů tvrdí, že tato skupina v současné době intenzivně jedná také o koupi Živnostenské banky. Důvodem má být vysoké hodnocení jejího privátního bankovnictví, které by mělo do budoucna tvořit důležitou oblast služeb poskytovaných i ČSOB. Zda jde o dvě želízka v ohni, nebo jestli jde o reálný zájem o obě akvizice, to ukáže čas. Nicméně už delší dobu se hovoří o tom, že manažeři Živnostenské banky si příliš nepadli do oka s německými majiteli sedmdesátiprocentního podílu Bankgesellschaft Berlin AG. Nedávno se dokonce spekulovalo o tom, že by právě z tohoto důvodu mohl šéf Jiří Kunert přesídlit do sousední Komerční banky. Údajně se s majoritním akcionářem nepohodl například v názoru na uzavření historické pobočky v Londýně. Hovoří se i o osobní averzi. Bez Kunerta a jeho řídícího týmu by však cena peněžního ústavu zřejmě poklesla, a proto se Němci pravděpodobně raději pokoušejí svůj podíl prodat i s Kunertem. Z dosud zjištěných informací není jisté, zda by se Živnos–tenská banka a ČSOB sloučily. V takovém případě by samozřejmě vznikla otázka, zda by se novým šéfem stal odbornou veřejností mimořádně uznávaný Kunert, či Kavánek, který provedl ČSOB téměř bezchybně celým procesem privatizace až do rukou KBC. (rop)
