Potravinářství
Nebývalý rozkvět cukerní turistiky. I takový je důsledek drastické cukerní reformy, kterou před pěti lety spustila Evropská unie. Trh s cukrem reformovala tak úspěšně, až je ho nedostatek. Poláci nyní skupují cukr v německých obchodech, Maďaři zase jezdí „bílit“ regály do sousedního Rakouska. Karta se obrátila. V Polsku, kde cukr býval tradičně nejlacinější, vylétly ceny od začátku roku na dvojnásobek. Podobně podražil i v Maďarsku a lidem se vyplácí vyrazit na hromadné nákupy na Západ. Čeští spotřebitelé zatím cestovat za cukrem, aby při slazení ušetřili, nemusejí. I nyní, kdy světové ceny této komodity lámou třicetileté rekordy, zaplatí v obchodech za kilogram krystalu méně než v polovině devadesátých let. Nepostradatelný cukr ale už chybí tuzemským potravinářům.
Drahý a nedostatkový
„Nedostatek cukru pociťují nejvíce pekaři, výrobci cukrovinek a čokolád a také výrobci nápojů,“ uvádí mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová. Nevídaný jev přičítá dvěma okolnostem. „Jednak cukr extrémně podražil. Meziročně cena stoupla až o sedmdesát procent. Navíc se na zdejším trhu špatně shání,“ tvrdí Večeřová. Jak dodává, nezbytný dovoz je stále obtížnější, protože vyšší poptávka je také v okolních zemích. Kupříkladu ředitelka slovenské Potravinářské komory Jarmila Halgašová potvrdila, že tamní producenti, kteří se neobejdou bez cukru, mají potíže se zajištěním kontinuální výroby.
Evropské unii se takzvaný cukerní pořádek, který trh svazuje výrobními kvótami a uměle zvyšuje ceny, vymkl z rukou. Členským státům EU určuje, kolik cukru smějí vyrobit. Jenže poté, co v uplynulých čtyřech letech proběhl přikázaný útlum výroby, sladidlo na starém kontinentu chybí. Evropská komise se proto snaží situaci různě zachraňovat. Výjimečně umožnila pustit na unijní trh půl milionu tun nad celoevropskou kvótu, která jen mírně přesahuje třináct milionů tun. Za normálních okolností by tento převis pokutovala takzvanou dávkou z přebytku. Současně Brusel povolil bezcelní dovoz 300 tisíc tun cukru ze třetích zemí od dubna do září.
Milionový deficit
Unie má v cukru deficit milion tun, odhaduje Evropská komise. Ještě nedávno se přitom chválila, jak úspěšně restrukturalizovala výrobu cukru, když ji snížila téměř o šest milionů tun. Třeba zmíněné Maďarsko může ročně vyrábět pouhých 105 tisíc tun cukru, zatímco před reformou kvóta povolovala téměř 402 tisíc tun. Polákům se limit snížil z necelých 1,7 milionu tun na 1,4 milionu. Česku reforma ukousla téměř čtvrtinu cukerní kvóty. Ročně mohou zdejší cukrovary vyrobit zhruba 370 tisíc tun místo 455 tisíc tun. S takovou kvótou se Česká republika musela smířit při vstupu do EU. Už tehdy přitom produkci omezila, a to z 520 tisíc tun. Do cukerního útlumu v minulých čtyřech letech investoval Brusel obrovské peníze. Jen u Česka to bylo více než dvě miliardy korun. Nejvíc z toho si odnesla britsko-francouzská společnost Eastern Sugar za ochotu definitivně odejít z českého trhu a srovnat se zemí tři cukrovary. Zbytek peněz bylo odstupné zemědělcům, kteří museli skončit s pěstováním cukrovky, a náhrada dodavatelům strojů. Další stamiliony dostali řepaři z unijní kasy na snadnější přechod k jiným plodinám. Evropa cukerní reformou vyklidila pole a stala se čistým dovozcem. Ještě před deseti lety přitom EU vyrobila víc cukru než Brazílie. Ta je nyní lídrem v produkci i exportu a diktuje světový obchod s cukrem. Přitom víc než polovinu cukrové třtiny používá na bioetanol, který tak ostře konkuruje cukru. Světová spotřeba cukru každoročně roste a nahoru letí také ceny. Informace v polském tisku, že cukr bude na příděl, pro dospělého dva kilogramy na měsíc, byla zatím jen aprílovým žertíkem. Zcela vážně ovšem někteří tuzemští potravináři zvažují, že budou chtít po státu, aby jim nedostatkový cukr poskytl ze svých strategických zásob. Šéf Správy státních hmotných rezerv Ladislav Zabo už má zprávy o chybějícím cukru. „Žádné žádosti ale zatím nepřišly,“ uvedl minulý týden. Po půjčkách obilí zemědělcům je to možná jen otázkou času.
