Narozeniny ČSSZ jsou zvláště pro podnikatele asi tak stejně atraktivní jako kulatiny finančního úřadu. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) oslavila své 15. narozeniny. Její ústřední ředitel Jiří Hoidekr při té příležitosti vyzdvihl skutečnost, že za dobu své existence „dospěla“ a vybojovala si „své místo ve státní správě a v životě každého člověka“.
**Narozeniny ČSSZ jsou zvláště pro podnikatele asi tak stejně atraktivní jako kulatiny finančního úřadu.
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) oslavila své 15. narozeniny. Její ústřední ředitel Jiří Hoidekr při té příležitosti vyzdvihl skutečnost, že za dobu své existence „dospěla“ a vybojovala si „své místo ve státní správě a v životě každého člověka“.
Lidem zvenčí nejspíš nepřipadal boj ČSSZ o její místo ve státní správě a v našich životech zdaleka tak dramatický. Již třeba proto, že obojí určil jednoduše zákon. O místo ve státní správě s nikým za dobu své existence nesoupeřila a v našich životech se zabydlela, aniž by musela spoléhat na důvěru spotřebitelů. Všichni jsme jejími klienty, ať už chceme či ne.
Ať už je však dospívání ČSSZ úspěchem nebo ne, je otázkou, zda je kromě toho co slavit. Údaje o počtu vyplácených důchodů (3 249 000) či zdaňovaných „pojištěnců“ (7 723 000) jsou asi tak stejně vzrušující jako počet zásilek, které denně doručí Česká pošta: je to hodně, ale málokoho to nadchne.
Problémy ČSSZ sice nejsou zrovna narozeninovým tématem, ale bylo by fér na ně poukázat.
Tím hlavním, kterému ČSSZ jakožto správce penzijního systému čelí, je jeho dlouhodobá neudržitelnost. Jako každá pyramidová hra, kde se poměr přispěvatelů a těch, jimž se vyplácí, časem snižuje, naráží i český penzijní systém na skutečnost, že brzy jednoduše nebude možné závazky vůči „pojištěncům“ plnit. Reforma, která by příchod takové chvíle měla učinit méně bolestný, u nás zatím neproběhla a nic se o ní na stránkách ČSSZ ani nedozvíme. I kdyby však proběhla, bude penzijní systém představovat pro jistou generaci zklamání a ztrátu (podobně jako představoval pro tu první generaci příjemné překvapení a čistý zisk). Lidem bude třeba vysvětlit, proč důchody, které obdrží, budou reálně menší než dávky, které celý život odváděli. A to bude myslím daleko dramatičtější období života ČSSZ než její dospívání.
Jiným problémem, který nečiní z narozenin ČSSZ žádnou lidovou veselici, je povaha takové organizace. Pro ty, kdo jsou nuceni s ní přicházet do úředního styku, představuje tato instituce noční můru. A nejde jen o samotné daně (eufemisticky nazývané „pojistné“). Spletitá změť zákonů a vyhlášek činí systém natolik nesrozumitelným pro běžné lidi, že si musí najímat na vyřizování takové agendy specialisty. Stačí si projít internetové stránky ČSSZ, kde je vše „populárně“ vysvětleno, a člověk je okamžitě ochoten zaplatit daňovému poradci cenu, kterou by jen chvíli předtím považoval za přemrštěnou. Lze proto předpokládat, že 15. narozeniny ČSSZ jsou zvláště pro podnikatele asi tak stejně atraktivní jako kulatiny finančního úřadu či celní správy.
Přesto bychom mohli pozvednout sklenici a připít si. Jestliže se totiž připíjí na zdraví, je to více než na místě. A to ať už na zdraví ČSSZ nebo na to naše. V důsledku způsobu, jakým ČSSZ pracuje, to budou obě strany potřebovat.
