Mohl by to být dobrý otřepaný vtip: Jak v ČSSD poznají, že oběma nohama stojí v pořádné husté kaši? Když se do služby na záchranu začne znovu hlásit její bývalý šéf a premiér Jiří Paroubek. Jenže to vtip není. Paroubek se skutečně znovu hlásí do služby z politického záhrobí, evidentně se nudí.
A nejen to: další průzkum agentury TNS Aisa pro Českou televizi přisoudil ČSSD pouhých 14 procent volebních preferencí, zatímco ANO stále diktuje s více než 30 procenty. Průzkumy jsou sice poslední dobou zhruba stejně důvěryhodné jako my novináři - lidé jim věří ještě méně než uklízečkám; nepředpověděly Brexit ani vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, tak proč bychom je měli brát vážně?
Jenže tohle je jiná – důvěryhodnější – situace. Zaprvé jde o dlouhodobý trend, ČSSD je totiž podobně populární jako KSČM už dlouhé měsíce, takže nejde o žádnou čerstvou kaši. A zadruhé tento průzkumový trend navíc nedávno v praxi stvrdily i krajské volby, které ANO suverénně vyhrálo před ČSSD. Takže na tom asi něco bude.
A co hůř – nebo přinejmenším pro ČSSD: některé poslední světové studie, zkoumající naše volební chování, ukazují, že o volbách bývá často rozhodnuto několik měsíců dopředu, zásadní trend už se na poslední chvíli nemění. Tedy pokud se nestane něco zásadního: policejní prezident nezapomene na stole policejní zprávu, ODS nepřevezme někdo jako Petr Nečas… Česko se právě do tohoto momentu blíží, volby jsou za 10 měsíců.
Jistě, ve srovnání s Británií nebo USA je tu jeden zásadní rozdíl: Česko není stabilní politická krajina, to spíš divoký Východ; v každých posledních volbách totiž zamíchala jejich výsledky nová hnutí jako Věci veřejné nebo ANO, která dokonce hned po svých prvních sněmovních volbách vstoupila do vlády. Teď pro změnu do závodu vstupují Realisté Petra Robejška. Či přesněji: Realisté bezpečáka Michala Moroze a miliardáře Marka Dospivy přikrytí Robejškem. Pár procent určitě můžou utrhnout, Robejšek přece jen není Martin Konvička.
Nepřehlédněte komentář Petra Weikerta: Paroubek prorokem
Ale zpět k Paroubkovi se Sobotkou. Je ironie, že teď chce ČSSD zachraňovat právě Paroubek, když to byl on, kdo stranu přivedl k 20 volebním procentům. V tom si tedy se Sobotkou nemají moc co vyčítat. I když je tu samozřejmě jedna věc: ještě před svým pádem po volbách v roce 2010 Paroubek ČSSD zachránil od podobných preferencí, k jakým teď stranu přivedl Sobotka. I po pádu Stanislava Grosse v roce 2005 se ČSSD pohybovala kolem 14 procent a Paroubek ji během pouhého roku vytáhl k 30 procentům. Snad proto teď znovu doufá.
Jenže už za 4 roky bylo po všech nadějích a Paroubek se naopak stal špuntem ČSSD. Po pěti letech správně pochopil, že je čas padnout. Málokdo si toho možná všiml, protože si málokdo všiml i jeho, ale Sobotka stojí v čele ČSSD přes pět let. Tedy déle než všichni jeho předchůdci kromě Miloše Zemana, to ale byla specifická doba. Sobotka ale není žádný Paroubek, takže čtrnáctiprocentní průšvih, který připraví o velkoryse placenou (ne)práci i spoustu partajních kádrů, řeší opačně: na jarním volebním sjezdu do toho jde znovu.
A pak že nemá - víte co. Mnozí straší, že výměna šéfa strany necelý rok před volbami ČSSD poškodí. Je to podobné myšlení jako v oboru investování: vidíte, že finančně krvácíte, z obavy ještě větší peněžní ztráty ale z investice nevystoupíte, i když nakonec možná přijdete o všechno. Navzdory veškerým informacím prostě doufáte, že krvácení přestane.
ČSSD už nějaký čas nebezpečně krvácí se Sobotkou, z nějž se v jejím čele stal podobný špunt jako předtím z Paroubka. Z obavy ještě většího volebního fiaska - a taky díky statečnosti nejen kádrů jako Tejc a Zimola, kteří politiku rádi praktikují zezadu - se ale bude dál potácet se Sobotkou. Právě on je proto jediný, kdo může situaci odšpuntovat. Ano, výměna nemusí vždy dopadnout dobře. Vždycky ale aspoň spustí proces, jemuž špunt zoufale brání.
A mimochodem: když máte bestii jako ČSSD, jež musí z našich daní živit tolik hladových kádrů, nemusíte se bát, že lídr není pod tlakem. Se 14 procenty totiž ČSSD nenakrmíte.
