Průmysl 4.0 přinese výrazné změny do pohledu na zaměstnání. Nejde jen o nástup robotů nahrazujících manuální práci. Široké využívání digitálních technologií a jejich nepřetržitý vývoj bude klást výrazně vyšší nároky na celoživotní vzdělávání zaměstnanců. „Učení je práce, je to součást pracovní doby,“ říká generální ředitel společnosti EDUA Group David Vrba. Zdůraznil, že po ukončení studia na vysoké škole vzdělávání člověka nekončí.
Současné firmy ani vzdělávací systém se však zatím na takový přístup neadaptovaly. „Připraveni zatím nejsme, ale intenzivně na tom pracujeme a v pohledu dopředu jsem optimista. V současné době, kdy máme velké množství informací dostupných na jedno kliknutí v mobilu, se musíme zdokonalit právě v digitální a mediální gramotnosti,“ říká Daniel Pražák z iniciativy Otevřeno, který je zároveň studentem pedagogické fakulty a vyučujícím na základní škole.
Více robotů = více techniků
S nástupem Průmyslu 4.0 bude v Česku i přes větší automatizaci stále potřeba velké množství kvalifikovaných pracovníků.
Průmyslové firmy už nyní upozorňují na jejich nedostatek, který by v budoucnu mohl být kritický. Volají proto po reformách vzdělávacího systému.
Nutnost změn zdůrazňují i jednotlivá ministerstva, podle školských expertů však Česko zatím nepodniká žádná praktická opatření a ztrácí drahocenný čas.
Ani větší automatizace přitom poptávku po technicích nesnižuje. Někdy je tomu právě naopak. Větší modernizace s sebou totiž nese také vznik nových pracovních míst. Podle ředitele Českého institutu informatiky a robotiky Českého vysokého učení technického (ČVUT) Vladimíra Maříka budou v následujících letech s rostoucí automatizací a digitalizací českého průmyslu vznikat nová pracovní místa spojená s novými modely výrobních procesů a s jejich propojováním s energetickými či dopravními systémy. „Tyto nové profese budou vyžadovat buď vyšší vzdělání, zaškolení, či přeškolení,“ upozorňuje Mařík.
Pro tuzemské průmyslové firmy to však do budoucna může znamenat problém. „Když se podíváme na množství kvalifikovaných lidí v České republice, vážně se obávám, jestli budeme schopni obsadit nové pozice, které Průmysl 4.0 vytvoří,“ říká Leoš Dvořák, ředitel pro digitalizaci společnosti Siemens ČR. Jeho obavy potvrzuje školský expert Bohumil Kartous ze společnosti EDUin. „Česka se nástup Průmyslu 4.0 dotkne významněji než jiných evropských zemí. Analýza OECD Employment Outlook 2017 obsahuje předpověď, která vidí právě naši zemi jako jeden z nejvíce ohrožených pracovních trhů Evropy, pokud jde o vliv automatizace,“ upozorňuje Kartous.
Průmysl 4.0 zničí nebo změní 45 procent oborů
Podle této předpovědi dojde během následujících 15 let k zániku či významné proměně 45 procent pracovních míst v ČR. „Je to způsobeno zejména strukturou a zaměřením současné ekonomiky, z velké části postavené na produkci bez přidané hodnoty, na subdodávkách do Německa a dalších zemí EU. Jde o výrobu a s ní spojená pracovní místa, jež budou buď zcela nahrazena roboty či algoritmy, nebo se změní kvalifikační předpoklady pro jejich výkon,“ zdůrazňuje Kartous.
Podle zástupců průmyslu by tuto hrozbu vyřešily změny ve vzdělávacím systému.
„Školství je v dnešní době bohužel směrováno hlavně k ekonomickému a humanitnímu vzdělání. Naopak techniků všeobecně ubývá. Hlavní změnou by měla být motivace studentů ke studiu matematiky, fyziky a informatiky, které jsou klíčem pro zajištění kvalifikovaných pozic pro nově vzniklé budoucí profese,“ říká Jiří Prášil, výkonný ředitel koncernu ZKL. Zároveň uvádí, že se proměny na trhu práce snaží alespoň částečně řešit vlastní iniciativou: „Mechatroniků, mechaniků a šikovných programátorů je na trhu práce nedostatek, proto se snažíme vlastní zaměstnance interně vzdělávat.
U úplně nových profesí však takové zaškolení už bude jen těžko možné.“
Vzdělávání ve firmách nahrazuje školy
Jeho slova potvrzuje i Richard Bednář, personální ředitel firmy Rieter CZ, která se zabývá výrobou strojních zařízení pro textilní průmysl. „Interní vzdělávání nikdy zcela nenahradí chybějící prvky ve vzdělávacím systému. Změny v tomto ohledu musejí nastat. Podpora technického vzdělávání by měla začínat již v mateřských školách a být prioritou českého vzdělávacího systému. Speciální pozornost by měla být věnována talentovaným dětem,“ zmiňuje Bednář.
Podle Bohumila Kartouse by se změny měly dotknout především středních a vysokých škol. V prvním případě je podle něj nutné zlepšení nejen struktury a oborového zaměření, ale také posun k všeobecné gramotnosti, zejména u absolventů středních odborných škol a učilišť. U vysokých škol je pak podle něj zapotřebí vytvořit studijní programy, které umožní vyšší variabilitu v návaznosti magisterského studia a větší nabídku prakticky orientovaných bakalářských oborů. Tomu by mohly napomoci nově zavedené institucionální akreditace vysokých škol. Na potřebu systematických změn upozorňuje i ministerstvo průmyslu a obchodu. „Vzdělání pro Průmysl 4.0 znamená revoluci a restrukturalizaci vzdělávacího systému, zejména na vysokých školách, ale nejen tam. To je to prvotní, co potřebujeme,“ uvedl mluvčí rezortu František Kotrba.
Ministerstvo školství avizuje, že postupné revize a novinky lze v budoucnu očekávat na všech stupních vzdělávání, od předškolního až po vysokoškolské. „Jde o změny pregraduální přípravy učitelů s důrazem na znalost digitálních technologií, revizi rámcových vzdělávacích programů pro předškolní, základní a střední vzdělávání, podporu učitelů formou dalšího vzdělávání v rozvoji digitálních kompetencí či vznik nových učebních materiálů pro žáky a metodických materiálů pro učitele,“ říká mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
O změnách se jen mluví
Podle Kartouse se však v českém prostředí zatím o možných změnách pouze mluví, aniž by došlo k zásadnějším reformám. „Vzdělávací systém dosud nevzal na vědomí výrazné proměny samotné práce v nejbližších letech a z velké části stále připravuje nové pracovní síly na již neexistující status quo. Produkuje tak z velké části stále lidské jednotky do továren, kde ale jejich místa přeberou roboti,“ konstatuje Bohumil Kartous.
Největší bolesti tuzemského vzdělávacího systému tak zůstávají stále stejné.
Po dětech se vyžaduje, aby se naučily mnoho dat a informací, ale nevede je k získání dovedností – ať už jde o schopnost opravdu se domluvit cizím jazykem, zvládnout matematický aparát použitelný v pracovní praxi, nebo základní IT dovednosti. „Jako firma zabývající se vzděláváním dospělých máme zkušenost s reálnou znalostí lidí, kteří nastupují do praxe, a firmy jim poskytnou kurzy IT dovedností. Je bohužel smutným faktem, že mladí lidé, o kterých se předpokládá, že technologie jsou jim vlastní, dovednosti požadované v pracovním procesu často nemají,“ komentuje úroveň vědomostí nastupující generace Jan Dvořák, ředitel Počítačové školy Gopas.
Současná doba je přitom pro zavedení zásadních změn ideální. „Vyspělé země již v současnosti vysoce investují do vzdělávacích systémů a transformují je tak, aby byli absolventi připraveni a vybaveni pro vytváření proinovativní ekonomiky. Český vzdělávací systém však čeká, až si tyto změny vynutí situace v budoucnu. Ztrácíme tak bohužel drahocenné roky,“ zdůrazňuje Bohumil Kartous.
Platy učitelů rostly méně
Pro inovace vzdělávacího systému je podle odborníků důležité udržet kvalitní pedagogy v oboru. „Učitelů máme v České republice dostatek, jen je potřeba jim poskytnout takové podmínky, aby školství dali přednost před soukromým sektorem. Všechny naše aktivity směřují k tomu, abychom nástup nových učitelů podpořili a zvýšili jejich prestiž,“ podotýká ředitel vzdělávací organizace EduLab Michal Orság.
Jednou z důležitých motivací pro učitele by mělo být i dostatečné finanční ohodnocení. Přestože od listopadu loňského roku dostali učitelé plošně přidáno o 15 procent, zdaleka ne všichni to na výplatní pásce poznali. Ještě v průběhu listopadu Učitelská platforma oznámila, že některé školy svým zaměstnancům sice zvýšily tarify, ale zato snížily osobní ohodnocení. Fakt, že patnáctiprocentního nárůstu učitelské platy v průměru nedosáhly, potvrzují i údaje portálu Profesia. cz. „Podle dat shromážděných na našem platebním portálu Platy.cz, kam informace o svých hrubých mzdách včetně odměn zadávají sami zaměstnanci, si učitelé na základních školách polepšili o osm procent, na středních dokonce jen o tři procenta,“ porovnává Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz. „Průměrné platy obou skupin pedagogů nedosahují ani 27 tisíc korun, a jsou tedy stále nižší než průměrná mzda,“ uzavírá.
Školství připravuje odborníky pro obory, které již v době, kdy opustí školu, nemusejí existovat. Odborníci varují před zaměřováním škol na ruční práci, větší důraz je podle nich třeba klást na digitální vědomosti.
O autorovi| Dalibor Dostál, BusinessInfo.cz
