Češi si na dakarském rallye vedli až pozoruhodně dobřeKam až to jde?Čas tam nic neznamená, jenom dojet! To jsou slova dalšího z úspěšných Čechů z dakarské pouti za pouštními vavříny.Martin Macík, který začal závodit v terénních vozech a o účasti na Dakaru za volantem kamionu snil od mládí, hned napoprvé dojel Afrikou jako dvanáctý v kategorii.
Češi si na dakarském rallye vedli až pozoruhodně dobře
Kam až to jde?
Čas tam nic neznamená, jenom dojet! To jsou slova dalšího z úspěšných Čechů z dakarské pouti za pouštními vavříny.
Martin Macík, který začal závodit v terénních vozech a o účasti na Dakaru za volantem kamionu snil od mládí, hned napoprvé dojel Afrikou jako dvanáctý v kategorii. Tvrdí, že všechno to organizování, shánění sponzorů a stavění soutěžního speciálu dělá jen a jen pro ten adrenalin, který ho za volantem v poušti a rozpálených skalách čeká. Chce jet znovu a urvat ještě lepší místo?
* Jde to vůbec?
Mým motivem je lepší umístění. Pramení z pocitu, že to jde. Tak pro to dělám vše.
* Celý svět zná Dakar jen ze záběrů nízko letící helikoptéry. Jaký je reál?
Úplně jiný. Když nebudu mluvit o jízdě, bude řeč o neexistujících záchodech, o dvou týdnech mimo sprchu, rostoucí únavě, pozornosti upřené jen a jen na dojezd. Ale můžeme mluvit i o zaminovaných krajnicích, zapomenutých protitankových náložích nebo formulářích pořadatelů, že zůstáváte na vlastní nebezpečí, pokud nechcete opustit porouchané auto. Co z toho si vyberete?
* Třeba ty miny.
Ve stokilometrovém pásu nikoho na egyptských hranicích byl pro závod odminovaný šestimetrový pás. Ne ale úplně, jak se ukázalo. Doprovodnému kamionu MAN týmu KTM to utrhlo zadní nápravu. Řidič tvrdil, že celé auto šlo lehce do vzduchu. Kdyby minu přejel předním kolem, asi by už nic neříkal.
* Vy jste jeli stejnou cestou?
Všichni jeli stejnou cestou. My jsme byli za tím vybouchnutým autem, takže jsme pak celou dobu čekali, až Egypťané cestu dostatečně odminují. Z bezpečnostních důvodů - co kdyby tam ještě nějaké nálože byly - jsme raději nevylezli celou dobu z kokpitu. Když si uvědomím, že tam předtím projeli chlapi na motorkách, v bugginách…
* To byl ten pravý adrenalin?
Ani ne, já ho zažívám spíše za jízdy. Třeba při nájezdu na dunu. Musíte na dunu nastoupit pořádně rozjetí a hnát to až na vrchol, i když dobře víte, že nahoře vás čeká ostrý zlom a padák dolů. Akorát nevíte, jak ostrý zlom to bude. Na horizont je třeba umět přijet právě tak akorát, aby auto ještě jelo, příliš neskočilo, zůstalo řiditelné a ze svahu ubrzditelné.
* Nedalo by se to z bezpečnostních důvodů zorganizovat někde jinde na světě?
Dakar, nejtěžší automobilový maraton, se dá jet jenom v Africe. Je to samozřejmě hodně komplikované tím, že se tam nepřehledně řežou různé skupiny mezi sebou, riziko přepadení je tam místy dost vysoké. V minulých ročnících se už i střílelo. Ale Dakar je pořád Dakar. Je to droga.
* Měl jste někdy opravdu nahnáno?
Když nás z průjezdové kontroly poslali po písečném svahu dolů. Auto se jen valilo a uprostřed bylo třeba traverzovat napříč. A pak zase dolů! A pak zase traverz podél skály. Jenomže v písku to samozřejmě ujíždělo stranou, právě k té skále. Kdybychom se tam o ní opřeli, už by nás odsud nikdo nedostal. Bylo to o centimetry, ale vyšlo to!
* Co jídlo? Najíte se alespoň pořádně, když je všude kolem taková mizérie?
Organizátoři zajišťují celkem slušnou francouzskou kontinentální kuchyni pro všechny účastníky. Je to vždy takový velký stan, trochu armádní podmínky. Je připraveno několik chodů. Dobré. I ráno je pořádná snídaně a nějaký balíček k tomu. Jenomže přes den sotva kousnu do nějaké té müsli tyčinky. A voda se fasuje, to je v Africe důležité!
* Co takhle vana plná vody?
Ani sprcha. Ty nejbohatší týmy jednou za tři, čtyři dny, když je přestávka a zrovna je nějaké městečko třeba jen sto kilometrů blízko, odvezou své jezdce do nějakého místního hotýlku. To se nás ale netýkalo. My jsme převlékli jedno triko za druhé a prohlásili: jsem čistý! Těch dvacet dní to jinak nejde. Denně se fasuje litr a půl vody. My jsme samozřejmě vezli železnou zásobu 160 litrů užitkové vody. To nejnutnější jsme si ale obstarali, i když jsme pro jistotu opravdu zle šetřili.
* Na co jste šetřili, když jsou organizátoři zodpovědní za váš život. Nenechají vás přeci v Africe?
Byli jsme rozhodnutí, že kdyby nám auto kleklo, tak ho tam nenecháme. Proto jsme vezli jídlo a vodu pro tři lidi na třicet dní s sebou.
* Měli jste alespoň k dispozici nějaký chemický záchod ve stanu?
Když jste v poušti, máte záchod přesně tak daleko, jak daleko dojdete! A řeknu vám, s postupem dní přibývá i únava a lidi se snaží šetřit se silami při každé příležitosti, takže ani kvůli takovým věcem se moc daleko nejde. Ke konci už je to dost po chlapsku.
* Je ještě něco na Dakaru pěkné?
Nejdou tam mobily!
