Dá se dobře najíst v Hradci Králové? V Aquariu ano

Najít v Praze restauraci, kde se dá dobře najíst, není žádná věda. Najít takovou na cestách, bývá těžší. V Hradci Králové stačí zajít do Aquaria.

Často nám bývá vyčítáno, že se v recenzích zaměřujeme jen na Prahu, popřípadě na Brno. Je to logické, právě tady je největší kupní síla a také největší koncentrace restaurací. Pokaždé mám radost, když objevím nový podnik, který se nemusím bát na těchto stránkách doporučit. Dvojnásob mě pak potěší, když je to restaurace mimopražská. V posledních týdnech jsem narazila dokonce na několik takových. Jednou z nich je restaurace Aquarium v rezidenční čtvrti v Hradci Králové.

Doporučil mi ji kolega na vánočním večírku a sugestivním vyprávěním mě donutil vypravit se na cestu za gastronomickým poznáním. Pohled na restauraci zvenčí i obrázek po vstupu dovnitř při první návštěvě mě trošku zviklaly v přesvědčení, že to byl dobrý nápad.

Aquarium se nachází v rezidenční čtvrti mimo centrum, na dohled není nic než bytové domy. Hosté tedy musejí jít najisto. Svým vzhledem i interiérem se restaurace nijak neliší od kdejaké pražské sídlištní pizzerie, snad až na nezbytné akvárium s živými rybičkami, které pravděpodobně dalo podniku název. Nabídka jídel je ovšem zcela jiná a rozhodně ne provinční. Ceny zrovna tak. Při pohledu do jídelního lístku si klidně můžete myslet, že sedíte v útulné malé restauraci v centru Prahy. Je libo chobotnici, krevety nebo mořského vlka? To vše tu mají a nechávají si za to pořádně zaplatit.

Středomořský mix

Aquarium pro mě bylo samé překvapení. Lokalita, interiér, nabídka i skutečnost, že je o víkendových obědech, kdy jsem v restauraci byla, vždy téměř plné. Nevím, jak to tu chodí ve všední dny, ale z mých víkendových návštěv to vypadá, že je restaurace v Hradci oblíbená a hostů, kteří neváhají si za zajímavé jídlo připlatit, se najde dost.

Zaměření restaurace je víceméně středomořské. Nabídkou se prolíná francouzská, španělská i italská kuchyně. Můžete tu vyzkoušet francouzskou boullabaissu nebo cibulačku, italskou pastu nebo risotto a španělské tapas nebo salát se sušenou šunkou jamón serrano.

Já prozatím neodolala právě bouillabaisse s mořskými rybami, krevetami a omáčkou rouille. Polévka měla intenzivní barvu i vůni šafránu, kterým se při její přípravě nešetřilo. Její chuť byla skutečně silná a skvělá, moc ráda bych si ji dala zase. Kromě kousků bílé ryby a několika krevet obsahovala i pár mušlí a kupičku majonézové omáčky rouille. Cena polévky mi na rozdíl od řady dalších položek přišla velmi nízká, spousta dobra za 90 korun. Vřele doporučuji k vyzkoušení.

Poněkud slabší poměr ceny a výkonu představoval tapas talíř, tvořený šesti malými mističkami, které obsahovaly miniporci krásně měkké chobotnice s uzenou paprikou, marinovaného lososa typu gravad lax vonícího citrusy, tři slávky zapečené pod bylinkovou krustou, výrazné pikantní kousky choriza marinované v mleté kávě a chilli, velkou neforemnou smaženou kroketu plněnou bešamelem s kostičkami sušené španělské šunky jamón serrano a jednohubku z mozzarelly, cherry rajčátka a lístku bazalky. Za 225 korun tapas talíř úplně nenaplnil moje očekávání.

Všechna hlavní jídla, která jsem ochutnala, byla velmi dobrá. To, co jim chybělo v prezentaci, doháněla chutí. Jako celek však pokrmy nebyly dokonalé. Ať už to byla grilovaná chobotnice na rozmarýnu s fazolovou kaší, omáčkou vierge a chorizem nebo entrecôte z uruguayského býka s omáčkou Bordelaise, bramborami grenaille a černým kořenem. Chobotnice byla skvěle připravená, maso bylo měkké, žádná stopa po gumovitosti, kterou špatně udělaná chobotnice často trpí.

Dobrá byla i hladká fazolová kaše, která chobotnici příjemně doplňovala. Překvapilo mě ale rovnoměrně plátkované chorizo jako ze supermarketu, spousta oleje, který pokrýval celý talíř, a poněkud nedotažená omáčka vierge z rajčat, oliv a bazalky, ve které mi chyběly především kapary a výraznější chuť rajčat.

Obdobné to bylo i se entrecôtem, který byl připravený přesně dle mého přání, perfektně měkký a plný chuti. Byl servírovaný vcelku, na pár špalíčcích černého kořene, přelitý hedvábnou silnou omáčkou s výraznou chutí červeného vína a vedle v misce ho pak doplňovaly malé opečené brambory grenaille. Masu ani omáčce nemám co vytknout, ale prezentace pokrmu byla opravdu slabá, stejně jako přílohové brambůrky.

Úplně stejné výhrady směřují i k dezertům. I u nich chuť vysoce předčila způsob podávání. Malinový sorbet měl opravdu dobrou konzistenci a intenzivní chuť, špatná nebyla ani vanilková zmrzlina. Mousse z mléčné čokolády s oříškovou drobenkou, malinami a borůvkami byla předem připravena ve skleničce a umístěna v prosklené lednici na place. I tohle mi tak trochu připomnělo pizzerii nižší cenové kategorie.

Lépe chutná, než vypadá

Na všem, co jsem v Aquariu ochutnala, bylo vidět, že kuchař opravdu umí vařit, dokáže si obstarat dobré suroviny a dokáže s nimi pracovat. Ale zaráží mě, že jídla při průměrné ceně 400 korun vypadala na talíři tak, jak vypadala, a to úplně pomíjím prostředí, ve kterém jsou podávána. Je to trochu škoda, rozhodně nečekám výraznou investici do interiéru, ale na prezentaci jídel by určitě stálo za to zapracovat.

Dlužno dodat, že o víkendech restaurace nabízí také položkově velmi dobře vypadající menu v podobě polévky, hlavního jídla a moučníku za 245 korun. Já jsem ho zatím nevyzkoušela, ale velká část okolo sedících hostů volila právě to a možná i tím se vysvětluje, proč je restaurace o víkendech v podstatě plná.

Obsluha tu byla vždy velmi příjemná, nepůsobila úplně profesionálním dojmem, ale co chybělo na profesionalitě, doháněla úsměvem. Za zapomenutý předkrm se nám dostalo opakované omluvy a dezertu na účet podniku. Zkrátka a dobře, neříkám, že se máte do téhle restaurace vypravit přes půl republiky, ale pokud jste z Hradce nebo budete mít do Hradce Králové cestu, můžete na oběd či večeři zamířit do Aquaria s jistotou, že se opravdu dobře najíte.

Možná budete porovnávat, co byste za stejnou cenu dostali v Praze a v Brně, a dost možná dojdete k závěru, že sehranější obsluhu, na stole třeba ubrus a jídlo, které by vypadalo lépe. Není ale řečeno, že to lépe vypadající jídlo by i lépe chutnalo. A jídlo, jež lépe chutná, než vypadá, je myslím ta lepší varianta.