ČTVRTINA PRO CHUDÉ

USA jsou sociálně štědřejší než Česká republika

Každá společnost určitou část vyprodukovaného bohatství přerozděluje. Významný díl z vybraných daní (či jiných povinných odvodů do státní kasy) směřuje do sociální sféry na sociální zabezpečení a zdravotnictví. Česká společnost však překvapivě redistribuuje v sociální oblasti méně (v poměru k hrubému domácímu produktu) nejen než většina zemí Evropské unie, ale také méně než USA, Austrálie či Kanada. Vyplývá to ze studie zveřejněné Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), která porovnává takzvané čisté sociální náklady mezi řadou vyspělých států. Na tento materiál, který je volně k dispozici na webových stránkách OECD (www.oecd.org), se v rozhovoru s týdeníkem EURO odvolával ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, když zdůvodňoval přípustnost většího zadlužení České republiky. „Co se týče výše čistých sociálních nákladů, jsme mezi křesťanskými zeměmi na úplném dně. Jejich vztah k hrubému domácímu produktu činí v Irsku 18, u nás 19, ale evropský průměr je 28 procent,“ řekl ministr Špidla.

Co je čisté.
Ve statistikách se obvykle zveřejňují hrubé sociální výdaje státu vzhledem k HDP. Jenže jak upozorňuje autor studie Willem Adema, tento údaj je pro srovnání sociální redistribuce v jednotlivých společnostech zavádějící. A nabízí proto takzvané „čisté sociální náklady“, jež zohledňují jednak daňové systémy příslušných zemí, ale také prostředky přerozdělené skrze soukromé systémy.
Česká realita, kdy důchody, dávky v nezaměstnanosti, přídavky na děti či nemocenská nepodléhají zdanění, není rozhodně obvyklá. V zemích Evropské unie stejně jako v USA či Austrálii totiž tyto dávky podléhají dani z příjmu a reálná redistribuce je pak nižší. Část hrubých sociálních nákladů vrátí do státního rozpočtu i nepřímé daně. Spotřební daně či daň z přidané hodnoty totiž v různé míře zdražují zboží a služby, které si příjemci sociálních dávek v různých zemích za tyto dávky pořizují.
V jednotlivých společnostech dále funguje i řada nestátních systémů (provozovaných soukromými osobami či církvemi nebo nevládními neziskovými organizacemi), které v některých zemích rovněž přerozdělují nezanedbatelné procento hrubého domácího produktu země.

Skrblíci.
Výsledky studie ukazují, že státy, jejichž hrubé sociální náklady vzhledem k HDP jsou nízké (USA, Austrálie a další), mají po započtení soukromých systémů a daní čisté sociální náklady vyšší než hrubé, a že se tak přibližují evropským státům, které původní hrubé výdaje mají nepoměrně vyšší (například Norsko, Rakousko, Holandsko).
Z osmnácti srovnávaných států jsou sociálně nejštědřejší Švédsko, Belgie a Dánsko (31, 29 a 28 procent HDP). Po vyloučení dvou zemí, které nepatří do židovsko-křesťanského civilizačního okruhu (Japonsko, Korea), zůstaly na skrblickém dně Irsko a Česká republika (18 a 19 procent).

Potůček versus Volák
Ředitele Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd UK Martina Potůčka, který je zároveň poradcem ministra Špidly, výsledky studie nepřekvapily. „Delší dobu se zabývám formováním sociální politiky v České republice a vím, že náš sociální stát patří k těm skromnějším a spíše liberálně orientovaným. Míra redistribuce je u nás nižší, než je tradováno v některých médiích. Je však třeba vzít v potaz, že všechny ostatní země v tom srovnání jsou podstatně bohatší, než Česká republika. A bohatost je faktorem, který vstupuje do přerozdělovacích procesů. Obecně řečeno – čím bohatší země, tím více může vyčlenit na sociální výdaje, a to nejen v absolutních, ale i v relativních číslech,“ řekl profesor Potůček. Podle Potůčka však zároveň platí, že do lidského kapitálu je třeba investovat hodně a dlouhodobě: „Někteří politici pod aktuálním fiskálním tlakem jsou přesvědčeni, že sociální výdaje je třeba snižovat. Já si myslím, že z dlouhodobé perspektivy rozvoje lidského kapitálu a udržení sociálního smíru, je vhodné je naopak zvyšovat.“ Poslanec Unie svobody Stanislav Volák, který je čtyřkoaličním stínovým ministrem práce a sociálních věcí, je naopak přesvědčen, že nárůst výdajů na sociální zabezpečení je v České republice extrémně a škodlivě vysoký. „Meziročně výdaje na sociální zabezpečení rostou v České republice o osm až devět procent, kdežto příjmy státního rozpočtu jen o pět až šest. Takže celý systém se dostává do ohromné pasti. Ze státního rozpočtu jsou vytlačovány všechny ostatní kapitoly. Je to neudržitelná tendence. Ke srovnání s ostatními státy je třeba dodat, že jde o data z roku 1997 a že od té doby hrubé výdaje jen na sociální zabezpečení vzrostly o dvě a půl procenta. Navíc při srovnání s chudšími zeměmi Evropské unie, jakými jsou Řecko, Portugalsko a Španělsko, bychom viděli, že přerozdělujeme více než ony,“ říká poslanec Volák.