KAREL JULIŠ Když se cukrář Karel Juliš vrátil roku 1917 z první světové války zpět do Prahy, rozhodl se podnikat ve velkém. Koupil dům U Božího oka na Václavském náměstí a nechal ho přestavět v kubistickém a později funkcionalistickém stylu. Z malé cukrárny vznikl známý hotel Juliš.
KAREL JULIŠ
Když se cukrář Karel Juliš vrátil roku 1917 z první světové války zpět do Prahy, rozhodl se podnikat ve velkém. Koupil dům U Božího oka na Václavském náměstí a nechal ho přestavět v kubistickém a později funkcionalistickém stylu. Z malé cukrárny vznikl známý hotel Juliš. Václavské náměstí v Praze je velkolepě koncipovaným prostranstvím, vzniklým roku 1348 při založení Nového Města Karlem IV. Původně se jmenovalo Koňský trh, protože bylo určeno pro obchod s koňmi a tato tradice se udržela až do roku 1877. Významným impulzem k jeho postupné přeměně na společenské centrum Prahy pak bylo vybudování Národního muzea roku 1890 a výstavba pomníku sv. Václava v letech 1912 až 1913. Po první světové válce panoval na Václavském náměstí čilý stavební ruch a zejména po vzniku Velké Prahy v roce 1922 zde byly budovány nejluxusnější domy, banky, obchody, hotely a restaurace. KUBISTICKÉ BOŽÍ OKO Karel Juliš se narodil roku 1879 v České Skalici. Vyučil se cukrářem a zkušenosti sbíral i ve Vídni u známých firem Pischinger a Schelle. Do vlasti se vrátil teprve roku 1899 a ještě tentýž rok si v Praze otevřel vlastní cukrářský podnik. Než se však obchody začaly pořádně hýbat, vypukla první světová válka a Juliš musel narukovat do rakousko-uherské armády. Po návratu z fronty roku 1917 se rozhodl podnikat ve velkém. Na Václavském náměstí zakoupil barokní dům U Božího oka a po válce v něm chtěl zřídit cukrářský velkozávod. Roku 1919 mu však nebyla povolena celková přestavba a musel se proto spokojit pouze s dílčími úpravami. K jejich realizaci přizval známého architekta Pavla Janáka, který v letech 1919 až 1920 změnil průčelí budovy ve stylu kubismu. Základní vzhled stavby zachoval, v prvním a druhém patře však vybudoval balkony a fasáda dostala moderní ráz. Díky Janákově nápaditosti se odvážný pokus podařil. V domě vznikla cukrárna s kavárnou, na jejíž výzdobě se podílel i malíř František Kysela. Za povšimnutí však stála také omítka, která zářila v té době nezvyklými barvami červenou a žlutou, což způsobilo v Praze nemalý rozruch. Juliš byl s výsledkem spokojen -starý dům zůstal zachován a zároveň se v něm probudil nový život. Ve dvacátých letech pak došlo pod Janákovým vedením ještě k novostavbě v zadní části parcely, na které vznikl další objekt a také biograf. O jeho výzdobu se opět postaral František Kysela. | Současný hotel Juliš.| PERLA FUNKCIONALISMU Kubistický ráz ale přesto nevydržel budově dlouho. Požadavky magistrátu na zachování původní podoby města se brzy uvolnily a na Václavském náměstí začaly rychle vyrůstat nové domy. Karel Juliš proto roku 1928 znovu požádal o povolení demolice celé stavby a do dvou let ho skutečně získal. Opět oslovil Pavla Janáka, tehdy již univerzitního profesora a architekta Pražského hradu, který ve spolupráci s inženýrem Neumannem vypracoval nový projekt na výstavbu hotelu. Oproti předchozí realizaci však zvolil modernější styl - funkcionalismus. Stavba začala roku 1932 a jejím základem se stal ocelový skelet, na který navazovala originální fasáda z kovu a skla. Janák, jehož doménou byl do té doby kubismus, se při návrhu inspiroval Fuchsovým hotelem Avion v Brně. Na úzké podlouhlé parcele tak vznikla novostavba výškou přesahující okolní domy, která však vzhledem k citlivému zasazení nepůsobila nijak rušivě. Objekt ladil přes jistou asymetričnost i s vedlejším neorenesančním domem, jehož dvoupatrový zdobený štít rovné tvary hotelu Juliš vhodně opticky změkčil. Z původní kubistické přestavby Božího oka zůstal zachován jen zadní trakt směřující do Františkánské zahrady, vše ostatní bylo nové. V přízemí vznikla velká restaurace s cukrárnou, v patře pak kavárna s originálním řešením zvedacího okna, které po otevření dávalo pocit vzdušnosti a umožňovalo bezprostřední kontakt s děním venku. Stavba se stala chloubou českého funkcionalismu a informace o ní přinesla i řada prestižních evropských architektonických časopisů. ZÁCHRANA, ČI ZKÁZA?
Karel Juliš si ale nového podniku příliš neužil. Československo zasáhla druhá světová válka, po jejímž skončení a nástupu komunismu byl hotel Juliš roku 1948 znárodněn. Dostal nový název Tatran, pod kterým nadále fungovala i kavárna, cukrárna a bar. V suterénu zůstalo v provozu i kino Paříž, stát však udržoval dům jen sporadicky. V šedesátých letech byly navíc provedeny některé necitlivé zásahy, které poněkud znehodnotily původní Janákovo řešení. Budova začala postupně chátrat a koncem osmdesátých let jí z prvorepublikového lesku zbylo už jen velmi málo. Naději na zvrat přinesl rok 1989, po němž získala hotel zpátky rodina Karla Juliše. Noví vlastníci chtěli provést pouze dílčí opravy a podnik dále provozovat, průzkumy ale ukázaly, že stavba je ve špatném stavu a celková rekonstrukce je nevyhnutelná. Na to ale Julišovi neměli dostatek peněz a rozhodli se proto hotel prodat. Koupila ho společnost FHS Spektrum, od které ho však zanedlouho získala finanční skupina Tercier. Ani ta ale s rekonstrukcí nezačala a sama navíc skončila v konkurzu. Po tomto období, kdy objekt přestal sloužit veřejnosti a zmizelo z něj i veškeré originální vybavení, vydražila hotel roku 1998 společnost Eltima, spadající pod vídeňskou skupinu CEE CZ Immobilien. Neprodleně začala s rekonstrukcí na nákupní a hotelové centrum, což však veřejnost rozdělilo na dva tábory. Odpůrci poukazovali na to, že se v cenné památce nesmyslně bourají příčky, zaniklo kino a zrušena byla i známá kavárna, příznivci naopak vítali, že se léta chátrající budova konečně opravuje. Slavnostní otevření proběhlo v dubnu 2003 a podnik začal znovu sloužit veřejnosti. K hotelovým pokojům přibyla prodejna sportovního zboží či fitnesscentrum a na budovu se vrátil i tradiční název Juliš, který dodnes připomíná slavnou historii zdejšího podniku. | KAREL JULIŠ (1879-1964) Český cukrář a hoteliér Karel Juliš se narodil 17. března 1879 v České Skalici nedaleko Náchoda. V letech 1892 až 1897 se vyučil cukrářem u J. Sigla v Praze a další dva roky praktikoval ve Vídni u firem Pischinger a Schelle. Roku 1899 se vrátil do vlasti a v Praze si otevřel vlastní cukrářský obchod. Vedl ho až do začátku první světové války, kdy musel narukovat do rakousko-uherské armády. Po návratu z fronty roku 1917 se rozhodl podnikat ve velkém a zakoupil dům na pražském Václavském náměstí, zvaný tehdy U Božího oka. Celkovou přestavbu magistrát nejdřív nepovolil, pod vedením architekta Pavla Janáka proto dostala budova nejprve jen novou kubistickou fasádu. Ve třicátých letech se ale již poměry uvolnily a do roku 1933 byla původní kavárna s cukrárnou přebudována v moderní funkcionalistický hotel. Juliš byl jeho ředitelem až do znárodnění v roce 1948. Poté již pouze sledoval, jak se nově přejmenovaný hotel Tatran z exkluzivního zařízení mění ve skomírající podnik. Slavný hoteliér zemřel 30. května 1964 ve věku osmdesáti pěti let. *PAVEL JANÁK (1882-1956) Český architekt Pavel Janák se narodil 12. března 1882 v Praze. Architekturu studoval v letech 1906 až 1907 na vídeňské akademii v ateliéru Otto Wagnera, odkud vyšla velká část průkopníků rakouské i české moderny. Společně s Josefem Gočárem patřil k nejvýraznějším představitelům kubismu v české architektuře. Ještě před první světovou válkou si nový styl vyzkoušel na řadě menších staveb, do větších projektů se ale pustil teprve po vzniku Československa v roce 1918. Brzy se stal uznávaným architektem a spolu s Gočárem položil i základy ryze české varianty kubismu, tzv. rondokubismu. V tomto stylu projektoval například palác Adria na Národní třídě v Praze či budovu krematoria v Pardubicích. Od poloviny 20. let minulého století přešel k novým proudům moderní architektury - purismu a funkcionalismu. Tyto směry pak uplatnil v Praze při stavbě hotelu Juliš na Václavském náměstí, Husova sboru na Vinohradech a vilové čtvrti na Babě. Zemřel 1. srpna 1956 ve věku sedmdesáti čtyř let. |
Prameny: Český biografický slovník XX. století, Architekt, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
