V Evropském konzultačním středisku na Mezinárodní strojírenský veletrh se mohou české firmy také orientovat, zda ve své přípravě postupují správně
ZA KRÁTKÝCH OSM MĚSÍCŮ, 1. KVĚTNA 2004, BUDEME ČLENY EVROPSKÉ UNIE. NA PŘÍPRAVU A ZEJMÉNA NA POTŘEBNÁ OPATŘENÍ, KTERÁ BY MĚLA SNÍŽIT HROZBY A TAKÉ POMOCI VYUŽÍT PŘÍLEŽITOSTI VYPLÝVAJÍCÍ Z NOVÉ SITUACE TEDY ČESKÝM FIRMÁM MNOHO ČASU NEZBÝVÁ.
Jak jsou tedy české firmy připraveny, respektive jak se připravují? Vědí dobře, co je čeká? Letos na jaře uspořádala liberecká okresní hospodářská komora společně se svými partnery v přilehlých oblastech Německa a Polska anketní šetření, v němž zjišťovala názory firem na vstup nových zemí do Unie. Tato anketa mimo jiné naznačila, jaká očekávání a jaké obavy u českých firem magický termín 1. května 2004 vzbuzuje.
ŠANCE I HROZBY
Nejvíce z nich považuje za největší šanci zjednodušení přístupu na trh Evropské unie a jednotnou měnu a měnovou politiku. Za největší rizika pak považují zvyšování cen a nákladů a rostoucí konkurenční tlak. Je ovšem třeba si uvědomit, že preference firem v oblasti, která hraničí s členskou zemí EU - s Německem, mohou být v některých momentech odlišné od firem, které sídlí a působí ve vnitrozemí. Co se týče konkrétní přípravy, na prvním místě je jednoznačně pozornost jazykové přípravě (přes čtyřicet procent dotázaných firem ji už realizuje, dalších téměř dvacet procent ji plánuje). Na druhém místě dominuje v přípravě firem posílení jejich stávajících kapacit a teprve na třetím místě jsou právní záležitosti. To jsou jistě zajímavé údaje, ale nevypovídají příliš o tom, jak konkrétně jsou firmy připraveny či nepřipraveny, v kterých konkrétních oblastech mají dostatek informací či dobré povědomí o tom, co je čeká a jak budou fungovat některé záležitosti v nových podmínkách apod. Nevypovídá rovněž o konkrétních nedostatcích a slabinách. Asi každá firma by si měla položit otázku: Jsme připraveni na Evropskou unii? Pomoci v hledání odpovědí i doporučení na konkrétní opatření může i Evropské konzultační centrum, které působí na nynějším Mezinárodním strojírenském veletrhu a jehož exkluzivním mediálním partnerem je Profit, který tak chce svým nepatrným dílem být nápomocný firmám při získávání informací, jež mohou využít při své přípravě na Evropskou unii.
POSLEDNÍ PŘED VSTUPEM
Po množství akcí zaměřených na přípravu na vstup do Evropské unie je patrné jedno: málo z nich je zaměřeno velmi konkrétně na konkrétní potřeby firem. Mnohé z informací poskytnutých na těchto akcích jsou spíše v obecnější rovině, méně již na mikroekonomické podmínky, na rady či doporučení jak konkrétně postupovat. Přitom firmy již tolik nepotřebují vědět, jak fungují unijní orgány a jaké jsou předpisy (i když samozřejmě i tyto znalosti jsou dobré a potřebné), ale více konkrétních upozornění na to, co pro ně může být největší hrozba, na co se mají konkrétně ve své přípravě na vstup soustředit, jak mají konkrétně jednat a postupovat, když budou chtít využít některé z nových možností, jež jim EU nabízí. Proto Profit, který chce být pomocníkem českých firem v přípravě na EU, uvítal možnost podpořit Evropské konzultační centrum na Mezinárodním strojírenském veletrhu. Proč toto centrum působí právě na Mezinárodním strojírenském veletrhu? Důvod je jednoznačný: Je to poslední ročník tohoto veletrhu před vstupem České republiky do Evropské unie. Přitom do tohoto vstupu už zbývá hodně málo času - necelých osm měsíců. Proto také prioritním tématem letošního ročníku MSV je rozšíření Evropské unie a jeho dopady na českou průmyslovou sféru.
SETKÁNÍ S ODBORNÍKY
Evropské konzultační centrum bude na brněnském Výstavišti otevřeno po celou dobu konání strojírenského veletrhu. Ještě předtím, než se Evropské konzultační centrum na MSV rozhodnete navštívit, můžete si prověřit svou připravenost minitestem, který pro vás organizátoři 45. MSV Brno připravili ve spolupráci s European Consulting Institute a který otiskujeme na této dvoustraně. Samotné centrum poskytne na veletrhu firmám prostor k individuálním konzultacím s odborníky na konkrétní evropskou problematiku z předních domácích konzultantských společností a sdružení. Škála témat sahá od nových požadavků na ochranu životního prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví při práci až po daňovou problematiku nebo možnosti čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. Přehled konkrétních témat těchto konzultací přinášíme v samostatném sloupku na vedlejší straně. Zájemci o využití konzultací by se ale neměli omezit ve svém zájmu jen na tato předem vyhlášená temata. V centru budou přítomni i odborníci, kteří jsou schopni poskytnout mnohem širší tématický záběr informací. Přítomný zde bude například přední odborník na problematiku EU Václav Šmejkal z European Consulting Institute, který má několikaleté zkušenosti z působení v této oblasti - v minulých letech byl ředitelem Centra pro evropskou integraci při Hospodářské komoře ČR a byl také prvním ředitelem České podnikatelské reprezentace v Bruselu (CEBRE). Spolupodílel se například také na vypracování srovnávací studie českých, německých a rakouských malých a středních podniků, jejímž cílem bylo identifikovat přednosti a slabiny českých firem před vstupem do EU ve srovnání s jejich přeshraniční konkurencí. Seznámil se tak jak s potřebami a požadavky českých firem, tak s fungováním EU přímo v Bruselu, orientuje se ve změti všemožných „bruselských“ předpisů.
EXISTENČNÍ PODMÍNKY PRO EU
Právě s Václavem Šmejkalem jsme nedávno hovořili na téma připravenosti českých firem na EU, o oblastech, v nichž by si firmy měly prověřit, zda je dostatečně sledují, případně co v nich budou muset učinit. Tyto oblasti lze ve stručnosti označit jako ona v titulku zmiňovaná čtyři „K“: jsou to kompatibilita, kompetence, konkurenceschopnost, kreativita. Jak si v těchto čtyřech „K“ české firmy vedou, jak v nich jsou připraveny, respektive jaké v nich mají předpoklady, že na jednotném trhu EU obstojí?
První „K“ představuje kompatibilitu - tedy sladění českého práva s evropským. Znalost práva EU představuje podle Václava Šmejkala asi jednu čtvrtinu toho, co je třeba v přípravě na vstup a úspěch na jednotném trhu učinit. Důležité pro firmy bude nastavení si systému sledování práva EU a udržování těchto znalostí. V současnosti se dá říct, že české právo je již s evropským sladěno. O nových právních normách již také firmy vědí a přizpůsobily se mu. Ale v EU nepůjde jen o znalost, ale také o dodržování právních ustanovení. Příkladem může být oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kde jsou v podstatě stejná ustanovení jako v EU. Po vstupu do EU ale budou muset firmy počítat, že dodržování těchto předpisů se bude mnohem více kontrolovat a vyžadovat, než dosud.
Kompetence (druhé „K“) představují oblast informací - jak je firmy získávají a jak s nimi pracují. Zde Václav Šmejkal vidí dost velké problémy. Typická česká firma je dost uzavřená do sebe, soustředěná na lokální český trh. Menší a střední exportéři mnohdy neznají trendy na trzích EU - co se v Bruselu připravuje za různá opatření, která se těchto firem nějakým způsobem dotknou. Když už se ve firmě těmito informacemi někdo zabývá, pak často chybí jejich přenos dál - k vrcholovému vedení se ještě jakž takž dostanou, ale střední management již o nich neví. Nedostatečná je také specifická znalost EU - české firmy znají úzká specifika svého oboru, předpisy, které již platí, ale ty předpisy, které začnou platit od 1. 5. 2004, mnohdy neznají. Řečeno jinými slovy: Znají harmonizované právo, které přešlo do české legislativy, ale neznají již právo, které aplikuje přímo Brusel. Například od 1. 5. 2003 byla změna cel, jsou zde kvóty dovozů z nečlenských zemí. Firma zaměřená na import tak bude muset dobře znát společnou dovozní politiku EU. Příkladem může být dovoz banánů - bude clo nulové, nebo třeba 400 %? Doposud byl dovoz tropického ovoce k nám bezcelní, ale v Evropské unii se některé z těchto plodů pěstují, jiné se dovážejí z bývalých kolonií některých členských států (s nimi jsou uzavřeny preferenční dohody), z dalších zemí pak na stejné produkty může být uvaleno mnohonásobně vyšší clo.
Konkurenceschopnost, která představuje třetí „K“, je často zmiňovanou obavou českých firem z jednotného trhu. Ale v identifikaci připravenosti na jednotný trh nejde ani tak o aktuální konkurenceschopnost firmy, ale o zjištění, zda existují základy dlouhodobé konkurenceschopnosti. Jejími předpoklady jsou vzdělávání, sledování konkurence, zavádění novinek do výroby atd.
Poslední „K“ znamená kreativitu. V podstatě všechny české firmy mají společný handicap - jsou to mladé, na světových trzích neznámé firmy, vlastněné první podnikatelskou generací. Tyto firmy potřebují nápady, musí vyhledávat a přicházet s novinkami, zavádět je do výroby či obchodu atd. V přípravě na vstup do EU by se v této oblasti měly firmy tedy zaměřit na systém motivace zaměstnanců, aby do firmy přicházeli vzdělaní a kreativní lidé, kteří budou právě s novými nápady a podněty přicházet. „Při auditech připravenosti firem na jednotný trh jsme došli k závěru, že kompatibilita a konkurenceschopnost představují existenční podmínky,“ říká Václav Šmejkal. „Pokud firmy nemají předpoklady v těchto dvou oblastech, tak na jednotném trhu budou mít existenční problémy.“
