Pro Václava Klause bude nejspíš zatím poslední verdikt Ústavního soudu, který jednomyslně rozhodl o protiústavnosti čtyřprocentního snížení platů soudců, dalším kamínkem do mozaiky příliš silné instituce, jež se chová jako třetí komora Parlamentu. Faktem však je, že by se na rozhodnutí Ústavního soudu daly nalézt i některé pozitivní stránky: soudci z Joštovy ulice v Brně se v náhledu na odměňování soudců obecných soudů neodchýlili od své předchozí argumentace, a jejich názor je tedy konzistentní. V některých tvrzeních, kterými svůj závěr podepřeli, jako třeba v tom o stabilitě soudcovských platů jako kompenzaci za řadu profesních a osobních omezení lidí v talárech, mají obecně pravdu. Na druhou stranu, čtyřprocentní snížení platu v době doznívající ekonomické krize a za situace, kdy krutě šetří státní i soukromý sektor, nelze považovat za přehnaný požadavek, který by měl potenciál zatřást soudcovskou nezávislostí. A výroky soudu, že zákonodárci se nyní setrvale snaží napravit „chybu“ spočívající v nastavení příliš štědrých platů soudců v 90. letech, už mají bohužel blízko k uraženému trucování. Otázkou je, zda minulý týden v Brně nezvítězila jindy chvályhodná konzistentnost nad zdravým rozumem.
