Jako první téma zkráceného týdne zvedla novozélandská premiéra
Jacinda
Ardernová. Podle ní by méně hodin strávených v práci umožnilo, mimo
jiné pozitivní dopady jako více času na rodinu a možnosti odpočinku, tamějším
obyvatelům více cestovat a pomoci tak domácímu turistickému průmyslu, který byl
koronavirovými opatřeními silně zasáhnut.
„Slyšela jsem mnoho lidí doporučovat, že bychom měli mít čtyřdenní pracovní týden. Řekla bych, že je zde mnoho věcí, co jsme se díky covidu-19 naučili o flexibilitě práce z domova a právě to by mohlo zvýšit produktivitu,“ uvedla při oznámení návrhu premiérka Ardernová. Jako mnozí další zastánci i ona argumentuje čerstvou zkušeností, kdy byly nuceny miliony zaměstnanců vykonávat svou práci z domova.
Ve své podstatě se studie zkoumající produktivitu práce z domova značně liší. Při zkoumání fenoménů lidské společnosti vždy zásadně záleží na tom, v jakých podmínkách a co konkrétně vědci zkoumají. V současné době tak můžeme narazit na zprávy, že Češi při práci z domova během pandemie ztráceli měsíc od měsíce produktivitu, Slováci nikoliv a pokud bychom zašli do minulosti a využili práce z dob před pandemií, dozvěděli bychom se, že v Číně za určitých nastavených podmínek produktivita dokonce vzrostla a práce z domova měla celou řadu dalších pozitivních důsledků.
Byli byste pro zavedení čtyřdenního pracovního týdne?
Ovšem nutno podotknout, že nástroje pro distanční výkon zaměstnání
se za dobu pandemie rychle posouvaly dopředu – stejně jako v době válek
věda při snaze být technologicky napřed i v době pandemie lidstvo využilo
příležitost na rychlý pokrok v určitých oborech. Zřejmě se v dnešní době
najde málokdo, kdo by neuměl uspořádat menší videokonferenci nebo uložit
soubory na datový cloud.
Trochu jiný argument než novozélandská premiéra ve svém názorovém článku pro britský deník The Guardian zvolila novinářka Vivienne Pearsonová. Britská novinářka většinu svého kariérní života pracuje pouze čtyři dny v týdnu a podle jejího názoru by tak měla činit i celá společnost. Podle ní nejsou nynější standardy neměnné, upozorňuje na fakt, že před desítkami let lidé normálně pracovali šest dní v týdnu a dvanáct hodin denně.
Podle Pearsonové je čtyřdenní pracovní týden výhodný hned v několika ohledech. Zaprvé když už pracujete, pravděpodobně budete věnovat svému zaměstnaní více koncentrace, jelikož přece jen času máte méně. K lepšímu výkonu vám dopomůže i fakt, že vám zbude jeden „pracovní“ den volný a tudíž veškeré zařizování – návštěvy kadeřníka, starých rodičů nebo nutné pochůzky po úřadech či pojišťovnách budete moci koncentrovat do jednoho volného dne. Tím pádem opět nebudete z normálních dnů ukrajovat minuty na zařizování osobních záležitostí.
S tím, že se dosavadní paradigmata možná díky současné krizi změní, souhlasí i doktor Jan Emmanuel De Neve z oxfordského Wellbeing Research Center. „Myslím, že v budoucnu bude velmi těžké pro vedoucí pracovníky říct „ne, nemůžeš pracovat ve středu odpoledne z domova“ protože se ukázalo, že to možné je,“ řekl De Neve pro web Euronews.
Ostatně ke změně zažité praxe vyzvali i největší průmyslové
odbory v Evropě – německé
IG Metal, zastupující mimo jiné i zaměstnance z důležitého segmentu
automobilového průmyslu. „Kratší týden by mohl být odpovědí na strukturální změny
v sektoru automobilového průmyslu,“ řekl předseda odborů Jörg Hoffman
německým novinám Süddeutsche Zeitung. Německý automobilový průmysl se v následujících
letech bude muset vyrovnat s nástupem elektromobility, kvůli které dle
některých prognóz hrozí, že ze současných zhruba 850 tisíc pracovních míst jich
do roku 2030 zanikne celá polovina.
Podle Hoffmana by tak změna délky pracovního týdne mohla pomoci k tomu, aby úbytek pracovních míst v automotive průmyslu nebyl tak rapidní, jak nejhorší předpoklady ukazují. Zkrátka zaměstnancům by zůstala práce, akorát by ji dělali méně, navrhují německé odbory. Velké německé automobilky k tomuto přístupu už letos přistoupily, jelikož i prodej automobilů byl negativně ovlivněn pandemickou, stále trvající, krizí.
