Šéf fondu DBG připravil rekordní obchod českého internetu
Jaroslav Horák (41) Vystudoval obchod na VŠE. V letech 1984 až 1990 zkoumal rozvojové a reformní strategie v Hospodářském ústavu Akademie věd. V postgraduálním studiu pokračoval dva roky ve Francii, kde se zabýval vlastnickými právy a privatizací. Po návratu z Paříže nastoupil jako ředitel pražské společnosti Banexi. Tam získal zkušenosti v oblasti fúzí a akvizic. V roce 1996 se stal ředitelem fondu DBG Eastern Europe, mezi jehož investory patří například Deutsche Bank či japonský koncern Mitsubishi. Nejznámější investicí fondu je český internetový provider Czech On Line, kterého si letos od DBG koupil Telekom Austria za 8,5 miliardy korun. Od roku 1998 až do letošního dubna byl předsedou představenstva Czech On Line, největšího poskytovatele internetového připojení v Česku.
EURO: Letos jste prodával internetovou firmu Czech On Line. Co si od vás Telekom Austria za osm a půl miliardy korun vlastně koupil? Horák: Nejjednodušší odpověď je, že jsme prodali největšího českého poskytovatele internetového připojení. Podle mého soukromého odhadu počet aktivních uživatelů internetu je u Czech On Line násobkem počtu klientů jakéhokoli konkurenta. Samotný podnik stojí na dvou nohách. Jednou je internetové připojení poskytované zdarma přes komutované telefonní linky, druhou služby pro podniky. Obě dvě linie jely velice dobře. Czech On Line má také e–mailovou službu s půlmilionem klientů. To je internetová komponenta, která nemá mez růstu. Neprodávali jsme však jen internetovou firmu, ale spíše telekomunikační. Od chvíle, kdy jsme do podniku vstoupili, měl management jasnou vizi, že v roce 2001 se tady budou liberalizovat telekomunikace a že se firma na tento moment bude připravovat. Přes komutované připojení podnik generuje pozoruhodný počet minut, který nemohu zveřejnit, ale je to silný telefonní provoz. Czech On Line má připravené telefonní služby, nabízí hlasové služby podnikům a žádá o další licence a má sumu klientů, kterým Telekom Austria příští rok jistě něco zajímavého nabídne.
EURO: Kdo byli další zájemci o koupi Czech On Line? Horák: Bohužel jsme vázaní mlčenlivostí. Mohu ale říct, že o firmu měl velký zájem Deutsche Telekom, který však uváděl na burzu T–Online (svou internetovou dceru – pozn. red.), takže byl v takzvaném klidném období, kdy nemohl provést žádnou zásadní akvizici. Požádali nás, abychom s prodejem počkali, k čemuž jsme neviděli důvod, protože zájem byl velký. Nejintenzivnější ze strany evropských telekomunikačních a internetových firem. Seriózních zájemců o koupi bylo zhruba pět.
EURO: A co Američané? Horák: V tisku se objevila zpráva o tom, že zájem o Czech On Line měla America Online. Ta se ovšem nezakládala na pravdě. My jsme to nedementovali, protože jsme se k tomu nemohli vyjadřovat. Ale všichni tu informaci po Handelsblattu opakovali. Bylo několik amerických telekomunikačních společností, které se na to podívaly, ale když viděly velikost nabídek a intenzitu zájmu některých jiných firem, tak se stáhly.
EURO: Czech On Line se chtěl podle vás stát telekomunikační firmou hned od začátku. Jak dalece uskutečnění této myšlenky pomáhal váš fond? Horák: Nechci si dělat reklamu, ale od našeho vstupu jsem byl předsedou představenstva Czech On Line. Byl jsem vtažen do aktivního managementu. Každé klíčové rozhodnutí jsme předem analyzovali a důkladně oponovali. V důležitých momentech jsme ovšem vždy podpořili management. Kromě toho jsme firmě pomohli tím, že jsme sehnali jednoho významného obchodního partnera. Tím byla japonská telekomunikační firma, na niž jsme dostali kontakt od Mitsubishi (jednoho z investorů fondu DBG – pozn. red.). Pomohli jsme také získat některé klíčové podnikové klienty a jednou z nejdůležitějších věcí bylo doplnění managementu. Firma měla manažery číslo jedna a dva a my jsme doplnili třetího důležitého člověka plus některé zaměstnance.
EURO: Má DBG nějakou podobnou investici srovnatelnou s Czech On Line? Horák: Jsme regionální fond, který vznikl v roce 1996. V letech 1996 a 1997 jsme udělali jednu investici, v roce 1998 dvě. V roce 1999 jsme jen investovali další peníze do Czech On Line. Letos jsme jednou investovali v Polsku. Tím chci říct, že naše činnost se dá nazvat investičním butikem. Najít správnou investici trvá dost dlouho a zainvestovat trvá také dlouho. Jsme dost selektivní. Projektů vidíme spoustu a uskutečnili jsme dosud jen čtyři regionální investice. Máme samozřejmě několik horkých favoritů a v tuto chvíli pracujeme vydatně na jedné transakci, která by měla regionální dopad. Všechna odvětví, v nichž se dá vytvořit velká hodnota, jsou spojena s informačními technologiemi a telekomunikacemi. Pokud uvidíme dobrou investici v jiném oboru, nic nebrání tomu, abychom dali peníze jinam.
EURO: Je ještě na českém internetu něco zajímavého? Horák: Začátkem roku se vlastně prodalo vše, co bylo na trhu. Navíc za cenu, kterou určili prodávající. Bylo to spojeno s určitou specifickou mezinárodní situací, která se přenesla i k nám. Ovlivnila ji vlna euforie, která už od té doby trochu opadla. My jsme zvolili opatrnější strategii a jsem docela spokojeni, že jsme to udělali. Při oceňování internetových firem totiž nejde použít standardní principy. V takových podmínkách se cítím trochu nesvůj. V okamžiku, kdy je exit založen na tom, že někdo zaplatí stejné násobky nějakých veličin, jako jste zaplatil vy, a nevyvíjí se to od růstu objemu cash-flow ani ve vzdálenějším horizontu, není se čeho chytit. A už vůbec nemám důvěru k podnikům, které vám neumějí odpovědět na otázku, jaký je přesně jejich ekonomický model.
EURO: Uvažovali jste vůbec o investici do některého jiného internetového projektu z východní Evropy? Horák: Velkou většinu z nich jsme viděli. U některých jsme nedokázali rozeznat ekonomický model, a proto jsme také naší angažovanost rychle ukončili. Bylo však také několik projektů, které nás velmi zajímaly, protože u nich podnikatelský model byl v budoucnu rozpoznatelný. Byli jsme však přeplaceni.
EURO: Říkáte, že euforie internetových investic dorazila i do regionu střední a východní Evropy. Některé investice ale zjevně směřují i do firem, jejichž podnikatelský model se už na Západě dávno začal hroutit. Proč tyto investice v Evropě pokračovaly? Horák: Mnohé transakce byly rozjednány a dotaženy do konce ještě předtím, než ve Spojených státech a v západní Evropě propadly akcie technologických firem. Nebo už byly rozjednány v pokročilé fázi, a přestože došlo k pádu, byl obchod dotažen do konce. U nás to navíc bylo zpožděné. Všichni viděli unikátní loňské pohyby na akciových trzích v USA a v západní Evropě, kde leckterý internetový projekt rostl rychlostí desítek procent měsíčně. Nechci to moc kritizovat, ale v některých případech mi to připomínalo letadlo. Do určité chvíle jsou totiž investoři odhodlaní lít do akcií další peníze, ale pak se to zlomí a cena akcií letí opačným směrem.
EURO: Znamená to konecinternetové ekonomiky? Horák: Samozřejmě nechci říct, že Nová ekonomika není zajímavá. Ocenění firem se vrátí do normálu. Příležitostí bude podle mého názoru dost, protože je tu silný lidský potenciál.
EURO: Byl jste předsedou představenstva Czech On Line, a měl jste tak příležitost zblízka sledovat růst českého internetu. Kde teď vidíte příležitosti pro nové projekty na českém internetu? Horák: Pořád zůstanou zajímavé telekomunikace a infrastruktura, protože ty tu nejsou dobudované na evropské úrovni. Otázka je, zda převládnou peníze strategických investorů a kolik investičních příležitostí bude financovat venture capital. Osobně se přikláním spíše k první variantě, ale některé projekty jsou samozřejmě vhodné i pro rizikový kapitál. V oblasti služeb poskytovaných přes internet jsou nejzajímavější ty modely, kde za služby platí firmy. To jsou služby a koncepty, které se mohou vyvinout v České republice a používat v západní Evropě, nebo dokonce světově. Tyto projekty už vznikly.
EURO: Chcete říct, že když takový model dokáže generovat peníze ve východní Evropě, může vydělat i na Západě? Horák: Nevím. Nedokážu vyloučit, že by tu vzniklo něco zcela nového, ale řešení pro „standardní služby, které se na internetu poskytují, se tu dají vyvinout levněji. Vznikají tu projekty, které si kladou vyšší ambice a pracují s originálním řešením. To s sebou nese rizika, protože týmů, které pracují na nových modelech, je ve světě mnoho. Přitom myšlenek, které se nakonec prosadí, je málo.
EURO: Máte na mysli konkrétní firmu? Horák: Jsou tu softwaroví inženýři, kteří pracují na řešeních pro internet. Jestli se prosadí, nebo ne, to se ukáže. Myslím však, že mají dobrou šanci.
EURO: Domníváte se, že Czech On Line může konkurovat po pádu monopolu zavedeným podnikům, které se chystají vstoupit na trh? Co podniku přinese Telekom Austria? Horák: Mít v zádech strategického partnera je velice důležité. Telekom Austria má finanční zázemí, know–how, geografickou blízkost a zájem na tom, aby se dokázal postavit jiným telekomům. S Rakušany v zádech může Czech On Line uspět. Vstoupit na trh se dá buď z ničeho, nebo akvizicí. Czech On Line byl podle mě nejlepší příležitostí, jak se dostat na český trh. Jsou tu i další firmy na prodej a mají problémy najít kupce. Nikoho nechci pomlouvat, ale asi víte, koho mám na mysli. Dokázaly si vytvořit image telekomunikačních firem, ale chybí jim potřebný obsah. Czech On Line si pověst telekomunikační společnosti nebudoval záměrně. Vedli jsme o tom velké diskuse, protože jsme nechtěli konkurentům nic ulehčit v hledání názoru na poskytování internetového připojení zdarma. A udělali jsme dobře.
EURO: Bude Czech On Line měnit název? Horák: To je otázka pro Telekom Austria.
EURO: A váš názor? Horák: Neinvestovali jsme peníze do značky, protože jsme věděli, že to někomu prodáme. Někteří zájemci od začátku věděli, že by použili vlastní značku. Jak je to v případě Telekomu Austria, to opravdu nevím. Myslím však, že by svůj název měli použít.
EURO: O Telekomu Austria tu dlouho nebylo slyšet. Znamená vstup podniku do Czech On Line novou strategii pro střední a východní Evropu? Horák: Tak jako pro rakouské banky je i pro rakouský telekom toto přirozeným směrem expanze. A internetové firmy jsou nejjednodušším způsobem, jak se dostat na trh. Mně to připadalo logické.
EURO: Ještě bych se vrátil k investičním příležitostem v tomto regionu. Je tu vedle informačních technologií i jiný zajímavý obor? Horák: Potenciálně sektor zábavy. Zájem byl o multikina, kterých se v regionu dost postavilo, a v tomto oboru se také významně angažuje venture capital. Zábava je tu vůči západní Evropě poddimenzovaná. Nenasycená poptávka může být také v některých sektorech distribuce. Obecně přitom platí, že příležitosti jsou spíše ve službách než ve výrobě.
EURO: Před časem jsme mluvili o investicích ve východní Evropě se známou investorkou Esther Dysonovou, která říká, že má stále potíže s postkomunistickou mentalitou. Lidé prý dost dobře nechápou, co to znamená žít v kapitalismu. Jaké jsou vaše zkušenosti? Horák: Vidím dva problémy. Jsou lidé, kteří umí něco ve svém oboru, ale nejsou experty na marketing nebo na finance. To celkem nevadí. Horší je, když se to ani nechtějí učit. Nechtějí dělat byznys, který považují za nějakou komerční špínu. Jsou to technicky tvořiví lidé a tomu se chtějí věnovat, ale do byznysu jít nechtějí. To je však více vidět u start–upů, které zajímají Esther Dysonovou. My jednáme hlavně s firmami, které si založili podnikaví lidé. U nich jde o jinou otázku. Neumějí se od své firmy odpoutat, brát ji jako finanční investici. Mají tendenci držet podnik jako rodinný byznys. Pořád čekáme na sériové podnikatele, jací jsou vidět v Anglii nebo v Americe. Ti založí úspěšný podnik, někam ho dotáhnou, prodají, založí druhý, třetí a opět je prodají. To se u nás zatím nevidí. Svým způsobem je to pochopitelné a neodsuzuji to, ale anglosaská mentalita ve smyslu vnímání finančního efektu tu zatím naráží.
EURO: Znáte někoho, kdo by tu k podobné kariéře směřoval? Horák: Touto cestou se vydali někteří majitelé českých softwarových firem.
EURO: Mají některé země tohoto regionu ve změnách myšlení náskok? Horák: Nevím, zda je možné říct, že už je někdo dál, nebo pozadu. Do jisté míry je to asi spojeno s národní mentalitou. Problémy s venture kapitálem mělo historicky Německo, kde existovala silná tradice rodinných firem. My možná máme k této mentalitě blíže než Poláci. Tam je myšlení podobné anglosaskému obchodnímu uvažování. Tak to alespoň říkal můj kolega Američan, který jednal ve Česku, v Polsku i v Maďarsku. Podle něj bylo jednání o postoupení absolutní kontroly ve firmě v Česku vždy mnohem bolestnější než v Polsku. V tom se přibližujeme Německu a Rakousku, kde se ovšem tato mentalita také mění. Rizikový kapitál je v Německu na silném vzestupu, ale stále to není Anglie ani Spojené státy.
EURO: Je to vlivem globalizace a informačního propojení lidstva? Horák: Lidé z internetových firem jsou nositeli změny. Vidí příklady úspěšných vstupů na burzu a chtějí kopírovat vzory z anglosaského světa. Nedá se však na to pohlížet jen jako na způsob, jak vydělat peníze. Je to normální vývoj života firmy. Nějakou dobu je malá a financuje se jistým způsobem, který se s postupným růstem mění. To je standardní postup.
