KDU-ČSL má velké problémy, jež si její předseda možná ani neuvědomuje
Před měsícem, poté, co jihlavský státní zástupce Arif Salichov zastavil jeho trestní stíhání, Jiří Čunek prohlásil: „Už to mám za sebou.“ „Za sebou“ to však rozhodně nemá KDU-ČSL, jejímž je od 9. prosince 2006 předsedou. Lidovci už dlouho nevědí kudy kam. Bezradně přešlapují na místě a Jiřímu Čunkovi i předsednictvu strany jako by to bylo jedno. S jedinou výjimkou nejmladšího místopředsedy KDU-ČSL.
„Předpokládal jsem, že si po sjezdu v klidu sedneme a začneme společně hledat odpověď na základní otázky: Jakou stranou KDU-ČSL je a jakou ji chceme mít? Kam naše strana směřuje a kam ji chceme dovést my? Kdo všechno nám s vnitřní i vnější obnovou strany může pomoci a jak spojence pro naši věc získáme?“ Místo toho jsme se „při řádných předsednictvech… hned od počátku nechali zavalit aktuální agendou“ a „převládá mezi námi nervózní mlčení. Přátelé, mám toho dost,“ konstatoval David Macek.
A na Čunkovu adresu dodal: „Dokázal jsi vyhrát na sjezdu, aniž bys představil svou vizi. To snad možné je. Ale teď už bez jasně formulované vize ztrácíš autoritu a my spolu s tebou… Pokud budeme i nadále pokračovat dosavadním ,samospádem‘ z týdne na týden, tak raději uvolněme znovu místo pro staré rutinéry - ti se vyznají lépe než většina z nás…“
Lidovci mají ve zvyku prát svoje prádlo ve vlastní kuchyni. Nejspíše ve snaze vystavit Čunka většímu tlaku, ale tentokrát někdo z nich zařídil, že se Mackův kritický dopis z důvěrného vnitrostranického intranetu ocitl v novinách. Jednatřicetiletý mgr. David Macek, M. A. absolvoval sociologii na Lateránské univerzitě, a ačkoli na něj nevybyl mandát poslance Evropského parlamentu, systematicky se věnuje rodinným politikám v EU a USA. Chybí mu sice charisma s politická zkušenost, ale v lidoveckém prostředí vyniká. Navíc, když byl Čunek zvolen předsedou KDU-ČSL a vzápětí „poradil“ delegátům, že „by bylo dobré, kdyby prvním místopředsedou byl Roman Línek, místopředsedy Vlasta Parkanová, Stanislav Juránek, Jiří Carbol a Marian Hošek“, Macka nejmenoval. Dnes je to jeho výhoda. Na rozdíl od ostatních místopředsedů není Čunkovi zavázán, může být k němu kritický a zároveň nikoli podlý. A tak to vyšlo na něj sdělit straně a potažmo veřejnosti, že KDU-ČSL je vyčerpaná Čunkovou trestněprávní kauzou, že zmrtvěla, nebyla schopna zformulovat křesťanskodemokratické priority a přispěním poslance Ludvíka Hovorky selhala i jako koaliční partner při obhajobě vládní reformy. Mnozí lidovci si sice myslí totéž co Macek, ale zatím si to nechávali pro sebe. Ano, namydlit Čunkovi schody rok po Kalouskově odstoupení a vnitrostranické krizi opravdu znamená riskovat další, leč pokud se lidovci nepohnou z místa, spadnou do „druhé ligy“.
Těžko říct, zda si Jiří Čunek vážnost situace uvědomuje. Zatím kritické výtky reflexivně odrážel. „David Macek nikdy nepracoval, vždycky studoval, je to intelektuál, nikdy nic neřídil. Určitě mu dám velký prostor, aby kromě těch dopisů, ve kterých je dobrý, také něco předvedl. Je to výraz nezralosti, která vždy provází mládí,“ pravil Čunek. Scházelo dodat, že Macek vystudoval „za naše dělnické peníze“. My věku zralejšího bychom byli „doma“ a na Macka si řádně posvítili!
Jedno se však Čunkovi musí přiznat: Svým způsobem je mazaný. Mackovi ruče otevřel „velký prostor“, když jej nabídl jako náměstka ministru zahraničí. Karel Schwarzenberg sice opáčil, že jemu nejde o to, zda je někdo „ze strany fialové či žluté nebo jakékoli“, ale „aby ten člověk byl opravdu na svém místě“, a dokonce dodal, že „bychom měli odejít ze systému čistě stranických náměstků“. Navrhujte však něco takového lidovcům, když jim kromě Černínu chybějí náměstci i na průmyslu a obchodu, zdravotnictví, školství a životním prostředí. A protože oni sami již projevili ochotu přijmout na „svá“ ministerstva náměstky koaličních partnerů, pokud tam ještě chybějí, Karel Schwarzenberg se nejspíše zase ukáže být příliš velkým Evropanem a lidovci zase jen lidovci. Myšlenkovou průbojností nesršeli ani za Jana Šrámka. Mistry ale byli a jsou v usazování „bratří a sester“ na místa, odkud lze to či ono popostrčit. Snaží-li se o to nyní důrazně Jiří Čunek, Mackovi a spol. bere vítr z plachet a koaličním partnerům oznamuje, že je opět při síle a jeho strana při chuti. Časem z ní však může být troska, pokud si otázky po smyslu existence křesťanské demokracie v českém politickém prostředí včas nezodpoví.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
