ČNB zahájila devizové intervence k oslabení národní měny a vyvolala silné emoce. Ty ochladnou. Poté, co se vyčerpal potenciál úrokových sazeb, nastal zkrátka čas ke korigování nízké inflace měnovým kurzem.
Ponechme stranou potřebnost tohoto kroku a jeho diskutované dopady do struktury ekonomiky. V odvětví komerčního bankovnictví je ovšem efekt okamžitý a nesporný.
Oslabení české koruny na 27 korun za euro nemusí být posledním magickým číslem. Už proto, že postup centrální banky neskončí překotným návratem k apreciaci koruny a neustrne pod cílem růstu spotřebitelských cen.
Příběh zamýšleného kurzového polštáře pro podporu vývozu a ekonomiky může s jistým zpožděním dodat přidanou hodnotu, pokud jej vedle vlastního růstu zakázek podpoří i fiskální nástroje a investice. Bankou vysílaný signál k aktérům trhu nemá suplovat absentující politiku jiných rezortů. To ostatně ČNB ani nemá v popisu práce.
Prolamování kurzu koruny proti preferencím domácností a podniků v naději na ekonomické oživení a dosažení cenové (protideflační) stability může nakonec vyznít pozitivně zejména v kombinaci s vyváženou fiskální a hospodářskou politikou.
Pro víceleté udržování kurzu koruny v požadovaném koridoru se nabízí i další motiv. Udržování kurzu kolem stanovené hodnoty může být dobrou přípravou na podmínky pro budoucí přijetí eura, byť je tento akt zatím velmi daleko. Za intervence a očekávání jejich efektů se centrální banka opravdu omlouvat nemusí.
Autor je ekonom
Čtěte také:
Čtenáři píší: ČNB nic nenastartuje
