Čtrnáctiletý odklad

Finančník a filantrop se dobrovolně dostavil k soudu

George Soros sedí na lavici obžalovaných a poprvé v životě čeká na rozsudek kriminálního soudu. Tento výjev spatřili ti, kteří se přišli 15. listopadu podívat do soudní místnosti číslo 11 pařížského Palais de Justice. George Soros je viněn z toho, že v roce 1988 na základě důvěrných informací o bance Société Générale nezákonně vydělal dva miliony dolarů. Ještě než pařížský soud odložil vynesení ortelu na 20. prosince, státní zástupkyně Marie-Christine Daubigneyová v závěrečné řeči uvedla, že „bylo Sorosovým úkolem zhodnotit své informace jako důvěrné, což by mu zabránilo v nákupu akcií banky“. Státní zástupkyně požaduje pokutu ve výši 2,2 milionu dolarů a i když francouzské zákony umožňují za přečin, z něhož je Soros viněn, i trest vězení, Daubigneyová trvá pouze na pokutě.

Francouzský monstrskandál.

George Soros, dvaasedmdesátiletý finančník a filantrop, který se narodil v Maďarsku a ve svých sedmnácti letech uprchl před německou okupací do Londýna, mohl zůstat doma ve Spojených státech a k soudu nepřijet. Jak ovšem řekl médiím: „Jsem tu, protože stojím o to, aby mě soud čtrnáct let starého případu zbavil.“
Příběh banky Société Générale, v němž hrál Soros jistou roli, patří mezi největší finanční skandály, které Francie v posledních dvaceti letech zažila. Když Francois Mitterrand obhájil ve volbách roku 1988 své prezidentské křeslo, hodlal vrátit do státních rukou některé společnosti, jež v letech 1986 až 1988 privatizovala pravicová vláda premiéra Jacquese Chiraca. Tento záměr se však nezdařil a Mitterrand chtěl vyvolat alespoň změnu vlastníků některých klíčových společností tak, aby se vrátily zpět do sféry vlivu socialistů. Pokud se týká Société Générale, tehdy čtvrté největší francouzské banky, ministr financí Pierre Bérégovoy se domluvil se známým podnikatelem Georgesem Pébereauem, jehož investiční společnost Marceau Investissements měla začít skupovat akcie se záměrem banku převzít. Pébereau oslovil vybrané nejbohatší francouzské byznysmeny a postupoval na základě ministrova plánu. Finanční trh to podle dnešních vědomostí považoval za nepřátelské převzetí banky, ale Georges Pébereau ujišťoval, že věc je jistá, neboť je plně kryta vládou.
Pébereau v roce 1988 neoslovil pouze Francouze, nýbrž i několik zahraničních investorů včetně Roberta Maxwella a George Sorose. Americký finančník maďarského původu se v září 1988 s Pébereauem sešel, na plán nepřistoupil a koupil akcie na vlastní pěst, aby je posléze prodal s velkým ziskem.

Čtyři z jedenácti.

Původně bylo za kauzu Société Générale obžalováno jedenáct osob. K soudu se po čtrnácti letech nakonec dostali pouze čtyři muži: George Soros, Jean-Charles Naouri (bývalý přední poradce ministra financí Bérégovoye), Samir Traboulsi (libanonský byznysmen) a Jean-Pierre Peyraud (bývalé šéf Banque Commerciale et de Gestion Rivaud), který se ze zdravotních důvodů v Palais de Justice neobjevil. Georgese Pébereaua a Marca Viénota, někdejšího ředitele Société Générale francouzský prezident v roce 1995 amnestoval, obvinění dalších pěti osob včetně bývalého šéfa firmy L´Oreal bylo před dvěma lety staženo a ministr financí Pierre Bérégovoy spáchal v roce 1993 sebevraždu.
Obhájci hájili svého klienta George Sorose u pařížského soudu především tvrzením, že ve finančních kruzích se o plánu na převzetí banky vědělo, a že informace, které Sorosovi poskytl Pébereau, nemohou být považovány za důvěrné. „Pracuji v byznysu celý svůj život a tak si myslím, že poznám, co je důvěrná informace, a co ne. Koupil jsem akcie proto, neboť jsem se domníval, že noví vlastníci zbaví vlivu ty kmenové akcionáře, kteří byli svázáni s pravicí, a že tudíž banka bude osvobozena od politického vlivu,“ řekl soudu George Soros, kterého se prokurátorka po celou dobu procesu na nic nezeptala. Promluvit na svou obranu mohl obžalovaný finančník pouze díky otázkám, které mu necelých třicet minut kladl vlastní obhájce, jehož dalším podstatným argumentem byla doba prodlení. Soud se koná po čtrnácti letech od skandálu, což je čas, kvůli kterému štrasburský Evropský soud pro lidská práva běžně odsuzuje členské státy Rady Evropy za porušení Listiny základních práv a svobod. Státní zástupkyně Marie-Christine Daubigneyová před soudem uznala, že „čtrnáct let není rozumným odkladem“, ovšem vinila z tohoto zpoždění švýcarské vyšetřovatele, kteří „seděli na případu“. Její vysvětlení ale nikterak neuspokojilo francouzský tisk, jehož komentáře jsou v absolutní většině kritické a dají se shrnout do jediné věty: špatně připravený proces je ostudou francouzské justice a již jen to, že prokurátorka nežádá trest vězení, ale jen pokutu, svědčí o její nejistotě.

Nejdříve prkenný, pak s úsměvem.

Americký finančník, který se proslavil především tím, že v roce 1992 „porazil“ svou spekulací Bank of England, a experti odhadují, že vydělal útokem na libru jednu miliardu dolarů, naopak opouštěl pařížský Palais de Justice s úsměvem na tváři. „Věřím, že vyhraju,“ řekl Daily Telegraphu. Reportéři, kteří popsali první Sorosovy minuty u soudu jako nervózní a prkenné, si pak zapsali ještě jeden citát: „Dnes jsem se o Société Générale dověděl spoustu nových a zajímavých věcí. Předtím jsem o nich neměl ani tušení.“
Dosavadní vývoj napovídá, že tato slova bude moci George Soros zopakovat i po 20. prosinci.