Stát vyplatí firmě Eastern Sugar 25,4 milionu eur
Cukrovarnická společnost Eastern Sugar dostane od Česka na odchodnou „výslužku“ 25,4 milionu eur (asi 700 milionů korun). Tolik přiznali firmě, jež je společným podnikem britské Tate & Lyle a francouzské Saint Louis Sucre, arbitři v Paříži. Stát ovšem mohl „krvácet“ mnohem víc. Tribunál uznal jen část stížnosti druhého největšího tuzemského producenta cukru, který se domáhal vyplacení celkem 109 milionů eur. Cukrovarníci sice vysoudili jen necelou čtvrtinu požadované kompenzace, na zdejší podnikání ale nebudou vzpomínat ve zlém. Útěchou jim mohou být dvě miliardy korun, které z Bruselu obdrží za vrácení české kvóty na výrobu více než sto tisíc tun „bílého zlata“.
Skupina Eastern Sugar vznesla v arbitráži tři hlavní nároky, uspěla však pouze s jedním, v němž si stěžovala na diskriminační přidělování kvót na výrobu cukru. Arbitři konstatovali, že v tomto ohledu stát skutečně pochybil. Ministerstvo financí ani Eastern Sugar nechtějí zveřejnit podrobnosti. Čím přesně a kdy se stát provinil, není tedy jasné. S regulací trhu s cukrem se totiž potýkalo ministerstvo zemědělství již od roku 2000, kdy začalo mezi cukrovarníky rozdělovat kvóty, které měly ochránit Českou republiku před vysokým dovozem cukru a které zároveň zajistily producentům slušné zisky. Systém rozdělování kvót dokonce několikrát zrušil Ústavní soud; navíc úředníci párkrát doběhli brněnské soudce přečíslováním napadeného nařízení.
Ministr Jan Fencl se při prvním rozdělování kvót inspiroval v Evropské unii a přidělil je na základě výroby cukrovarů za posledních pět let. Na regulaci trhu ale zareagovali podnikatelé, kteří vycítili příležitost a začali křísit malé uzavřené cukrovary. Velkým skupinám se nelíbilo, že novým podnikatelům ministerstvo přidělovalo na jejich úkor vyšší kvóty, než na jaké měli mít dle původně zavedeného referenčního období nárok. Ještě více je rozdurdilo, když ministr Jaroslav Palas zavedl princip rezervní kvóty. Tu odřízl z národního přídělu a rozděloval ji, jak říkají někteří cukrovarníci, za „dobré chování“. Faktem je, že sám Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) přiznal, že neměl přesnou metodiku, jak s rezervní kvótou pracovat, a „posouzení bylo věcí zkušených odborníků“, což bývá v zemi s vysokou mírou korupce poněkud ošidné.
Ministerstvo zemědělství považuje arbitrážní verdikt za ukončení několikaleté epizody rozdělování národní kvóty, to ale nemusí být tak úplně pravda. Další cukrovarnická skupina, povzbuzená výsledkem arbitráže, píše dopis ministerstvu zemědělství a na Státní zemědělský intervenční fond. Společnost Moravskoslezské cukrovary, v nichž drží majoritu rakouská Agrana, se hodlá domáhat přerozdělení rezervní kvóty cukru z roku 2003, která činila téměř 40 tisíc tun. „Městský soud v Praze vyhověl loni na podzim naší žalobě a vydal definitivní rozsudek, ve kterém konstatoval, že fond nepodělil cukrovarníky spravedlivě a ministerstvo zemědělství je povinno se rozdělením rezervní kvóty znovu zabývat,“ říká šéf Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola. (boř)
