Běžný pozorovatel by se tomu asi moc nemohl divit. Za dvě poslední období máme za sebou Topolánkovu vládu s přeběhlíky a krvavými kompromisy pravice se Stranou zelených a s cejchem Marka Dalíka a dovolené v Toskánsku. Pak rok a půl ztraceného času a rovněž ztracených desítek miliard korun za soláry s Janem Fischerem.
A pak tři roky Nečasovy vlády, jejíž 118 členná většina se rozpadala a drolila od samého počátku na napoleonských ambicích Víta Bárty a následujících četných kauzách a skandálech. Ta skončila po sice sympatických, ale ne zcela profesionálně zvládnutých pokusech o potřebné reformy, eutanázií v podobě puče plukovníků a zatýkání na úřadu vlády. Byl by to pěkný politický thriler, ale bylo to, bohužel, blbé čtení z denního tisku.
Nicméně nezbývá, než položit si otázku, zda na tu politiku bude lepší pohled po těch vymodlených předčasných volbách. Miloš Zeman zase není o tolik lepší režisér než Václav Klaus a herce bude obsazovat stejné, nebo přinejmenším na stejné šmírácké úrovni. Po uchopení moci si v ČSSD straničtí přátelé Michal Hašek a Bohuslav Sobotka budou vyjasňovat, jak je v této partaji dávným zvykem, kdo je tady větší chlap. Za čerstvými a fungl novým chlapci ze SPOZ bude vykukovat Mirek Šlouf převlečený za Martina Nejedlého. A z opozice jim bude zatápět starý dobrý Miroslav Kalousek.
A kdo bude vedle něj? Že by opravdu znovu Václav Klaus s Janou Bobošíkovou, kterého by přerušoval svou jadrnou českoslovenštinou Andrej Babiš? Tohle že je to, co ti naštvaní lidé opravdu chtějí? Zbytečná otázka. Každopádně si to zaslouží, když to tak zvolí.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
Bohuslave, jak hluboko jsi klesl
