Ďáblův advokát

Vláda se rozhodla posílit pozici státu v Českém Telecomu. To byl jeden z důvodů, proč byl prostřednictvím Fondu národního majetku jmenován koncem října na uprázdněné místo v dozorčí radě firmy Martin Kovář, dlouholetý poradce premiéra Vladimíra Špidly. „Mám jasné zadání: mým úkolem je pomoci prodat Český Telecom,“ komentuje svoje poslání Kovář. Dění v dominantním telekomunikačním operátoru již nějakou dobu sleduje, nyní bude mít příležitost přenést své postřehy do praxe.

Úspěšný paralympionik.

Nový člen dozorčí rady Českého Telecomu má za sebou pestrou kariéru. Martin Kovář, kdysi lyžař, fotbalista a student Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS), si v létě přivydělával tím, že učil v Jugoslávii hezké dívky surfovat. Ve dvaadvaceti letech ho však úraz posadil na vozík. Bylo zřejmé, že lyžovat už nebude, a tak zkusil plavání. „Možná kvůli sportovním ambicím, ale spíše proto, že člověk se po úrazu se potřebuje hýbat více než zdraví lidé. Začátky nebyly jednoduché. Bylo třeba zlomit zažité představy, jako například že postižení lidé by neměli plavat se zdravými. Našli jsme se spolužákem z FTVS, trenérem Honzou Nevrklou. Bylo pro nás nesmírně důležité dokázat, že člověk na vozíku je jinak zcela normální a plavání je pro něj prospěšné,“ vypráví dnes šestatřicetiletý Kovář.
Ke sportu se mu podařilo vrátit dokonce na vrcholové úrovni. K jeho největším úspěchům patří zlato a bronz z paralympiády v Sydney (2000). Další dvě zlaté (50 a 100 metrů volný způsob) a stříbrné (200 metrů volný způsob a štafeta 4×50 m volný způsob) z mistrovství světa v argentinském Mar del Plata mu vynesly jmenování nejúspěšnějším sportovcem Českého svazu tělesně postižených sportovců (ČSTPS) za rok 2002. Úspěchům ve vrcholovém sportu však Kovář nepřikládá velkou důležitost. „Medaile, které nám věší na krk, nejsou zdaleka tak podstatné jako to, že v našem občanském sdružení Kontakt BB naučíme plavat až pět stovek handicapovaných lidí ročně,“ tvrdí Kovář.
Výkonný předseda ČSTPS Jan Nevrkla říká, že Kovář slouží jako určitý „prototyp“ člověka, který dokázal s handicapem žít, studovat, pracovat, sportovat. „S Martinem jsme v rámci jeho disertační práce vyvinuli metodickou řadu výuky plavání pro lidi s míšní lézí. Tento postup je evropským unikátem. Jsme schopni naučit plavat pacienty téměř s jakýmkoliv postižením,“ říká Nevrkla.

Pravicový Špidla.

Sportovní úspěchy by ovšem pro kvalifikaci do dozorčí rady Českého Telecomu nestačily, i když Kovář věří, že možná právě vlastnosti vypěstované v rámci tvrdé plavecké přípravy může ve své nové pozici uplatnit. „Zarputilost a neústupnost, to by se mi mohlo hodit,“ konstatuje.
Po dokončení studia na FTVS v oboru tělesná výchova a biologie začínal v roce 1990 jako pedagog v Písku, pak pracoval ve vedení pražského soukromého gymnázia Jana Palacha. Ve školství vydržel sedm let, zároveň působil v nadačním sektoru a stal se členem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Odtud vedla jeho cesta na ministerstvo práce a sociálních věcí, kde byl od roku 1997 poradcem šéfa resortu. Začínal za ministra Vodičky, pak přišla úřednická vláda. Když do funkce nastoupil Vladimír Špidla, měl prý již sbalené kufry. „Zastávám totiž názor, že lidé se zdravotním handicapem, jestliže jim to zdravotní stav dovolí, by se o sebe měli postarat především sami. Stát by je neměl vodit za ručičku, měl by jim však vytvořit důstojné životní podmínky, rovné šance. Ne kobercové nálety dávek, ale respektování individualit, nediskriminace na trhu práce, ve zdravotnictví, ve škole, v životě. Nový ministr však s mým pravicovým stanoviskem překvapivě konvenoval a já jsem byl najat jako jeho určitý oponent, možná takový advocatus diaboli (ďáblův advokát – pozn. red.),“ vzpomíná.
Současného premiéra si Kovář pro jeho pracovitost i vztah ke sportu váží. Poté, co ČSSD vyhrála loňské volby, následoval Kovář Špidlu do Úřadu vlády a stal se poradcem premiéra pro informační a komunikační technologie a sport.

Od Microsoftu k Telecomu.

Paralelně se svojí politickou kariérou začal Kovář pronikat i do světa IT. „Pro řadu postižených je to způsob, jak se aktivně zapojit do života a najít pracovní uplatnění. Pro lidi se zvlášť silným handicapem, a zejména pro děti slouží počítač alespoň jako prostředek integrace a komunikace,“ vysvětluje Kovář. Svoje názory na informační technologie jako nástroje ke zmírňování následků handicapů uplatnil v letech 1996 až 2001 jako ředitel projektu Počítače proti bariérám, který společně organizovaly Microsoft a Nadace Charty 77. Postupně pracoval na řadě dětských projektů, například S internetem do Francie nebo Majáky. Práce na projektu Majáky byla také první Kovářovou zkušeností s Českým Telecomem, jehož divize IOL (Internet-on-line) se projektu účastnila. Kovářovy schopnosti ocenil i současný ředitel české pobočky Microsoftu Jiří Devát: „Martin je člověk, kterého život sice posadil do vozíku, ale on se dokázal vrátit zpět na zem. Se svým střízlivým selským rozumem nás vždycky, pokud byly naše představy až příliš fanstastkní, dokázal nasměrovat zpět do reality. I když je schopen až s buldočí vytrvalostí bojovat za to, čemu věří, zůstává otevřený novým názorům.“

INDOŠ nebyl propadák.

V roce 2000 byl Kovář pověřen řízením Rady strategických partnerů projektu Internet do škol (INDOŠ). V čele tohoto orgánu stál až do loňského roku. Jeho úkolem bylo dohlížet na aspekty projektu, které přesahovaly záběr resortu školství a vztahovaly se například k uplatnění absolventů škol na trhu práce nebo ke speciálnímu školství. „Když jsem do projektu vstoupil, byl jsem ohromen jeho velikostí i pracovním nasazením týmu Telecomu, AutoContu, i úředníků,“ vzpomíná Kovář. „V projektu těchto rozměrů se najdou chyby, jako učitel však vítám nasazení IT do škol. Je dobře, že se v projektu bude pokračovat. Domnívám se, že parametry smluv byly dodrženy a úspěšná realizace nastala,“ tvrdí Kovář. Přesto přiznává určité problematické momenty. Jedním z nich byla skutečnost, že budování infrastruktury předběhlo softwarovou, portálovou a vzdělávací část projektu. Velkou chybu vidí Kovář v tom, že speciální školy, protože přiznaly určité základní vybavení, byly vyřazeny z projektu jako vybavené. Za nevhodné rozhodnutí také považuje nezveřejnění obsahu nabídek firem, které o projekt soutěžily. „To by omezilo mediální přestřelky a spekulace,“ je přesvědčen Kovář.

Dvojí optika.

Pozice poradce premiéra přinesla Kovářovi také nominaci do skupiny zabývající se privatizací Českého Telecomu a následně i post v dozorčí radě firmy. „To, co se v Českém Telecomu stávalo, mi někdy nepřišlo racionální. Zvláště při existenci Rámcové smlouvy, která má formát usnesení vlády. Například podmínky, za jakých firma poskytuje svoje služby státní správě, tedy státu jako svému majoritním akcionáři a největšímu zákazníkovi,“ říká Kovář. „Chápu však, že člen exekutivy, který by chtěl pro stát levné služby a zároveň vyžadoval vzrůstající rentabilitu národního operátora, se dostává do určitého schizofrenního postavení,“ připouští Kovář. „Mým hlavním úkolem je sice prodat Český Telecom, ale ne za každou cenu. Myslím si, že bychom měli prodávat operátora s dobrou klientelou s odpovídajícím portfoliem služeb,o kterého tím pádem bude na komunikačním trhu zájem,“ shrnuje svou roli na novém postu.