Podle lidovců by měl premiér respektovat rozhodnutí jejich celostátní výboru
Necelý měsíc poté, co Jiří Čunek rezignoval na funkce místopředsedy vlády a ministra pro místní rozvoj, celostátní výbor KDU-ČSL posvětil minulé úterý jeho záměr se do obou funkcí vrátit. Z 23 přítomných členů výboru hlasovalo pro Čunkovu nominaci patnáct a pět se jich hlasování zdrželo. Proti se vyslovili jen tři mohykáni: senátorka Ludmila Millerová a místopředsedové Senátu Petr Pithart a Poslanecké sněmovny Jan Kasal. Byl to právě senátorský klub KDU-ČSL, jenž na sklonku října vyzval Jiřího Čunka k odstoupení, a co se Jana Kasala týče, patří k Čunkovým kritikům a nemá co ztratit, poněvadž jeho politická kariéra asi skončí, zůstane-li Čunek předsedou KDU-ČSL.
Tak jako se většina celostátního výboru od 7. únoru, kdy byl Jiří Čunek vydán Senátem k trestnímu stíhání, loajálně věnovala jeho obraně, stejně se zachovala i 4. prosince, ztotožnivši se s jeho sdělením, že „všechny věci jsou vysvětleny“ a neexistuje jediný morální ani právní důvod, aby se nemohl do vlády vrátit. Právní důvod možná ne, i když vyšetřování několika osob podezřelých z křivého svědectví kdožvíproč v Čunkův prospěch, byl-li od počátku nevinen, nebylo ještě uzavřeno, a překvapení proto nelze vyloučit. S morálními důvody je to však jiné! S morálkou se přece pojí důvěryhodnost, a ta je v Čunkově případě otřesena už jen rozporem mezi jeho „pilotním“ sociálním projektem a praxí ve Vsetíně a čerpáním sociálních dávek, ač měl na kontě miliony.
Pro některé „sestry a bratry“ však podobné detaily nehrály na celostátním výboru roli. Proč? Inu protože proti KDU-ČSL je přece organizováno rozsáhlé spiknutí. Silami vnějšími a vnitrostranickou „pátou kolonou“ má být tato zasloužilá strana konečně zničena. O to prý jde, ne o Jiřího Čunka! A kdo že jsou ti spiklenci? Jiří Čunek a jeho přátelé si konkrétní jména nechávají pro sebe. Pravda, co se „páté kolony“ týče, cosi se šušká o Miroslavu Kalouskovi a předsedovi senátorského klubu Adolfu Jílkovi, leč před Charitasem pro výstrahu dosud nevisí. Spiklenecké teorie milují totalitní režimy, ale fungují i v demokratickém prostředí. Před deseti lety, když byla ODS v úzkých kvůli falešným kontům a sponzorům, si údajně Miroslav Macek vymyslel legendu o „sarajevském atentátu“, o spiknutí proti Václavu Klausovi. Jemu a tehdy dehonestované ODS možná zachránila politickou existenci. Fakt, že Jiří Čunek začal mít potíže s policií pro činy dávno minulé až poté, co byl zvolen senátorem a pak předsedou KDU-ČSL, je jako stavební kámen lidoveckého „Sarajeva“ jistě použitelný. Leč pozor: lidovci mají asi tak pětinu potenciálních voličů oproti „sarajevské“ ODS a „charisma“ Jiřího Čunka, majícího sympatie pouhé pětiny veřejnosti, se s tehdejším Klausovým nedá měřit. Spikleneckou legendou si KDU-ČSL koleduje o malér. Pokud se pod „hrozbou spiknutí“ sjednotí, uzavře se „nepřátelskému“ okolí a spadne pod pět procent preferencí.
Pro čtyři pětiny veřejnosti nepřijatelný či nezajímavý Čunek nemůže být ternem pro vládu, jež si umanula provést nepopulární reformy, ale jí samotné důvěřuje méně než 30 procent občanů. Navíc je na této vládě, aby se Česká republika v prvním pololetí 2009 čestně zhostila předsednictví Evropské unie. Obtížně, ne-li zcela nenahraditelný jeví se být v tomto směru ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, osobnost noblesní, evropsky rozhledná a známá, se širokými kontakty, jazykovou výbavou a samozřejmou korektností. Už před časem naznačil, že za jistých okolností by pro něho bylo nemožné setrvat ve vládě s Jiřím Čunkem. Ten okamžik se přiblížil Čunkovou snahou vrátit se do vlády, jež by podle Schwarzenberga spáchala sebevraždu, a on jako věrný katolík by jí při tom nemohl asistovat. Pro Topolánka je to tvrdý oříšek, buď Schwarzenberg, anebo Čunek! Navíc Schwarzenberga přivedli do vlády zelení, a pokud by z ní odešel, mohli by v ní Martin Bursík, Ondřej Liška a Džamila Stehlíková zůstat jen za cenu ztráty tváře.
Hraje se tedy o udržení koalice, a tím i vlády. Lidovci v duchu koaliční smlouvy trvají na tom, aby premiér respektoval výběr jejich celostátního výboru, jenž nominoval Čunka. Vzhledem k výhradám zelených a také části ODS, vyjádřených například místopředsedy Ivanem Langerem, Petrem Bendlem a Petrem Gandalovičem, dojde nejspíš podle regulí koaliční smlouvy na jednání koaliční „trojky“ či „devítky“, a nenajde-li se řešení, pak na smírčí řízení. Martin Bursík je však na konferenci na Bali a poté se přiblíží Vánoce, takže je možné, že rozhodnutí ohledně Čunka padne až po Novém roce. Třeba je Topolánkovi ulehčí nějací ti investigativní novináři. Nebylo by to poprvé, že by se veřejnost o Jiřím Čunkovi dověděla něco, co dosud netušila.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
