Všeobecná výstava 1991
Československá obchodní banka je největším věřitelem Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu v Praze 1991. Po letech mlčení se rozhodla získat zpět třímiliardový dluh, a žaluje proto stát. Je evidentní, že ramena odvahy ČSOB dodala probíhající privatizace a vidina nového vlastníka.
Před devíti lety se bývalá federální československá vláda rozhodla uspořádat velkolepou výstavu. V návaznosti na První průmyslovou výstavu konanou u příležitosti korunovace Leopolda II. v roce 1791 v Praze a na Zemskou jubilejní výstavu, které se Pražané obdivovali v roce 1891, proběhla na pražském Výstavišti v roce 1991 Vš eobecná československá výstava. Osm set domácích vystavovatelů mělo světu prezentovat „Svět, ve kterém chceme žít, jak znělo oficiální motto expozice. A podle slov generálního komisaře Radima Menšíka měla výstava „přímo i nepřímo přispět k rozmachu naší ekonomiky.
Začala v květnu slavnostním alegorickým průvodem ze Žofína. V červenci ji navštívil prezident Václav Havel a podle ČTK „ocenil, že se ji daří financovat výhradně z československých prostředků . Již v září přišel dvoumiliontý náv štěvník. Na konci října výstava skončila a s ní i celá idyla. Po velkolepé akci zůstaly jen dluhy.
Miliardové dluhy
Největším věřitelem se stala Československá obchodní banka (ČSOB), neboť v letech 1991-92 poskytla Společnosti pro Všeobecnou čsl. výstavu v Praze 1991 několik úvěrů, z nichž se platily pohledávky řady dodavatelů. Nikoliv však ze své vůle, ale na pokyn představitelů tehdejší vlády. V roce 1993 dosáhly dluhy společnosti 1,7 miliardy korun. Banka jako největší věřitel (dluh včetně sankčních úroků již činí přibližně tři miliardy Kč) měla zástavou řadu budov z Výstaviště - Křižíkovy pavilony, Laternu Animatu a Pyramidu. Klausova vláda v srpnu 1993 rozhodla, že problémy společnosti vyřeší její likvidací a převedením nefinančních aktiv na příspěvkovou organizaci Výstaviště Praha. Tehdejší pražský primátor Jan Koukal pak prohlásil, že pražská radnice chce s ituaci řešit likvidací Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu a následnou privatizací Výstaviště. Zástupci Prahy, na kterou bývalý ministr kultury Jindřich Kabát převedl bez vědomí vlády velkou část nemovitého majetku (Lapidárium, Průmys lový palác, Maroldovo panorama) a pozemků Výstaviště, chtěli od ČSOB odkoupit její pohledávky za společností za 650 milionů korun. I zde Koukal jednal podle vládního usnesení. Tentokrát šlo o rozhodnutí z března 1995, v němž Klau sův kabinet původní usnesení zrušil a souhlasil s vypořádáním mezi státem, hlavním městem Prahou a ČSOB. Banka ale požadovala minimálně 900 milionů, tedy o polovinu více, než město nabízelo, a tak k dohodě nedošlo.
Kromě banky nejsou uspokojeni ještě někteří „menší věřitelé v celkové sumě sto milionů korun. I tato skutečnost komplikovala jednání pražského magistrátu s největším věřitelem, protože hrozilo nebezpečí spáchání trestného činu zvýhodňová ní věřitele. Nyní jménem magistrátu s věřiteli vyjednává společnost Musical, která v divadle Spirála provozovala rockovou operu Jesus Christ Superstar. Pokud Musical situaci vyřeší (například vyplatí věřitele, a odblokuje tak zastavené bud ovy), dostane od města celé Výstaviště do pronájmu a na dobu pěti let mu bude odpuštěno nájemné.
Zaplatí daňový poplatník
Dlouhé roky to vypadalo, že Československá obchodní banka se klidně smířila s tím, že přišla o pár miliard kvůli politickému rozhodování bývalých vlád. Banka na pochybné úvěry vytvořila oprávky. Avšak loni podala ČSOB na společnost návrh na kon kurs a ten letos v lednu Krajský obchodní soud v Praze vyhlásil. Časová shoda s dobou, kdy banka navrhla do konkursu gigantický předlužený Chemapol, svědčí o radikální změně v chování tohoto finančního ústavu. Ukázalo se, že dříve management státem kontrolované instituce pouze nechtěl zbytečně riskovat křesla sporem proti státu a vyčkával na vhodnou příležitost. Ta přišla nyní s privatizací. Právě v těchto dnech ČSOB připravuje žalobu na ministerstvo financí, v níž se domáhá přibližně tří miliard korun.
Argumentace peněžního ústavu je srozumitelná. Československá vláda rozhodla o založení Společnosti pro Všeobecnou čsl. výstavu (usnesení č. 278 z 23. 4. 1990) a ústřední orgán státní správy založil tuto společnost jako akciovou. Nikdy však nevymezil její základní jmění, a ani jej tedy nesplatil, společnost neměla zákonem stanovené orgány a n ikdy neemitovala akcie. Rejstříkový soud tento protizákonný postup pominul a zapsal 24. 7. 1990 společnost do tehdejšího podnikového (dnes obchodního) rejstříku jako akciovou společnost. V letošním roce rejstříkový soud uznal svoji chybu, a tím i nezákonný postup státu při založení společnosti a s účinností od 23. 4. 1990 změnil právní formu společnosti z a. s. na formu ostatní. Tímto rozhodnutím stanovil, že společnost nikdy nebyla akciovkou, ale buď organizací rozpočtovou, nebo příspěvkovou, založenou podle zákona o rozpočtových pravidlech. Podle téhož zákona je státní orgán, který je zakladatelem takové společnosti, povinen zajistit její napojení na státní či jiný veřejný rozpočet, a zajistit tak její sol ventnost. Tento zákon je po novelizacích platný dosud, a proto i nyní podle ČSOB existuje zákonná povinnost České republiky napojit společnost na státní rozpočet, a uhradit tak její dluhy.
Na žádost týdeníku EURO o oficiální stanovisko k celému případu Československá obchodní banka nijak nereagovala.
ČSOB je až druhá
Žaloba Československé obchodní banky je sice pro státní rozpočet největším nebezpečím plynoucím z osm let staré výstavy, ale nikoliv prvním. Již dříve totiž na stát podala žalobu akciová společnost Armabeton, která společně s Vojenskými stavbam i byla největším stavebním dodavatelem Společnosti pro Všeobecnou čsl. výstavu. Armabeton, generální dodavatel areálu Výstaviště, tehdy zajistil stavební práce za více než 400 milionů korun a do dnešního dne se domáhá zaplacení posledních několika d esítek milionů.
Jako sirotci u Lipan
„K bitvě u Lipan by se dala přirovnat příprava Všeobecné československé výstavy v Praze. Nepřítelem v tomto případě byl především čas, částečně i počasí a výstava samotná. Na rozdíl od historie však tato bitva skončila vítězně. N a holešovickém Výstavišti ji bude připomínat jen stejnojmenné Maroldovo panorama, radostně hlásala ČTK v květnu 1991. Po osmi letech se část prorockých agenturních slov vyplnila. Všeobecná výstava skončila stejně jako táborité a sirotci u ;Lipan. Nikoliv tedy na rozdíl od historie, ale přesně v souladu s ní.
