V bývalém plynojemu se buduje multifunkční centrum
Projíždíte–li Vídní, určitě nepřehlédnete ohromné staveniště v městské části Simmering. Tato čtvrť byla v minulosti spojena pouze s těžkým průmyslem. Nyní se ve čtyřech bývalých plynojemních věžích buduje obchodní, obytné a zábavní centrum Gasometer. Podle velikosti zastavěné plochy, která přesahuje 220 tisíc metrů čtverečních, je tento developerský projekt největším ve střední Evropě. První v Evropě. Až do konce 19. století měla monopol na rozvod plynu ve Vídni anglická společnost Imperial Continental Gas Association. V roce 1892 rozhodlo vídeňské zastupitelstvo, že ukončí spolupráci s touto firmou a vypíše veřejnou soutěž na výstavbu plynojemu. Radní si od tohoto kroku slibovali, že město bude moci zajistit cenově výhodnější energii. Jednou ze základních podmínek, kterou musel každý účastník soutěže dodržet, bylo ukončení celé stavby maximálně za tři roky. To na konci 19. století znamenalo skutečný rekord. Se stavbou se začalo v roce 1896. O včasné ukončení se postaralo téměř dva tisíce dělníků. Čtyři plynojemní věže spolu s dalšími menšími budovami, ve kterých bylo nutné technické vybavení pro provoz plynojemu, se stavěly podle projektu architekta Theodora Hermanna. Rozměry věží sloužících jako zásobárny plynu dosahovaly v průměru 65 metrů a na výšku 72 metrů. Vídeňský Gasometer byl vůbec prvním velkým plynojemem na evropském kontinentu. Stavba představuje dokonalou symbiózu mezi funkčností a designem. Svou architekturou připomíná neobvyklou katedrálu. Věže byly postaveny z velkých tmavých cihel. Obvodové zdi zdobí řady rozměrných oken, které měly pouze estetický význam. Do každé věže vedlo několik kovových dveří, i ty zdobily jednoduché ornamenty. Nad nimi byly zabudovány dvoumetrové elektricky osvětlené hodiny, které ukazovaly obsah plynu ve věži. Co dál? Vídeňský plynojem plnil svou funkci až do roku 1986. Tehdy byl plyn nahrazen levnějším zemním plynem. V té době se po celém městě nacházelo celkem jedenáct plynojemních věží. Sedm z nich bylo zbouráno, zůstaly jen čtyři v Simmeringu, které zachránila jejich výjimečná architektura a genius loci. Na konci 80. let byly prohlášeny kulturní památkou. Nevyřešenou otázkou ale zůstalo jejich budoucí využití. Prvním pokusem o oživení Gasometeru bylo zbudování originální galerie. Po nejnutnější úpravě se v jedné z věží konala výstava Sto let sociální demokracie. Ovšem výstavní místo, které není infrastrukturou spojeno s centrem města, nemohlo uspět. Na počátku 90. let objekt vypátrali příznivci taneční hudby. Díky výborné akustice místo přitahovalo tisíce mladých lidí, kteří zde pořádali techno a house party. V roce 1995 vypsalo zastupitelstvo Vídně soutěž, jejímž cílem bylo vybrat developerský projekt na zhodnocení objektu. Účastníci soutěže předkládali různé varianty budoucího využití. Všechny však byly zaměřeny buď pouze komerčně, nebo počítaly s přestavbou na obytné prostory. Nakonec zvítězil projekt, který představuje moderní koncept spojující bydlení, práci, nákupy i zábavu. Odhadnout dopředu, zda bude konečné dílo úspěšné, si asi nikdo netroufal. Nové centrum mělo totiž vzniknout v průmyslové oblasti, které chyběla vyhovující městská doprava. Největším otazníkem ale bylo, zda Gasometer přitáhne investory a budoucí zákazníky. První problém vyřešilo prodloužení jedné z tras metra. Nová stanice byla otevřena na konci loňského roku. Cesta do centra Vídně se tak zkrátila na pouhých osm minut. O finance na stavbu se rozdělili vítězné developerské firmy, budoucí nájemci a majitelé bytů. Podstatnou částkou přispěla i Vídeň. Ta na projekt, jehož náklady přesahují 2,4 miliardy šilinků, poskytla z fondu na podporu bydlení více než 300 milionů. Na financování komerčních ploch se vítězové soutěže, rakouské developerské firmy Gesiba, SEG a GPA, snažily nalézt zahraničního investora. Nakonec však zvolily jiný postup. Potřebné finanční prostředky vydaly z vlastních zdrojů, zbytek získaly z hypotéky. Budoucí nájemci a majitelé bytů přispívali částkou přibližně pět tisíc šilinků za metr čtvereční. Nájemníci ale zase získali desetileté opční právo na odkoupení bytu. Čtyři originály. Developerské firmy přizvaly ke spolupráci čtyři světově proslulé architekty – Francouze Jeana Nouvela, Rakušany Manfreda Wehdorna, Wilhelma Holzbauera a architektonickou kancelář Coop Himmelb(l)au. „Všichni připravili projekt na jednu ze čtyř plynojemních věží. Vnitřní prostory každé z nich jsou tedy originálem. Z vnější strany jsou však téměř identické, tvrdí Michaela Benesch ze společnosti SEG. Ve čtyřech věžích sloužících v minulosti jako zásobárny plynu vzniká komplex, ve kterém jsou kromě bytů budovány kanceláře, obchodní centrum, studentská ubytovna, zábavní centrum, patnáct kinosálů, koncertní hala, dětské hřiště, školka, sauna, restaurace a bary. To vše s odpovídajícím počtem parkovacích míst. Na konci letošního roku se do jedné z věží přestěhuje také městský a zemský archiv. Stavitelé se snažili, aby se rekonstrukcí nezměnila původní podoba objektu. Zrekonstruovány byly staré přístroje, které již dávno ztratily svou funkci a nyní jsou pouze estetickým doplňkem. Například usměrňovač toku plynu, který stojí jako upomínka minulosti před vchodem do první věže. Původní zůstaly také staré kovové dveře i s obřími hodinami. Vyměnila se okna, protože nepropouštěla dostatek světla. Vnější plášť věží prodělal důkladnou rekonstrukci, jinak však byl zachován každý detail. Změněna byla pouze druhá věž, ke které byl přistavěn moderní „štít , v němž se nachází další více než stovka bytů a kanceláří. Architekti museli v tmavých věžích zajistit dostatek světla a vzduchu. Pokud vstoupíte dovnitř, jste překvapeni, jak jsou prostory světlé. Toho je docíleno pomocí jednoduchého triku. Podél oken byly vytvořeny jakési věžičky, jejichž strany jsou pokryty zrcadly. Staré střešní kopule byly zaskleny nebo zcela odstraněny a nahrazeny ozdobnou železnou mříží. Ve vstupních atriích se nacházejí malé dvorky s vysázenými stromy a květinami. V jedné z věží bylo zbudováno i dětské hřiště, neboť půda v okolí Gasometeru je kontaminována ještě z dob, kdy byl plynojem v provozu. Venku je vlastně uvnitř. Největší plocha komplexu byla zrekonstruována na byty. Kdyby v Gasometeru nebydleli lidé, jen obtížně by v této průmyslové oblasti mohlo existovat zábavní a pracovní centrum. Výrazným impulsem proto byla finanční podpora města na výstavbu bytů. Ty jsou určeny převážně pro mladé lidi. Tomu odpovídá i snaha stavitelů udržet ceny přijatelné pro tuto cílovou skupinu. O úspěchu svědčí fakt, že téměř všechny z více než šesti set bytů, které se v bývalých plynojemních věžích stavějí, už mají své budoucí nájemce nebo majitele. Cena za jeden metr čtvereční bytu se pohybuje kolem 20 tisíc šilinků, což představuje vídeňský průměr. O něco dražší jsou byty mezonetové. Zde cena dosahuje 30 tisíc šilinků za metr čtvereční. Vnitřní prostor věží je rozčleněn do tvarů, které připomínají rozkrájený dort. Všechny byty, které jsou přilepeny k obvodovému plášti, mají výhled z jedné strany na Vídeň a z druhé dovnitř do atria. Nejníže položené byty jsou ve výšce 30 metrů, proto i z nich se pohled na město rozprostírá jako na dlani. Nejhezčí podívaná se samozřejmě naskýtá z nejvyššího patra, kde jsou mezonetové byty. Ke každému přísluší terasa. Její zábradlí je chráněno speciálním oblým sklem, které chrání prostor před větrem. Mezi stálé obyvatele Gasometeru bude patřit také dvě stě studentů. V jedné z věží vznikla studentská kolej. I její místa už jsou rezervována. Již delší dobu existuje několik internetových stránek, na kterých probíhají diskuse mezi studenty, kteří budou v Gasometeru ubytováni. Vše pod střechou. Pro obyvatele, ale samozřejmě i pro návštěvníky Gasometeru (předpokládá se, že jich tam denně zavítá sedm tisíc) je budováno zábavní a nákupní centrum. Vchod do této denní zóny, jak je nazývána staviteli, vede přímo z metra. Všechny čtyři věže jsou propojeny obchodním molem v celkové délce téměř 450 metrů. Již dnes je 98 procent obchodní plochy rezervováno. Zaměření obchodů odpovídá cílové klientele, pro kterou je projekt realizován, tedy pro mladé od 15 do 35 let. Největší pobočky v Rakousku zde otevřou módní obchody Orsay, Pimkie, New Yorker, Street One a další. Samozřejmostí jsou i supermarkety, obchody se spotřebním zbožím, lékárny, cestovní kanceláře, banky i mateřská školka. Noční zónu tvoří restaurace a bary. V podzemí druhé věže je unikátní multifunkční koncertní sál. Před začátkem rekonstrukce se objevil názory, že jedna z věží by měla celá sloužit jako koncertní hala. Od tohoto nápadu se ale upustilo. „Bylo nutné zabránit hluku a vibracím, které by rušily obyvatele Gasometeru, konstatovala Michaela Benesch. Nový sál, který pojme až tři tisíce návštěvníků, připomíná vejce ve skle. Celý „plave ve speciálním elastickém umělohmotném obalu, který zaručuje dokonalou izolaci. V Gasometeru si na své přijdou i milovníci filmů. Ve věžích je patnáct kinosálů. Tato část projektu byla asi nejvíce ohrožena, neboť předpokládaný provozovatel, americký kinogigant Loews–Cineplex, se dostal do konkursu. Bylo tedy nutné nalézt nového. Stal se jím hollywoodský Megaplex. Podle odhadů by sály mělo ročně navštívit 450 tisíc až 500 tisíc diváků. Svůj nový domov najde v Gasometeru i městský a zemský archiv. V celkem šesti podlažích naleznou své místo listiny od počátku třináctého století, přes Beethovenův testament, Mozartovy rukopisy až po dokumenty ze současnosti. Samozřejmostí u tak rozsáhlého projektu je vybudování dostatečného počtu parkovacích míst. Jich bylo v podzemí věží vytvořeno téměř tisíc. První obyvatelé Gasometeru by se měli nastěhovat během letošního léta. Obchodní a kancelářské prostory budou dokončeny na podzim. Různé využití. Ve všech velkých městech na světě se nacházejí průmyslové památky podobné vídeňskému Gasometeru. Pro jejich zachování je důležité, aby se našlo nové využití, které alespoň částečně zaplatí náklady na rekonstrukci. Ve většině případů slouží jako umělecké nebo kulturní centrum. Jen v několika případech vznikly v zrekonstruovaných prostorách byty. Gasometer je jedinečný v tom, že se jedná o kombinaci obou přístupů. Vídeňská přestavba plynojemu nedrží světový primát, kdy se z průmyslové stavby tohoto typu buduje objekt pro tak odlišné využití. „Například v Německu byl z plynojemní věže vybudován hotel. Nikdy v minulosti se však nejednalo o tak rozsáhlý projekt, jako je Gasometer. Postavili jsme malé město uvnitř Vídně, řekla týdeníku EURO Michaela Benesch. Jen stěží by se našel Vídeňan, který o právě dokončovaném multifunkčním komplexu neví. „Cizinci se nás neptají na Schönbrunn nebo Hofburg, ale na Gasometer, tvrdí s trochou nadsázky jeden obyvatel Vídně. Důležitost projektu podtrhuje i účast tehdejšího spolkového kancléře Viktora Klimy a vídeňského radního Wernera Faymanna při zahájení výstavby. „Jedinečná kombinace starého s novým dělají z Gasometeru projekt století. Město nežije pouze z výstavných, honosných projektů. Školy, nemocnice, metro, levné byty – to všechno lidé potřebují každý den, řekl při slavnostním zahájení Faymann. Nesouhlasné názory. Ne všichni jsou samozřejmě projektem nadšeni. Je jich ovšem menšina. Kritikové argumentují tím, že rekonstrukcí stavba ztrácí svůj původní význam a že moderními prvky bude poškozena její architektura. Nelíbí se jim ani množství lidí, pro který je celý objekt projektován. „Je skutečnou nehorázností, že Vídeň pumpuje miliony do zkázy průmys–lové památky, tvrdí rakouský architekt Gustav Peichl. Za pozitivní nicméně považuje výstavbu bytových prostor v bývalé průmyslové zóně Simmering. Urbanistický architekt Arnold Klotz se naopak domnívá, že doposud byly hlavní aktivity spojeny pouze s úzkým cen–trem města. „Vídeň pro svůj rozvoj potřebuje nějaké druhé a třetí centrum. Proto děláme vše, abychom oblast Simmeringu zatraktivnili. Samozřejmě je těžké, a tedy nikoliv levné v bývalé průmyslové čtvrti dosáhnout příjemné atmosféry k bydlení, tvrdí Klotz. „Nikdy jsem nebyl na žádný jiný projekt tolik tázán jako na Gasometer. Dotazy přicházejí z různých koutů světa, kde existují podobné průmyslové památníky. Všechny země hledají způsob, jak s těmito budovami naložit. My jsme ukázali jednu z možných cest, říká architekt Wilhelm Holzbauer.
