Mají brát pojišťovny v úvahu pohlaví žadatele při stanovování výše sazeb pojistného?
Souhlasíte s návrhem evropské komisařky Anny Diamantopulosové, aby pojišťovny a banky nesměly při určování výše sazeb pojistného a úrokových sazeb brát v úvahu pohlaví žadatele?
- ano 44,1 %
- ne 44,1 %
- nevím 11,8 %
Otázka Manažerského barometru uplynulého týdne zarazila nejednoho respondenta. A v překvapivém duchu také skončilo skóre odpovědí. Polovina odpovídajících je pro to, aby při určování výše pojistného a úrokových sazeb braly pojišťovny a banky v úvahu, zda je žadatelem muž, nebo žena. První odpověď reflektuje skutečnost, že přece jen není unie zdaleka dokonalá: „Nejenom že s tím souhlasím, ale škodolibě k tomu poznamenávám, že tím paní komisařka de facto přiznává, že ve vyspělé západní Evropě, která kandidátské země cvičí jako lachtany v akváriu, dosud taková diskriminace existovala.“
Následující reakce vyjadřuje určité pochopení pro posuzování pojistek: „Zatímco u bank nevidím smysl rozdílu v úrokových sazbách pro muže a ženy, u pojišťoven tento rozdíl vidím - ženy jsou odolnější - dožívají se vyššího věku, muži se pouštějí do větších nebezpečí - dříve odcházejí.“
Když rovnoprávnost, tak naprosto dokonalá: „Souhlasil bych, ale jen za předpokladu, že budou zákonem či jinak fakticky zrušeny všechny rozdíly mezi muži a ženami - například bude zákonem nařízeno, že všechny sprchy musí být společné, ženám bude zakázáno rodit, protože je to nespravedlivé, když muži nemohou, a navíc na to čerpají obrovské sumy ze zdravotního pojištění, nebo ženám bude nařízeno umírat o deset let dříve, aby tolik nezatěžovaly důchodový systém. Proč zůstávat jenom u dělení na muže a ženy, máme přeci mladé a staré, zdravé a nemocné, chytré a hloupé, šikovné a nešikovné a podobně. Je skvělý nápad uzákonit, že všichni mají povinnost být úplně stejní, a pokud nebudou, tak je trestat nebo jinak vyřešit jejich existenci. Pokud toto měla zmiňovaná evropská komisařka na mysli jako logické vyústění její snahy, tak nevím, kam unie spěje. Jinak je zcela jasné, že každý je jiný, a to se promítá do všeho okolo nás. Různé sazby pro různé typy obyvatel jsou naprostou nutností. Komisařka ale dosáhla svého - bude se o ní mluvit. Asi si to nedá za rámeček, ale negativní reklama je taky reklama. A teď konec debaty o volovinách a zpátky do práce.“
Ne všechno, co v zemích unie funguje, je možno přebrat bez analýzy, tak by se dala charakterizovat tato odezva: „V moderní společnosti je rozlišování podle pohlaví třeba zachovat opravdu jen v těch sférách, kde to dává racionální smysl a kde to neevokuje jakýkoli náznak diskriminace. Pro stanovení úrokové sazby je totiž primární stav trhu, to je sazby EURIBID pro vklady a EURIBOR pro úvěry +/- marže banky, tyto sazby jsou stejné pro kohokoli bez ohledu na pohlaví, národnost, velikost bot, obvod pasu, barvu očí a tak dále. Naproti tomu bych se nerad dočkal toho, aby nějaká „extrémně emancipovaná“ evropská komisařka navrhla třeba zrušení oddělených toalet podle pohlaví, když přece muž a žena jsou si rovni. Bude nutno postupovat případ od případu a k finálním rozhodnutím přistoupit až po řádné analýze stavu, abychom se vyhnuli komickým případům a také případně situacím, že ženám bude zrušen příplatek na holiče (v armádě), vždyť se mohou nechat ostříhat stejně jako muži na ježka. To, že jim to pak nebude moc slušet, nevadí, mohou si stejně jako muži koupit paruku.“
Diskriminovat ne, ale rozlišovat specifika různých skupin, to je názor tohoto ředitele: „Ano, určitě lze akceptovat specifické riziko nerozlišování dvou rozdílných klientských „segmentů“ muži-ženy a ukončit diskriminaci (pokud existuje) při posuzování žádostí o bankovní či pojistný produkt. Na druhé straně stále půjde o rozdílné klientské skupiny a případné zvýšené náklady bank a pojišťoven se následně nepochybně promítnou do cen produktů těchto institucí. Nemělo by se ale jednat o nějaké významné dopady.“
Poslední reakce upozorňuje na to, že obdobná rozhodnutí ovlivňují názor veřejnosti na Evropskou unii vůbec: „Jde o projev naprosto absurdního přístupu k realitě. Pohlaví prostě umožňuje predikovat řadu rizik jednotlivce, a tudíž se promítá do sazeb. To se nezmění tím, že dojde k zákazu tohoto jevu využívat. Paní komisařka se svým návrhem blíží jak inkvizici, tak komisařkám bolševiků. To, že k něčemu takovému může v unii dojít, jen dodává účinnou argumentační munici těm, kteří ji kritizují jako organizaci nejen od reality odtrženou, ale i realitu úmyslně ignorující.“
Odpovídalo 102 manažerů
