Cyril Svozil: Spálenou zemi Zemanovi nikdy neodpustím

Jako pražská kancelář skupiny Fenix slouží Cyrilu Svozilovi menší vilka v rezidenční čtvrti Hanspaulka. Jinak vitální šedesátník s nakažlivým smíchem sídlí v Jeseníku, kde firmu zaměřenou na elektrické topné systémy před čtvrtstoletím zakládal. Od té doby z garážové firmy vybudoval mezinárodní holding s obratem 1,3 miliardy a výrobními závody v Anglii, Skotsku, Francii, Španělsku. A plány má ještě mnohem větší.

V roce 2008 jste aktivně vstoupil do krajské politiky za ODS v Jeseníku. Proč jste už za dva roky zase vystoupil?

Moje politická kariéra skončila a už nezačne. Celá naše organizace v Jeseníku byla zrušena, protože jsme se vyslovili proti Ivanu Langerovi, což byl tehdejší šéf olomoucké ODS. Dostalo to podivnou faleš. Vyjádřili jsme Langerovi nedůvěru a potkala nás tvrdá odplata. Popudilo mě to. Tehdy jsme chtěli, aby s námi někdo mluvil, a ne pouze oznamoval cizí, nám nepochopitelná rozhodnutí. V Olomouci občanské demokraty řídil Langer až polomafiánskými způsoby. Vybíral lidi, kteří mu pak kryli záda.

Co vám vadilo nejvíc?

Vrcholem bylo, že tehdy v Olomouci vytvořila ODS koalici s ČSSD. Tvrdě jsme proti tomu vystoupili, nesouhlasili jsme s tím, zdálo se nám to jako plivnutí voličům do obličeje. Otevřené koalice naprosto nekompatibilních programů byly nejhorší zlo. Langer koalici podporoval a v tom jsme se s ním střetli. Vyřešit to měl tehdy Pavel Blažek, pozdější ministr spravedlnosti, ale vůbec nepřijel. Už jen ty arogantní způsoby! Pak nám oznámili, že nás zrušili, a to mi to jako první tehdy ještě oznámil předseda tamní ČSSD. Věděli jsme to tedy až druzí. Tehdy jsem si řekl, že s tím už nechci mít nic společného. Langer je jinak velmi schopný a chytrý člověk, myslím, že i ve funkci ministra vnitra udělal spoustu pozitivních věci, ale vadilo mi jeho neustálé vytváření silových skupin, které ho obklopovaly. Myslím, že to nebylo dobře. Je to jako mafie.

Jak se díváte na současnou vládu? Sám říkáte, že stát není a nemůže být firma, přičemž současný ministr financí říká pravý opak.

Stát samozřejmě firma není, nicméně prvky, jako jsou racionalita a efektivita, v jeho řízení zjevně chybějí. Mám podnikatele v politice rád, ale ministr financí Andrej Babiš je trochu jiný příběh. Znáte tu historii, jak vznikl jeho majetek, kde figurovaly švýcarské fondy a různí přátelé? To není podnikatelský příběh, který uznávám. Já mám rád lidi, kteří začali z nuly jen s myšlenkou a vírou ve vlastní síly a něco skutečně vybudovali, ale pokud se najednou někdo objeví a má miliardu, není to pro mě. I třeba Petra Kellnera nebo Karla Komárka uznávám, protože vím, jak ke svému majetku přišli. U Babiše o tom vůbec nic nevím. Úplně mě šokuje, jak o tom všichni mlčí.

Jak podle vás přišel k majetku?

Nechci nikomu dělat užitečného idiota v politických přestřelkách, mám to výhradně z veřejných zdrojů, ale bylo tam několik věcí spíše jako z akčního filmu: jednostranné navyšování kapitálu v české části Petrimexu, vstup švýcarských fondů zastupovaných poté vysokým důstojníkem StB atd. Ne, to opravdu není můj šálek čaje.

Díváte se tedy kriticky na to, co dělá Babiš v politice?

Ano. Myslím, že na jedné straně přispívá k tomu, že se plýtvá obrovskými prostředky, na druhé straně zavádí mechanismy, které jsou v podstatě polofízlovského rázu, ať je to EET, nebo kontrolní hlášení. Jelikož jsme relativně velká firma, nepostihne nás to příliš z hlediska administrativních nákladů. Protože jsem ale vyrůstal z nuly, dokážu si představit, že chudáci menší podnikatelé s tím budou mít obrovské problémy. Nevidím v tom ale hlavně smysl. Místo toho, aby stát podporoval tvorbu bohatství, tedy aktivitu, aby se na tvorbě bohatství podílelo co nejvíc lidí, jde opačným směrem, vytváří administrativní překážky. Bohatství se neudělá tak, že budu vybírat daně a pak je přehazovat dokola jako hromadu písku. Bohatství se vytvoří tak, že víc lidí bude aktivních, budou tvořit skutečné hodnoty a odvádět daně. Babiš svými opatřeními dosáhne opak.

Jestli se Andrej Babiš stane příštím premiérem, máte se tedy na co těšit.

Abych řekl pravdu, pro mě je Babiš pořád přijatelnější než lidi typu premiéra Bohuslava Sobotky nebo Michaely Marksové Tominové (ministryně sociálních věcí - pozn. red.). Prostě kariérní politici, kteří vůbec nevědí, která bije. Babiš je alespoň schopen dohlédnout, co činí.

Jste fanouškem prezidenta Miloše Zemana?

Ne. Nevolil jsem ho a ani bych ho volit nemohl, ale trochu z jiných důvodů. Neodpustím mu jeho „spálenou zemi“ v 90. letech, protože si myslím, že to byl začátek průšvihu, který ve společnosti vznikl, začátek polarizace společnosti. Zeman v době, kdy země začala jít nahoru a vzkvétat, přišel a chtěl se prosadit - on samozřejmě nikdy žádný sociální demokrat nebyl, pouze pro něho na pravici nebylo místo, tak se dal k sociální demokracii. Tehdy přišel s tím, že Česko je spálená a rozkradená země. Pro spoustu lidí to bylo přitažlivé téma a začalo se o tom mluvit. Bylo to v době, kdy probíhala malá privatizace, města se začala vzpamatovávat z šedých ruin, které tady byly, lidé začali investovat, opravovali fasády a vznikaly nové aktivity. A do toho přišel Zeman se spálenou zemí. Je to přitom chytrý člověk, udělal to záměrně, aby získal politické body, a to je naprosto špatně.

Co jste myslel tím začátkem průšvihu?

Myslím tím náladu ve společnosti. Protože nikdy nemohou být úspěšní všichni, to nejde, ale měli by se o to alespoň pokusit. Zeman podpořil v prvé řadě ty, kteří se z vlastní pohodlnosti o nic nepokusili, a vytvořil pro ně přijatelnou iluzi, že vlastně ani uspět nemohli, neboť jsou to poctiví lidé, a nikoli všeho schopní gauneři. Spoustě lidí vyhovuje, ale není pravdivá. Znám opravdu stovky podnikatelů, kteří vyrůstali z nuly, budovali firmy bez privatizací a dotací. A na druhé straně, když někdo získal neoprávněně peníze, nemusí to vůbec nic znamenat, protože pokud s nimi neumí zacházet, velmi rychle o ně přijde. To je kouzlo kapitalismu. K Babišovi jsem v tomto ohledu tolerantnější, protože i když jsou nad jeho začátky otazníky a velkou část jeho příjmů tvoří veřejné prostředky, dokáže s majetkem alespoň dobře nakládat, a vytváří tak již dříve zmiňované bohatství. Premiér Babiš je tedy pro mě přijatelnější než Sobotka nebo Marksová Tominová.

Zeman podpořil v prvé řadě ty, kteří se z vlastní pohodlnosti o nic nepokusili, a vytvořil pro ně přijatelnou iluzi, že vlastně ani uspět nemohli. (Autor: Martin Pinkas)

Nechme politiku a pojďme k byznysu. Hned v roce 1990 jste založil vlastní firmu Fenix. Relativně brzo jste začal dovážet na západní trhy. Jak jste tehdy začal navazovat obchodní vztahy?

Naše znalost o Západě, byť byla hodně zkreslená, byla pořád větší než jejich o nás. Brali nás jako šedý monoblok, nevnímali rozdíl mezi Československem, Polskem, Maďarskem. Prostě socialistická zóna vyznačená na mapě. Neznali ani historické konsekvence. Ještě tak Němci v Bavorsku něco věděli, ale už třeba u Hamburku a v západní části Německa vůbec. Když jste přijel do Francie, byl jste za totálního exota, Belgie, Nizozemsko, Anglie vůbec nic nevěděly. Něco jim jméno Československo říkalo, protože ho znaly ještě z meziválečné doby, kdy český průmysl měl jméno, ale v zásadě jsme byli pro ně podivnými monstry.

Změnilo se to? Je to teď lepší?

Ano. Od roku 2000 - ještě předtím, než jsme vstoupili do Evropské unie - jsem začal vnímat velkou změnu. Hodně mě tehdy překvapovalo, že když jsem přijel do světa a řekl, že jsem z Česka, často mi odpovídali: je tady jedna výborná česká firma, která umí skvěle to a to. Zjistil jsem, že spousta středních firem, o kterých nikdo neví, se prosadila na mnoha trzích. V Česku jsem o nich přitom nikdy neslyšel a hrozně mě to mrzelo. Třeba v Americe prorazila firma vyrábějící sekačky na svahy Spider, dálkově řízené. Všichni o tom mluvili.

Čím to bylo, že jste se nakonec prosadili?

My jsme se po revoluci vrhli rovnou na tvrdé trhy jako Anglie, Francie, Nizozemsko a v zásadě jsme uspěli. Bylo to šílené, opravdu, když vás vyhodili dveřmi, musel jste vlézt oknem, stále se snažit udržet kontakt a pozornost. Naši partneři ale pak zjistili, že naše výrobky fungují, nejsou s nimi problémy, a začali nás brát. Výhodou těch těžkých trhů bylo, že do západní Evropy jezdí firmy z celého světa. Najednou jsme se dostali do úplně jiné pozice, začaly za námi chodit firmy z Jižní Ameriky, Asie, protože viděly, že ten výrobek dlouhodobě a bezproblémově funguje ve Francii, Anglii atd. Dnes už drtivou většinu nových zákazníků nezískáváme tak, že bychom je aktivně kontaktovali, ale naopak, jsme kontaktováni s tím, že už nás někde viděli. V porovnání se začátkem je to teď daleko příjemnější práce.

Kde vidíte firmu v budoucnu? Máte kam růst?

Růst je geneticky dán jak člověku, tak všem organizacím, které vytvořil. Kdyby růst přestal, člověk zakrní a zahyne. Jímá mě hrůza z těch, kdo říkají, že ekonomika nemusí růst. Růst neznamená, že se bude těžit víc rudy a vyrábět víc oceli, ale růst znamená v zásadě kvalitativní posun. Vezměte si, kolik nových oborů vzniklo za posledních deset let. Od mobilních telefonů přes počítače a e-business, to je ten růst. Neznamená to, že se bude vyrábět dvakrát víc aut a čtyřikrát více lokomotiv, ale to, že budou přicházet nová řešení, která vývoj posunou dál a dál. Jakmile se růst zastaví a budou takové podmínky, které mu zabrání, je konec. Bohužel se to v současnosti ve světě děje - jakákoli aktivita se spíše trestá.

Myslíte regulace?

Ano. V Evropské unii je to špatné pro každý byznys. V Bruselu se nyní také angažujeme, máme tam lobbistickou firmu, společnou s evropskými výrobci, protože nebylo zbytí. Vznikla někdy před šesti lety. Předtím jsem žil na svobodném trhu, nikdo si nás nevšímal, staral jsem se o zákazníky a výrobky, pak najednou začaly bruselské regulace a my jsme zjistili, že v zásadě je možné nás zašlápnout jako škodlivý hmyz. Politika v Bruselu je jen divadlo. Největší moc mají ti úředníci sami. Česko dnes regulace přejímá, ale z neznámých důvodů volí vždy ty nejhorší varianty.

Měli jste nějaký konflikt s úředníkem?

Uškodilo nám, že v EU chtěli regulovat celý náš obor, a my jsme zjistili, že veškeré podklady, které k tomu mají, zpracovala jedna jejich spřátelená agentura v Paříži. Ta jim dělala studie stejně tak na lov vorvaňů, jako na technické výrobky. Navštívili jsme tu „poradenskou“ firmu a zjistili, že nemá s odborností nic společného, že je to opravdu pouze plnění politické zakázky. Jsou úplně mimo mísu. Vůbec neznají firmy, které se v oboru pohybují, a nevědí, co se na trhu ve skutečnosti odehrává. Na základě takových analýz se potom přijímají závažná rozhodnutí!

Řídí tedy Brusel lobbisté?

Rozhodně. Největší sílu mají velké korporace a drtivá většina regulací slouží pro ně k vyčištění trhu. Podívejte se, jak je regulované zemědělství. Nemá to nic společného s podnikáním. Pak se úředníci začali starat o energetiku, dnes je také v ruinách. Dnes díky těm jejich podporám nevybudujeme jedinou nedotovanou elektrárnu. Začali se montovat do bankovnictví a končí to tím, že když bankám dáte hotovost, musíte ještě platit za to, že vám ji spravují.

Kam dáváte tedy jako firma peníze?

Máme je na účtech, protože jsme přijali strategii, že naším největším motorem růstu budou akvizice. Máme filiálky ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Norsku, na Slovensku a v Česku a zjistili jsme, že když jsme se někam dostali osobně, zvýšily se nám mnohonásobně prodeje proti běžnému modelu dovozce. Chceme tedy obsazovat akvizicemi všechny zajímavé země. Je to samozřejmě hodně nákladné, protože koupit firmu a provozovat ji je daleko finančně náročnější než si najít odběratele. Potřebujeme na to hodně hotovosti, ale je to asi jediná cesta.

V Evropské unii je to špatné pro každý byznys. V Bruselu se nyní také angažujeme, máme tam lobbistickou firmu. (Autor: Martin Pinkas)

Která země bude další?

Uvažovali jsme o Německu a Rusku. Bohužel v Rusku se trh v poslední době hodně propadl, ale letos se už zdá, že se pro nás situace začala stabilizovat. V posledních letech to pro nás byl čtvrtý největší trh. Nyní jsme ale spadli na 20 procent původního prodeje. V Rusku jsme už rozhazovali sítě a byli jsme těsně před přímým vstupem, ale pak jsme to kvůli sankcím zastavili. Teď to znovu obnovíme a Německo se také nabízí a máme vyhlédnutou firmu.

Kolik bude stát akvizice v Německu?

Budou to stamiliony korun.

Na co budete v budoucnu nejvíc vsázet? Zůstane vaším stěžejním produktem topení?

Teď máme projekt, který podle nás může úplně změnit náš obor. Dali jsme dohromady tři věci. Dům s elektrickým vytápěním ve standardu domu s téměř nulovou spotřebou energie, kde se velká část energie získává pomocí solárních panelů, přičemž jsou v něm i úložiště elektrické energie. Trend je přitom takový, že během následujících tří až čtyř let dojde u baterií k poklesu cen zhruba o 60 procent. Je to hlavně z toho důvodu, že v Americe Elon Musk (majitel firmy Tesla Energy - pozn. red.) dokončuje továrnu, která ztrojnásobí světovou výrobu článků pro baterie, což bude mít obrovský dopad na cenovou hladinu. Dům, který jsme postavili ve spolupráci s ČVUT, je vybaven moderními technologiemi a bude aktivním prvkem energetické soustavy. Bude tak poskytovat operátorům tzv. podpůrné služby, jimiž se vyrovnává hladina energie v síti. A ty jsou dost drahé, takže uživatel z toho bude mít také výhodu.

Kolik to bude stát?

Plocha budovy je 670 metrů čtverečních, což jsou asi tak tři rodinné domky. Celkové investiční náklady i s bateriemi a fotovoltaickými panely vyjdou na necelých 15 milionů korun. Náklady na jeden kubík potom budou 8547 korun. V roce 2015 se kancelářské budovy stavěly v průměru za 7700 až 8300 korun za kubík. V zásadě jsme tedy díky řádné přípravě dokázali postavit dům ve standardu roku 2020 prošpikovaný moderními technologiemi za současnou cenu běžné budovy.

---

Dále čtěte:

Nájezdníci z Východu. České firmy už nejsou na Západě za otloukánky

Senátor Hlavatý loni vydělal téměř půl miliardy

---