Firemní finance
„Tajemstvím úspěšného finančního managementu je neustále zvyšovat hodnotu. Toto je velmi jednoduché tvrzení, ale ne příliš užitečné. Je to totéž, jako kdybychom investorovi na trhu cenných papírů radili kupuj levně, prodávej draho. Problémem je, jak to udělat. (str. 3) Publikace Teorie a praxe firemních financí nedává univerzální odpověď na tuto otázku, nicméně obsahuje informace, kterými se řídí investiční rozhodování, a ukazuje, jakým způsobem používat nástroje finančního podnikání. Autoři se snaží vysvětlit chování společností a finančních manažerů. Poprvé kniha vyšla v roce 1983 a od té doby patří mezi nejčtenější publikace týkající se firemních financí. Jak v úvodu napsal František Kalouda z Katedry financí Ekonomicko–správní fakulty Masarykovy university v Brně, je v nejširším kontextu srovnatelná se Samuelsonovou a Nordhausovou Ekonomií nebo Sharpeho a Alexandrovými Investicemi. Česká veřejnost má nyní možnost seznámit se s pátým vydáním této knihy, jejímž přínosem je přiblížení anglické odborné terminologie českým podmínkám. Autoři publikace jsou ve světě financí renomovanými odborníky. Richard A. Brealey je poradcem guvernéra Bank of England. Řadu let působí jako profesor na London Business School. Stewart C. Myers je profesorem financí Sloan School of Management na Massachusettském technologickém institutu. Složitou teorii podnikových financí se autoři snaží vysvětlit i začátečníkům v tomto oboru. Kniha obsahuje konkrétní příklady z praxe, kvizy a cvičení s klíčem a odkazy na další doporučenou literaturu. Kromě toho je připojen krátký glosář a souhrn nejdůležitějších matematických vzorců s odkazy k textu. První část knihy je věnována investičním rozhodování, druhá finančním. Publikace obsahuje také řadu témat, kdy se obě tato rozhodování prolínají, například při fúzích, akvizicích nebo při správě mezinárodních financí. Rozhodování o financích je velmi závažné, neboť současné investice dlouhodobě ovlivňují podnikání. Touto problematikou se zabývají finanční manažeři. Ti musí řešit dvě základní otázky: do jakých reálných aktiv by měla firma investovat a jakým způsobem by měly být prostředky na tyto investice získávány? Odpovědi je možné nalézt v investičním respektive finančním rozhodování. „Cílem investičního rozhodování neboli rozhodování o sestavování investičního rozpočtu je najít taková reálná aktiva, která přinášejí vyšší hodnotu, než kolik stojí, (str. 13) tvrdí autoři v úvodu o investičním rozhodování. Na začátku procesu je nutné zjistit současnou hodnotu očekávaného výnosu. Z ní je odvozeno jedno ze základních pravidel investora: „Investujte tak, abyste maximalizovali čistou současnou hodnotu investice. Ta je pak rozdílem mezi diskontovanou čili současnou hodnotou budoucího příjmu a velikostí počáteční investice. (str. 23) V části pojednávající o finančním rozhodování jsou podrobně rozebrány všechny zdroje financování, které zahrnují vlastní jmění akcionářů, dluh, prioritní akcie, opce a odvozené cenné papíry. Velice zajímavá je pasáž o mezinárodním srovnání financování podniků, které se v jednotlivých zemích podstatně liší. Ve Spojených státech, Velké Británii a dalších anglicky mluvících státech je financování podniků záležitostí finančních trhů, méně pak bank. Rozdíly jsou patrné i ve výši zadlužení. „Spousta amerických společností má na svých bedrech daleko více dluhů, než je zvykem. Měli bychom si dělat starosti? Je pravda, že vyšší ukazatele zadluženosti znamenají, že více společností upadne do finanční tísně v případě, že ekonomii zasáhne vážná recese. Ale všechny společnosti s nějakou úrovní tohoto rizika žijí a není to chápáno tak, že méně rizika je lepší, (str. 369) konstatují na adresu USA autoři. Tvrdí, že zjistit optimální ukazatel zadluženosti je stejně nemožné jako zjistit ideální rychlostní omezení. „Rychlost má stejné výhody jako riziko. (str. 370) Poslední část knihy je věnována otázkám, jejichž řešení vyžaduje jak investiční, tak finanční rozhodování. K nim patří například fúze a akvizice. Autoři se zabývají ekonomickými zisky a náklady fúzování, taktikami při fúzích a příčinami vln fúzí. „Z boomu fúzí a zadlužených výkupů v 80. letech prosperovaly investiční banky, právníci a spekulanti zabývající se arbitráží a výhrůžnými transakcemi. Mnoha společnostem zůstalo vysoké dluhové břemeno, a aby zůstaly solventní, musely rozprodávat aktiva nebo zvýšit svou výkonnost. Koncem roku 1990 vyschl trh s novými emisemi podřadných obligací a bitevní pole společností neobvykle utichlo. Ale ne na dlouho. Ve chvíli, kdy končíme tuto kapitolu, koncem roku 1995, další nárůst fúzí je na cestě, (str. 926) píší. Otázka, proč dochází k fúzování v určité době, stále patří mezi nevyřešené problémy finančního světa. Jak Brealey a Myers konstatují, pro každou fúzi máme specifickou hypotézu, ovšem k vysvětlení fúzových vln je nutná obecně platná hypotéza. „Zdá se například, že všichni fúzovali v roce 1995 a nikdo o pět let dříve. Proč? (str. 975)
R. A. Brealey, S. C. Myers: Teorie a praxe firemních financí, Computer Press, Praha 2000. 1064 stran, cena neuvedena.
