Majitel Lion bikes si odseděl pět měsíců...
Celý podtitul.: Majitel Lion bikes si odseděl pět měsíců. Neoprávněně. Chystá žaloby za čtyři sta milionů korun.
Lion bikes Šumperk, kdysi největší český výrobce jízdních kol, se již sedm let potácí v konkurzu. Majitel firmy Vlastimil Vaculík v roce 2006 „vyfasoval“ 4,5letý trest za údajné porušení povinnosti při správě cizího majetku a loni si dokonce odseděl pět měsíců ve věznici s ostrahou. Pak však Nejvyšší soud zrušil všechny rozsudky a případ vrátil k projednání okresnímu soudu v Šumperku. Ten poté letos na jaře Vaculíka zcela zprostil obžaloby. „Je to jeden velký tunel posvěcený státem. Zmanipulovaný konkurz, křivé trestní obvinění, podplacené rozsudky, šest let tahání po soudech a neustálého šikanování,“ zlobí se Vaculík.
Neoprávněně vězněný podnikatel nyní chystá žaloby. Prozatím nikoli na český stát, ale na rakouskou společnost KTM Fahrrad, která byla Vaculíkovým strategickým partnerem a dle něho se za celým případem skrývá. „V první vlně nebudu chtít peníze státu. Nepůjde-li to však jinak, obrátím se na mezinárodní arbitráž. V této zemi se mě a mé firmy nikdo zatím nezastal,“ tvrdí Vaculík.
Částku, kterou hodlá vyžadovat od rakouské KTM, momentálně vyčisluje s pomoci právních zástupců. Předpokládá však, že se celkově bude pohybovat okolo šestnácti milionů eur, tedy asi 400 milionů korun. „Budu žádat náhradu škody za likvidaci Lion bikes, nevyplacené odměny a za neuskutečněné zakázky,“ řekl Vaculík týdeníku EURO.
Rakouský partner
Začátky Vaculíkova příběhu se datují do roku 1998, kdy šumperský podnikatel ještě patřil mezi největší cyklomagnáty v Česku. Lion bikes tehdy vyráběla až 160 tisíc kol ročně a Vaculík se na cyklistických veletrzích potkával s manažery nadnárodních producentů kolařských komponent, jako je Shimano nebo Merida. Šumperská firma se však poté vinou několika interních chyb a vlivem ekonomické krize dostala do finanční tísně. Lion bikes sice vlastnila výrobní areál v Šumperku, měla dojednané zakázky na více než sto tisíc kol, ale trpěla obrovskými úroky. „Za stomilionový úvěr v Komerční bance jsme platili více než 30 milionů korun ročně a chybělo nám především potřebné cash-flow,“ vzpomíná podnikatel.
Vaculík se tehdy rozhodl situaci vyřešit spojením se zahraničním investorem, rakouskou cyklistickou společností KTM Fahrrad, která vznikla vyčleněním z koncernu vyrábějícího motocykly. Strategický partner měl zajistit dostatek zakázek a především přivést do Lion bikes potřebný cash-flow. Šumperská firma měla na oplátku za předem domluvených podmínek montovat kola výhradně pro KTM. Vzniklo uskupení několika firem, mezi sebou různě propojených jak právně, tak finančně. Vše zaštřešovala dohoda o spolupráci podepsaná v létě roku 2000. Ta počítala i s budoucím prodejem šumperského závodu KTM a potenciálním majetkovým vstupem Rakušanů do Lionu.
Komponenty z Číny
Idyla však skončila za několik měsíců. „Hned po podpisu kontraktu jsme chtěli začít vyrábět nasmlouvané zakázky, jenže majitelka KTM Carol Fong – Mei Urkauf – Chen (Číňanka provdaná v Rakousku) nám řekla, že nebudeme montovat kola z evropských komponent, protože v Číně nakontrahuje levnější díly,“ říká Vaculík. Lion bikes do té doby odebírala rámy, vidlice a další komponenty od evropských výrobců a dodací lhůty se pohybovaly v řádech týdnů. „Asijští producenti jsou však mnohem méně pružní a než k nám dorazily komponenty z Číny, trvalo to čtyři měsíce. A fabrika celou dobu stála. Kvůli tomu jsme nakumulovali ztrátu přes dvanáct milionů korun, kterou jsem pokryl z půjček od svých známých. Účetně jsme však měli v hospodaření „díru“,“ popisuje Vaculík základ všech problémů.
Cyklomagnát totiž po rozjezdu výroby, dle jeho tvrzení s posvěcením KTM, použil zálohy od Rakušanů na uhrazení dluhů Lion bikes. „Do té doby byly vztahy s KTM naprosto v pořádku. Za první pololetí roku 2001 jsme smontovali 50 tisíc kol a dohnali jsme všechna zdržení ve výrobě,“ popisuje Vaculík. Když se však v polovině roku měla řešit účetní ztráta, nechtěla se KTM na dvanáctimilionovém propadu podílet ani z poloviny. „Odmítl jsem jejich návrh, abych si peníze strhl ze zisku. Nastal rozkol a Chen mi následně oznámila, že buď udělám, co chce, nebo Lion bikes pošle do konkurzu a mě zničí,“ tvrdí Vaculík.
Dle něho Rakušané „okoukali“ české prostředí a zjistili, že mohou v Česku montovat kola ve vlastní firmě, aniž by se museli dělit o zisky s Vaculíkovým Lion bikes. „Jak majitelka KTM řekla, tak se za několik týdnů stalo. Založili novou firmu Abrigo (později se přejmenovala na BPS Bicycle Industrial – pozn.red.), začali kousek od nás v Šumperku montovat vlastní kola a v září 2001 na nás podali návrh na konkurz, který byl v březnu roku 2002 vyhlášen,“ popisuje Vaculík sled událostí.
Konkurz a trestní stíhání
Rakušané prostřednictvím další české dceřinné firmy Bikes Trading nárokovali po Lion bikes 27 milionů korun, ale Vaculík kontroval nárokem po protistraně ve výši 26 milionů. „Spočítali jsme škody za prostoje a neuskutečněné, ale nasmlouvané zakázky. Chtěli jsme dluhy vzájemně započíst, ale nebylo nám to umožněno,“ říká Vaculík. „Byl jsem přesvědčen, že můžeme dál vyrábět jako samostatná firma, a proto jsme podali návrh na dobrovolné vyrovnání s věřiteli. Opět to bylo zamítnuto. Navíc se na scéně objevil další údajný věřitel, německá firma Weku s nárokovanou pohledávkou 22 milionů korun,“ tvrdí podnikatel. „Nepomohl ani náš argument, že Weku zastupuje stejná právní kancelář jako KTM, respektive Bikes Trading. Rakušané tím získali místo ve věřitelském výboru, a proto mohli mluvit do rozprodeje konkurzní podstaty,“ stěžuje si Vaculík. „Zajímavé je, že pohledávku Weku loni ostravský soud uznal ve výši osmi milionů korun a na začátku letošního července ji Vrchní soud v Olomouci zpochybnil uplně celou,“ dodává.
„Celý konkurz je zmanipulovaný. Konkurzní správce Petr Elšík například v zápisech lživě tvrdí, že v době převzetí firmy neměla Lion bikes žádné odběratele. Přitom jsme na rok 2002 měli podepsané smlouvy na 14,5 tisíce kol v hodnotě přes 43 milionů korun,“ hřmí bývalý cyklomagnát. Jeho tvrzení o ne zcela čistém konkurzu nahrává i fakt, že jmenovaný konkurzní správce později uznal jen zlomek přihlášených pohledávek společnosti Bikes Trading. Z celkově nárokované částky ve výši 28,3 milionu korun Elšík přiznal 1,2 milionu. „Z obsahu účetnictví vyplynulo, že částka 27,1 milionu korun byla ještě před prohlášením konkurzu uhrazena zápočtem protinároku,“ uvádí konkurzní správce v dokumentu zaslaném krajskému soudu v Ostravě. Zajímavé také je, že výrobní areál Lion bikes vykoupila z konkurzu před pěti lety společnost BPS Bicycle Industrial za osmnáct milionů korun.
Důležitým momentem ve sledu událostí celého případu se pak stalo trestní oznámení, které Bikes Trading podalo na Vaculíka kvůli porušení povinnosti při správě cizího majetku. „Kvůli tomu soudy zamítaly veškeré mé stížnosti na zmanipulovanost konkurzu a nakonec jsem byl kvůli tomu i odsouzen,“ říká Vaculík. Paradoxní je, že soud – jak okresní v Šumperku, tak krajský v Olomouci – nakonec podnikatele neposlal do vězení kvůli údajným zpronevěrám peněz Rakušanů, ale půjčce, kterou si z firmy DBV Cycles (Vaculíkova předchozí firma, kterou v roce 1999 převedl do Lion bikes – pozn. red.) vzal na vyplacení bývalého společníka.
Věznice s ostrahou
„Firmě, kterou stoprocentně vlastním, jsem dlužil i s úroky asi patnáct milionů korun. Přesto jsem byl odsouzen na 4,5 roku. Ačkoli státní zástupce navrhoval vězení typu B, tedy s dozorem, soud mě prohlásil za společensky nebezpečnou osobu a rozhodl o mém umístění do Heřmanic, céčkového kriminálu s ostrahou,“ rekapituluje Vaculík.
Nástupu do vězení se podnikatel čtvrt roku vyhýbal, ale byl zatčen a eskortován do Heřmanic. „Nejhorší období mého života. Na cele nás bylo šest, na oddíle 55. Jedny společné sociálky, jedna hodina vycházek denně. Osmdesát procent vězňů byli Romové a feťáci. Třeba na posteli vedle mne byl chlap, který v deliriu podřezal svého kamaráda,“ popisuje pobyt za mřížemi.
Naštěstí pro něho trval pobyt ve vězení necelých pět měsíců. Loni v srpnu totiž Nejvyšší soud zrušil rozsudek a Vaculík putoval na svobodu. Když letos v březnu šumperský okresní soud - tentýž, který ho před lety odsoudil - zrušil všechna obvinění a zprostil Vaculíka obžaloby, nikdo se mu prý ani neomluvil. „ Kdybych podal žalobu na ochranu osobnosti, za neodůvodněné věznění, nedostanu víc než půl milionu korun. Těch pět měsíců v kriminále to však nikdy nevyváží,“ říká poklesle.
Na jízdní kolo prý Vaculík už v životě nesedne, ale kauzu nechce nechat neuzavřenou. „Nemůže zůstat bez trestu, že sem přijede nějaká Rakušanka čínského původu a české soudy jdou jejím firmám takto na ruku. Dluží mi hodně peněz. A pokud je nevymohu na KTM, jsem připraven se obrátit na mezinárodní arbitráž a žádat je po českém státu,“ uzavírá Vaculík.
Box:
Jiný pohled na cyklomagnáta
Týdeník EURO se pokusil získat vyjádření i druhé strany v příběhu Vlastimila Vaculíka. Pavel Veselovský, jednatel společnosti BPS Bicycle Industrial, která je dceřinnou firmou rakouské KTM Fahhrad, se však rozhodl případ nekomentovat. „Soudní spory dosud pokračují, celá věc se táhne několik let, a proto bych se k případu raději vůbec nevyjadřoval,“ omluvil se Veselovský.
Že si však Vaculík o problém „koledoval“ delší dobu, naznačuje Petr Bušina, jiný šumperský podnikatel, který s Vaculíkem v roce 1990 zakládal firmu DBV Cycles. „Mé představy o podnikání se diametrálně lišily od jeho, a proto jsme se po roce spolupráce rozešli. Nejsem kompetentní posuzovat, jakou míru zavinění nese Vaculík na výsledcích svého podnikání po mém odchodu z firmy, ale bez sebemenšího pocitu záště mohu odpovědně prohlásit, že jsem se v životě nesetkal s takovým bezcharakterním a podlým člověkem. Znám spoustu poctivých a slušných lidí, které úmyslně podvedl, nebo jim způsobil vážné problémy,“ řekl Bušina týdeníku EURO. Vaculík se však hájí, že Bušinovo tvrzení je podloženo záští a závistí. „Bušina dostal po roce podnikání za svůj třetinový podíl v DBV půl milionu korun. Oproti tomu dalšímu společníkovi firmy, Daňkovi, bylo o několik let později vyplaceno jedenáct milionů korun. Je pochopitelné, že takový člověk mě nikdy nebude považovat za čestného,“ dodává Vaculík.
