Většina francouzských ředitelů příští rok zveřejní poprvé své příjmy
Zatímco ve Spojených státech v těchto dnech opět vycházejí žebříčky firemních šéfů podle jejich loňských příjmů, ve Francii stále platí, že mezi slušnými lidmi se o penězích nemluví. Už příští rok může být všechno jinak. Stojaté vody narušil předseda francouzského Svazu zaměstnavatelů (MEDEF) Ernest–Antoine Seillie`re, když letos v lednu vyzval ředitele největších firem, aby ukázali své výplatní pásky. A nezůstal jenom u výzvy. Třicátého března oznámil, že loni si vydělal přes sedm milionů franků (zhruba 38 milionů korun) hrubého, po zdanění tři miliony. Jeho krok ale přivítalo jen několik francouzských bossů, jiní čekají na zákon či předstírají hluchotu. První výstředníci. Určitý počet francouzských šéfů už ale „hru na transparentnost přijal. V jejich firmách v důsledku globalizace posílili vlastnickou pozici zahraniční akcionáři, mezi nimi i americké a britské penzijní fondy. Anglosaští akcionáři jsou zvyklí mít informace o příjmech šéfů firem v každé výroční zprávě, a tak chtějí zvednout i mlhu nad Francií. Mezi průkopníky se řadí Jérôme Monod, prezident dozorčí rady Suez Lyonnaise des Eaux. „Rozhodl jsem se publikovat roční příjmy už před několika lety – ještě před tím, než vypuklo dnešní hnutí, které by mělo vést k povinnosti zveřejňovat příjmy. Chtěl jsem tak přispět k transparentnosti nezbytné ve vztazích mezi firmou a jejími akcionáři, klienty a veřejností všeobecně, sdělil Monod týdeníku EURO. Tento šéf přiznal příjmy 5,1 milionu franků za rok 1995. Podobně se zachoval i šéf pojišťovny Axa Claude Bébéar, který uvedl částku 13,4 milionu franků. Oba jsou však podle deníku Le Monde mezi konzervativními manažery považováni za výstředníky. Zlomit dosavadní praxi chce také nejvyšší šéf automobilky Renault Louis Schweitzer. „S výzvou zaměstnavatelského svazu MEDEF souhlasím a jsem připraven akcionáře informovat o výši svých příjmů, odpověděl na dotaz týdeníku EURO. Svůj plat přestanou už letos tajit vrcholoví manažeři dalších francouzských společností jako Alcatel, Michelin, Aventis, Lagarde`re, France Télécom či Eurotunnel. Šéfové posledních tří mají další pádný důvod k otevřenosti. Jsou obchodovatelné na londýnské nebo newyorské burze, kde se tyto informace vyžadují. Čekání na zákon. Ředitelé mnoha dalších francouzských firem jsou ale zdrženliví. Takový postoj zastává například šéf skupiny Vivendi Jean–Marie Messier, který jako jeden z důvodů nynějšího mlčení uvádí, že si nepřeje, aby z toho měly problémy jeho děti ve škole. Špatnou zkušenost se zveřejněním šéfovských platů učinila automobilka PSA. Když před deseti lety publikoval týdeník Le Canard enchainé daňové přiznání tehdejšího šéfa Jacquese Calveta, vyšlo najevo, že jeho příjmy vzrostly během dvou let o 45 procent, zatímco zaměstnanci stávkovali za zvýšení mezd o půldruhého procenta. Nynější šéf PSA Jean–Marie Folz dokonce snahu zaměstnavatelského svazu nazývá „francouzsko–francouzským voyeurismem . Vzhledem k tomu, že acionáři podle jeho slov tuto informaci nevyžadují, počká si až na zákon. „Mají–li být takové informace uveřejňovány, pak přednostně akcionářům, řekl pro deník Les Echos ředitel společnosti L Oréal Lindsay Owen–Jones. Uveřejňování platů nejvyšších firemních šéfů by měl od příštího roku upravit zákon, ale zatím se do lavic francouzského parlamentu nedostal. Měl by upřesnit, co se bude do příjmů zahrnovat. V navrhované verzi ale zatím chybí zmínka o sankcích. Bázlivá Evropa. Francie není na evropském kontinentu černou ovcí. V Británii, jež může být příkladem, platí nařízení zveřejňovat příjmy ve firmách kótovaných na burze teprve čtyři roky. V Itálii se objevují první odvážlivci jako ve Francii a v Německu se platy drží pod pokličkou. Tamní legislativa akciové společnosti zavazuje jen k uveřejnění celkové sumy vydané na platy užšího vedení firmy, které někdy čítá až dvacet lidí. Otevřenější je Švédsko, kde zveřejnění příjmů přineslo zajímavé výsledky. Odhalilo nejenom rozdíly mezi státní a soukromou sférou, ale i to, že švédští vrcholoví manažeři jsou na tom ve srovnání s evropskými kolegy, hůře. I k tomu může být odkrytí platového tabu dobré.
