Miniaturní městský automobil Smart, který měl premiéru před třemi roky, působí koncernu Daimler–Chrysler nemálo starostí. Jeho výroba je ztrátová, jen ve „startovním roce 1998 činil propad 255 milionů marek. Navíc reklamní kampaň, která měla zájemce seznámit se zlepšením bezpečnosti vozítka, přišla firmu na dalších tři sta milionů marek. O dvoumístný Smart prostě nebyl v uplynulých letech takový zájem, jaký šéfové společnosti plánovali.
Původně se počítalo s 200 tisíci prodanými kusy ročně, nakonec ale dosáhl prodej pouze zlomku této sumy. DaimlerChrysler začal dokonce koketovat s myšlenkou, že se s autíčkem rozloučí, protože se tento nákladný experiment možná nikdy nevyplatí.
Současné vedení DaimlerChrysleru ale nakonec výrobu Smartu zachovalo a vyhlásilo do světa, že pokus je pro koncern velkou výzvou a že koncepci plně věří. Loňské výsledky ukázaly, že by manažeři mohli mít pravdu: prodalo se zhruba osmdesát tisíc smartů. Zvláště velký zájem je o ně ve Švýcarsku a v Německu, ale prodávají se i v Itálii a Francii. Výrobce se s nimi chce prosadit rovněž v Řecku a na Pyrenejském poloostrově. V prosinci loňského roku dokonce přišel na trh Smart s naftovým motorem a spotřebou 3,4 paliva na 100 kilometrů jízdy
Jaká je historie vzniku minivozu a jak vlastně vypadá při pohledu zblízka? Myšlenka malého městského vozu se zrodila v designérských studiích světoznámého výrobce hodinek, firmy Swatch. Prvním partnerem společnosti byla automobilka Volkswagen, která ale od projektu záhy odstoupila. V roce 1994 byl projekt nastartován znovu, a to ve spolupráci se společností Mercedes–Benz. Sériová výroba byla zahájena před dvěma roky. Na svět přišlo dvoumístné, jen dva a půl metru dlouhé auto s benzinovým tříválcem o objemu 599 kubických centimetrů. Zajímavé je, že tento motor váží pouhých 59 kilogramů. Jeho výkon je však úctyhodný – 33 nebo 40 kilowattů při 5250 otáčkách za minutu. Vozítko s ním dokáže zrychlit z nuly na sto kilometrů v hodině za osmnáct sekund. Maximální rychlost je elektronicky omezena na 135 kilometrů v hodině. Spotřebu udává výrobce na 4,5 až 5,8 litru na sto kilometrů jízdy. Při objemu nádrže 22 litrů tak Smart ujede 400 kilometrů na jedno natankování.
Minivozům se často vytýká nedostatek bezpečnosti. Tvůrci smartu řešili tento problém vnitřní ocelovou konstrukcí, která tvoří jakési pevné jádro. K tomu jsou připevněny ostatní části karoserie vyrobené z termoplastu. Výrobce udává, že tato konstrukce je schopná odolávat i vysokým tlakům, takže při srážce by se neměla kabina zdeformovat. Smarty jsou také vybaveny brzdným systémem ABS a speciálním zařízením TRUST, které kontroluje stabilitu vozu v zatáčkách a brání jeho převrhnutí.
Redakce týdeníku EURO měla k dispozici k delšímu testu služební Smart pojišťovny Nationale Nederlanden, který už krátce představila v jarní příloze „Automobilové fúze . Nyní bylo možné se seznámit se Smartem důkladněji. Do mikrovozu se překvapivě dobře nastupuje, široké dveře a vysoko umístěná sedačka umožňují lepší vstup než například do Škody Octavia. Interiér potěší pěknou ukázkou moderního designu. Při rozjezdu může řidiče zvyklé na přímé manuální řazení zaskočit šestistupňový poloautomat. Ten se ovládá ruční pákou bez nutnosti použít spojku. Právě tento poloautomat přináší jeden menší nedostatek - pomalé nástupy rychlostí, kvůli kterým vůz ztrácí v městském provozu cenné setiny sekundy.
Jinak je jízda překvapivě příjemná, a to i na hrubším povrchu. Na rovině Smart dokáže vyvinout až 140 kilometrů v hodině, při jízdě touto rychlostí však už řidič nemá takovou jistotu, jakou nabízejí standardní vozy. Lehký předek autíčka totiž trochu „plave po vozovce a ostřejší zatáčky mohou být nebezpečné. Sportovní výkony ale nelze od městského automobilu čekat. V přeplněných ulicích skvěle plní svou funkci a neztratí se ani na dálnici. Jedinou potíží Smartu je jeho cena: 370 tisíc korun. Za polovinu lze v tuzemsku pořídit plnohodnotný pětimístný vůz. Proto se také zatím tento minivůz v České republice neprodává, pořídilo si jej pouze několik pražských firem pro reklamní účely.
