Od páteční 16. hodiny (8:30 SELČ) již není možné vystoupat na vrchol ikonické hory Uluru. Dlouho avizovaný zákaz, o němž vedení zdejšího národního parku veřejnost poprvé informovalo zhruba před dvěma lety, vešel 25. října 2019 definitivně v účinnost. Stalo se tak přesně 34 let poté, co byl tento posvátný monolit navrácen do správy jeho původním domorodým majitelům. Fronty zájemců, kteří se k jejich nelibosti pokoušeli vyšplhat na horu během posledních dnů, se vinuly několik set metrů daleko.
Kvůli silnému větru bylo „otevření“ stezky vedoucí na vrchol tohoto 348 metrů vysokého monolitu známého též pod názvem Ayers Rock o tři hodiny posunuto. Že by ale tato skutečnost byla hlavním důvodem stojícím za vytvořením dlouhého zástupu nadšenců, kteří mnohdy kvůli pouhé selfie vážili cestu do samého středu Austrálie, kde kromě hory samotné není široko daleko nic než zdánlivě nekonečná poušť, se tak úplně říct nedá. Podobné fronty se zde totiž tvořily již delší dobu a zvětšovaly úměrně s blížících se datem avizovaného zákazu. Takto to na úpatí hory vypadalo například během čtvrtečního rána.
Teď už jsou k radosti lidí z kmene Anangů tyto scény minulostí, v pátek přesně ve čtyři hodiny odpoledne místního času se totiž Uluru, která je mimochodem i na seznamu světového dědictví UNESCO, všem nadobro uzavřela. Vzápětí pak bude odstraněn i kovový řetěz, který stezku po celé její délce lemoval.
Posvátné místo, nebo obyčejná skála?
„(Je to) velmi posvátné místo, něco jako takový náš kostel,“ řekl zpravodajskému webu BBC Rameth Thomas, jeden z původních australských obyvatelů. „Lidé z celého světa… prostě si sem jen tak přijeli a vyšplhali tam. Neměli k tomu žádný respekt,“ vysvětloval.
Jeho pohled na věc však turisté příliš nesdílejí, přestože se v okolí hory nachází mnoho informačních cedulí, které zdůrazňují, že by vzhledem k jejímu významu na její vrchol nikdo lézt neměl.
„Je obtížné pochopit, jakou to má hodnotu,“ cituje stejný web nadšence, jenž se během tohoto týdne rozhodl monolit zdolat. „Je to skála. Mělo by se na ni šplhat.“
Pro domorodce nicméně znamená něco mnohem víc. Podle nich totiž v sobě ukrývá sílu, jakou se žádné jiné místo na světě pyšnit nemůže.
„Počínaje dneškem bude toto břímě pozvednuto. Cítím to,“ dává průchod svým emocím Donald Fraser, další z Aboriginců. „Nyní nastal čas, aby se stezka uzdravila,“ doplňuje.
Dříve lézt nahou na horu tolik v módě nebylo
Navzdory zákazu správa Národního parku Uluru-Kata Tjuta neočekává, že by turisté do této oblasti přestali mířit úplně. Podle oficiálních autorit a turistických kanceláří sice k úbytku dojde, neměl by však být nijak závratný. Mezi lety 2011 až 2015, tedy v době, kdy se o tomto opatření ještě nevědělo, na horu vystoupilo pouze 16 procent všech nadšenců, kteří sem zavítali.
Byli zde však i tací, jež za svoji snahu monolit zdolat zaplatili cenu nejvyšší. Od padesátých let minulého století si ikonická hora vyžádala život nejméně pětatřiceti lidí.
Dále čtěte:
Další oběť turismu. Hanoj zavírá kavárny podél ikonické železnice
Benátky zakázaly velkým výletním lodím plout do centra. Město tak chce chránit
