Bohužel není pravděpodobné, že by vášně po volbách utichly
U sochy patrona českých hydeparků Františka Palackého se minulý čtvrtek opět mocně řečnilo. Ukázalo se, jak skvělou předvídavost projevila porevoluční vláda, když do budovy sousedící s příhodným placem kolem klasikova pomníku umístila právě ministerstvo zdravotnictví. Kdyby sídlilo jen o kousek dál, v architektonickém dvojčeti obývaném dnes ministerstvem práce a sociálních věcí, ztratily by demonstrace šmrnc, neboť ulice Na Poříčním právu je zapadlá, krátká a úzká.
Na Palackého náměstí jsou protesty zdravotníků jaksi vzdušnější, ano, i radostnější, a svého času si je tam jako aktér užil i David Rath. Tentokrát jeho lidé nosili horký čaj demonstrujícím lékárníkům, a ti ho s díky přijímali, než se rozkřiklo, že jde o ministerský nápoj. Co kdyby to byl utrejch! A prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba v otevřeném dopise vyzval ministra zdravotnictví ke konstruktivnímu jednání a vytvořil pro to vhodné předpoklady tím, že přirovnal Davida Ratha k císaři Nerovi, který ve své choromyslné posedlosti mocí a slávou zapálil Řím. Dopis se svou šťavnatostí liší od předešlých tiskovin lékárnické komory a nese zřetelnou pečeť stylistické péče agentury Ewing Public Relations, kterou si komora proti ministrovi najala a jejíž spolumajitel Jiří Hrabovský osobně působil na demonstraci jako roztleskávač.
Jako naschvál zrovna na stejnou hodinu, ve které mrzli lékárníci na náměstí, svolal David Nero Rath do tepla sněmovny tiskovou konferenci, na níž prohlásil, že se na lékárníky nijak nezlobí a proti Lubomíru Chudobovi osobně nic nemá. Vždyť si říkají Luboši a Davide a mají oba rádi golf. A když už se lékárníci bojí zhoršení dostupnosti léků, káplo mu to prý do noty, protože se zrovna chystá prosadit, aby volně prodejné léky bylo možné kupovat samoobslužně nebo po internetu. Také návrh lékárníků na degresivní marži na léky vítá, ale představuje si, že by začínala na třiceti, ne na padesáti procentech, jak by chtěl Lubomír Chudoba.
Na výchozí sazbě degresivní marže se s Davidem Rathem kupodivu shodne i jeho stín z ODS Tomáš Julínek. Jinak ovšem na tiskové konferenci, která v teple Senátu také kolidovala s lékárnickou demonstrací, nenechal na ministrovi suchou nit. Nejtěžší direkt: české zdravotnictví je na tom dnes několikanásobně hůř než to Husákovo, totalitní, na čemž má podíl ČSSD, která řídí zdravotnictví osmý rok, ale i ODS, jež ho měla v rukou přes pět let. Tomáš Julínek kritizuje Rathova úsporná opatření, o nichž soudí, že ohrožují pacienta i lékaře, a zavazuje se, že když ODS dostane zdravotnictví opět do ruky, poteče do něj každoročně dvacet miliard. To je impozantní číslo, uvědomíme-li si, že v současné době výběr pojistného roste zhruba o deset miliard ročně. Co je navíc, by muselo jít ze soukromých zdrojů nebo z nějakého přerozdělení fiskálních prostředků. V každém případě ale ODS nechce zdravotnictví pro bohaté a zdravé, ale pro chudé a nemocné. Což ČSSD slibuje víceméně taky.
Vyzná se v tom někdo? Pro obyčejného občana jde ve zdravotnictví především o to, aby ho moc nestálo, moc nebolelo, moc nedeklasovalo chováním lékařů a sester a aby v konečném důsledku zůstal naživu v relativně dobrém stavu. Řeči o degresivních maržích, úhradových vyhláškách, lékové politice, dohodovacích řízeních a koneckonců i o formě existence nemocnic nebo podnikatelských starostech lékařů a lékárníků jsou mu šumafuk. Ačkoliv Tomáš Julínek v nadsázce tvrdí opak, i po těch letech řízení ČSSD a ODS je české zdravotnictví pořád ještě vyspělé, výkonné, leč vůči pacientům málo vlídné. Má mírný, nikoliv fatální deficit, který lze operativně vymazat, ale který má objektivní předpoklady objevovat se znovu.
Momentálně se zdravotnictví z řady důvodů stalo hlavním volebním tématem a bylo by předmětem rvaček, ať už by v jeho čele stál kdokoliv. Levicové pojetí akcentuje víceméně státní řízení (silné ministerstvo, neziskové nemocnice, pojišťovny jako distributoři veřejných prostředků) a je tandemem ČSSD – KSČM prosazováno nesmlouvavě, místy demagogicky. Občanskodemokratická pravice preferuje menší míru státního dirigismu, větší vliv trhu i soukromého vlastnictví a soukromých prostředků. Umně akcentuje své politické zájmy prostřednictvím hejtmanů, ale momentálně je v defenzivě, kterou se snaží prorazit negací veškerých kroků vlády.
Obě koncepce jsou legitimní a po volbách možná jedna z nich dostane prostor k plnému naplnění. Bohužel není pravděpodobné, že by potom utichly vášně, které nyní prakticky znemožňují věcný dialog nejen mezi politiky, ale i experty.
