Neznámý kupec vydražil obraz Leonarda Da Vinci „Salvator Mundi“ za rekordních 450 milionů dolarů, vůbec nejvyšší částku, za jakou se kdy obraz prodal. Malbu přitom v minulosti někdo zfušoval, ještě před šedesáti lety za ni byli sběratelé ochotni zaplatit jen 45 liber a především není vůbec jasné, zda jejím autorem je opravdu Da Vinci.
Dražba v newyorské aukční síni Christie’s tak ukazuje, jaké absence logiky a růstu emocí svět investic do umění dosáhl. Ne, že by akciové či komoditní trhy oplývaly nějakou vysokou mírou racionality, obrazy, sochy a starožitnosti se však už vymkly jakékoliv kontrole.
Sběratelé a obchodníci s uměním dávno znají triky, jak hodnotu díla posunout směrem nahoru. Ideálním případem je samozřejmě smrt autora, věřme však, že jen málokterý sběratel se uchýlí k vraždě. Mnoho však dokáže udělat i šikovné zviditelnění. Doposud opomíjená cetka okamžitě vzroste na hodnotě, pokud se ji majiteli podaří protlačit na společnou výstavu s uznávanějšími a cennějšími mistry. Nejeden polozapomenutý umělec tak byl už znovuobjeven, aby byl posléze znovu polozapomenut.
Vyšponovanou cenu naopak okamžitě srazí dolů, pokud se ukáže, že dílo se ve skutečnosti nehonosí létá budovanou značkou, ale ve skutečnosti se jedná o padělek. Šťastných nálezců, kteří na půdě náhodou objeví „Filu po babiče“, je více než dost. Jiřina Bohdalová, které padělky prodával vlastní bankéř, by mohla vyprávět.
Nic z toho se však netýká díla Leonarda Da Vinci (zůstaňme u toho, že je opravdu autorem). Pochybnosti o autorovi panují léta, o své místo na výsluní malba už také bojovat nemusí. Přesto za ni byl kupec ještě v roce 1958 ochoten zaplatit jen 45 liber, dnes 450 milionů dolarů. Samotná Christie’s pak očekávala částku kolem 100 dolarů. Co se tedy stalo?
Příčinou může být přehršel levných peněz na trhu a roupy investorů, kteří už nevědí, kam peníze vrazit. Stejně jako u levnějších a novějších obrazů však zapracoval především dokonalý marketing. Christie’s poprvé v historii angažovala reklamní agenturu, aby dražbu obrazu zpropagovala. Ta se sloganem „Poslední Da Vinci“ vyrazila na světové turné, během kterého vystálo frontu na malbu na 25 tisíc zvědavců. ¨
„Zírání na Da Vinciho“
Ze „zírání na Da Vinciho“ vzniklo působivé video. Mezi obdivovateli se objevila například zpěvačka Patti Smith nebo herec Leonardo DiCaprio. Ten jako by se sám nabízel nejen díky podobnosti svého jména, ale i skutečnosti, že bude hrát hlavní roli v připravovaném filmu o renesančním umělci.
Některé diváky dohnal pohled na dílo dokonce k slzám, což je poměrně překvapivé. Jak píše totiž třeba redaktor deníku Die Welt Hannes Stein, který se newyorské aukce osobně účastnil, „Ježíš je na obraze znuděný do té míry, že je potřeba být opravdu hodně katolický, aby bylo možné doufat ve spásu od tohoto muže.“
V rozporu s reklamním sloganem není Salvator Mundi posledním dílem Leonarda Da Vinci, ale pouze posledním v soukromém vlastnictví, a tedy posledním, které je možné koupit. Obrazy z kategorie starých mistrů visí v muzeích a obvykle se na trh nedostanou. To je také důvod, proč na rekordní ceny dosahovaly v posledních letech spíše obrazy Picassa a spol. a ne mnohem cennější renesanční obrazy.
Zmínku si zaslouží i skutečnost, že mezi bývalé vlastníky obrazu se řadí hned několik anglických králů.
Všechny tyto faktory zafungovaly: poslední možnost získat dílo, které dožene k slzám, zařadit se za britskou královskou rodinu i fakt, že autorství díla už nikdo nikdy nejen spolehlivě nepotvrdí, ale ani nevyvrátí. Dražitel Jussi Pylkkänen tak ve středu v New Yorku klepl kladívkem po dvaceti minutách a deseti miliardách korun.
Přečtěte si další komentáře autora:
