Zeman vyvolává staré duchy
Navzdory všemu špatnému přicházejí v posledních dnech z Rakouska do Česka rovněž dobré zprávy. Petice proti Temelínu, kterou podepsal necelý milion Rakušanů, nakonec mobilizovala také rakouské zastánce rozšíření Evropské unie a dobrých vztahů s Českem. Generální tajemník rakouského Sdružení průmyslníků Lorenz Fritz prohlásil, že pokud bude chtít Vídeň blokovat vstup Česka do unie, nenajde pro tento požadavek žádné pochopení v zahraničí. Jelikož s úvahami o takovém vetu přicházeli zástupci Svobodných Jörga Haidera, Fritz veřejně vyjádřil pochybnosti o tom, zda je tato strana ještě vůbec schopna vlády. Deník Die Presse poznamenal, že Fritzovo vyjádření je o to významnější, že právě Sdružení průmyslníků patřilo k architektům nynější vládní černo–modré koalice Svobodných a lidovců. Také lidovecký kancléř Wolfgang Schüssel jednoznačně prohlásil, že český vstup do unie nelze nijak spojovat s Benešovými dekrety, jak to požadují Svobodní, a vyvolal tím vládní krizi. Ať už se vztahy mezi vládními stranami budou vyvíjet jakkoliv, ukázalo se, že trhliny v tomto spojenectví jsou velké. Jak naložit s vítězstvím. Zdá se, že Svobodní (FPÖ) sami přesně nevědí, jak se svým vítězstvím v lidovém hlasování naložit. Haiderově populistické straně se podařilo rozbouřit vášně a ukázat svým voličům, že ministerská křesla neubrala FPÖ na radikálnosti. Někteří regionální politici Svobodných se dali slyšet, že nyní je nutné vše dotáhnout do konce a hrozbu veta vůči Česku skutečně uplatnit. (Sázejí na to, že Češi se nakonec raději vzdají Temelína i Benešových dekretů a vymění je za vstup do unie.) Jenže to by zřejmě byla příliš silná káva i pro vedení Svobodných. Veto by se setkalo s odporem nejen v zahraničí, ale také v celém zbytku rakouského politického spektra. Svobodní by sice mohli využít nabuzených vášní k získání hlasů v případných předčasných volbách, ale zřejmě o ně příliš nestojí. Přišli by totiž o jediného možného partnera – lidovce. Spojení s ďáblem. Vicekancléřka za Svobodné Susanne Riessová–Passerová začala kličkovat. Požadavek nespuštění Temelína vyměnila za výzvu k tomu, aby Česko vypracovalo časový scénář pozdějšího odstavení elektrárny. Šéfka FPÖ dokonce zdůraznila, že je pro vstup Česka do Evropské unie. Mezitím ovšem znovu pohrozila vetem v souvislosti s Benešovými dekrety. Svobodní také vědí, že když zmírní své postoje, řada jejich radikálních příznivců to nepochopí. V plebiscitu sehrál významnou roli bulvární list Kronen Zei–tung, který naháněl Rakušany k podpisovým archům svou kampaní proti Temelínu. Poté, co petice skončila, tyto noviny vyzvaly k pokračování boje. Svobodní tak vlastně spojili síly s ďáblem, který jim už nedá vydechnout. Odhady pozorovatelů jsou různé. Zatímco jedni jsou přesvědčeni, že výsledky petice budou zastrčeny hluboko do šuplíku, jak se stalo v případě mnoha minulých hlasování, další očekávají stupňování slovní války s Českem. Skutečnost zřejmě bude někde uprostřed. Diskusi o Benešových dekretech, kterou Rakušané odkládají na dobu po českých volbách, se Praha zřejmě nevyhne. „Máme jiný postoj k Benešovým dekretům než Rakušané, ale to neznamená, že o tom nehodláme diskutovat, prohlásil Pavel Telička, šéf týmu, který vyjednává o vstupu Česka do Evropské unie. Zpátky na stromy! Zatímco Telička uvádí, že česká diplomacie nehodlá paušalizovat počínání sudetských Němců před jejich odsunem z Česka po druhé světové válce, právě taková paušalizace se povedla českému premiérovi Miloši Zemanovi. Ten v rozhovoru pro rakouský týdeník Profil prohlásil, že sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou při zničení demokratického Československa. Navíc naznačil, že sudetští Němci by měli za vyhnání ještě poděkovat – mohl je totiž také potkat trest smrti. Zemanovi se tak podařilo nejen dále vyhrotit česko–rakouské neshody (EURO 3/2002), ale také přenést napětí do vztahů s Německem. V některých chvílích se zdálo, že se kvůli Zemanovi česko–německé vztahy vracejí do první poloviny devadesátých let, jako kdyby pozdější politické urovnání vůbec neexistovalo. Velmi ostře reagoval na Zemanova slova šéf poslanců Křesťanskosociální unie (CSU) ve Spolkovém sněmu Michael Glos: „S takovým duchem není možné vstupovat do Evropské unie. Vládní představitelé v Berlíně sice tak ostří nebyli, ale nadšením také nehýřili. Německo není Rakousko. Naštěstí se zdá, že možnosti Miloše Zemana páchat škody ve vztazích s Německem jsou už v současnosti omezené. Proces německo–českého usmíření přece jen přinesl ovoce. „Česká a německá veřejnost se dnes nestýkají jen prostřednictvím nejvyšších politických reprezentací, říká Tomáš Kafka z Česko–německého fondu budoucnosti. „Tyto kontakty jsou pouze součástí vzájemných vztahů, nikoliv jejich vývěsním štítem. Němcům je jasné, že jde o výroky premiéra, nikoliv postoj české společnosti či oficiální stanovisko české vlády, dodává.
