Vídeň doplácí na vývoz znalostí a technologií do střední a východní Evropy. Tento přesun výzkumné činnosti snížil růst v Rakousku a podpořil růst ve východní Evropě. Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace.
V květnu se Rakousko jen o vlas vyhnulo zvolení prezidenta z xenofobní Svobodné strany Rakouska. Možná nikoli na dlouho - po rozhodnutí Ústavního soudu z minulého týdne se budou volby na podzim opakovat. Vzhledem ke znepokojivé povaze problému populismu a jeho důsledkům pro evropskou politiku a zvládání uprchlické krize je důležité stanovit diagnózu, co zemi trápí, aby léčba nakonec nebyla horší než nemoc samotná.
Rakousko bylo kdysi opěvováno jako úspěšnější soused Německa a jeden z nejrychleji rostoucích evropských států. Jeho ekonomika ale od roku 2012 klopýtá a HDP v loňském roce vzrostl o skrovných 0,7 procenta; pouze Řecko a Finsko dosáhly horšího výsledku. A míra nezaměstnanosti se v Rakousku vyšplhala z pěti procent v roce 2010 na dnešních deset procent.
Tento vývoj událostí má původ v tom, jak se země po pádu komunismu angažovala ve střední a východní Evropě. Z rozšíření Evropské unie na východ Rakousko zpočátku těžilo. Mezinárodní obchod se prudce zvýšil, rakouské firmy mohutně investovaly v regionu, rakouské banky tam otevřely pobočky a financovaly modernizaci dotyčných zemí. To vše prospívalo podnikání a rakouská ekonomika rychle rostla.
Dohnat a předehnat
Skrytá dynamika ale nakonec obrátila tento úspěch vzhůru nohama. Středo- a východoevropské země měly nízký příjem na obyvatele, ale vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Mnohem bohatší Rakousko nikoli. V roce 1998 mělo akademický titul 16 procent Středoevropanů a Východoevropanů (včetně Rusů a Ukrajinců) oproti pouhým sedmi procentům Rakušanů. A tak když rakouské firmy investovaly ve východní Evropě, nepřesunuly tam pouze málo kvalifikovaná pracovní místa ve výrobě, ale i ty části řetězce, které vyžadovaly specializovanou kvalifikaci a produkovaly hodnotný výzkum.
Podle mé studie zaměstnávaly rakouské pobočky ve východní Evropě v letech 1990 až 2001 pětkrát vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské firmy. Kromě toho pracovalo v jejich laboratořích o 25 procent více výzkumných pracovníků.
| Může za nárůst populismu globalizace? Přečtěte si komentáře Daniela Grose a Miroslava Zámečníka: Daniel Gros: Za populismus nemůže globalizace Miroslav Zámečník: Evropu štěpí jiné problémy než globalizace  |
Tento přesun výzkumné činnosti snížil růst v Rakousku a podpořil růst ve východní Evropě. Dnes mají Bratislava, Praha a Varšava – místa působení většiny rakouských poboček – vyšší příjmy na obyvatele než Vídeň. Růst Německa podobně zasažen nebyl, a to ze tří důvodů. Zaprvé Rakousko po pádu komunismu přeorientovalo své přímé zahraniční investice (FDI) téměř výlučně na východní Evropu, která představovala takřka 90 procent toku FDI ze země. Z Německa proudila v 90. letech do východní Evropy pouhá čtyři procenta FDI a na přelomu století dosáhla tato hodnota 30 procent. V důsledku toho začalo být Rakousko s východní Evropou mnohem integrovanější.
Zadruhé mělo Německo kvalifikovanější pracovní sílu než Rakousko. V roce 1998 činil podíl německé populace s akademickým titulem 15 procent, více než dvojnásobek rakouské úrovně. I německé firmy sice přesunuly vysoce kvalifikovanou práci na Východ, ale ne v takovém rozsahu jako Rakousko.
Německé pobočky ve východní Evropě zaměstnávaly trojnásobně vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské společnosti. A zároveň německé pobočky zaměstnávaly o 11 procent více výzkumných pracovníků než mateřské firmy.
A konečně byly mnohé mateřské rakouské společnosti samy jen pobočkami zahraničních firem, zatímco německé firmy byly německými nadnárodními společnostmi, které přenesly svou firemní kulturu do středo- a východoevropských poboček. Zaměstnávaly více německých manažerů v poměru k místním, díky čemuž měly větší kontrolu nad inovacemi. A většina německých investic navíc spočívala na přenosu již zavedené technologie.
Naděje na oživení
Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace. A aby toho rakouské firmy dosáhly, musejí ve svých výzkumných laboratořích zaměstnávat vysoce kvalifikované lidi.
Vychovat vysoce kvalifikovanou pracovní sílu samozřejmě vyžaduje čas. Rakousko má naštěstí i další možnost: přistěhovalce. Rakouští politici by se mohli rozhodnout, že půjdou ve stopách Kanady a zavedou selektivní imigrační politiku, která vítá vysoce kvalifikované migranty a uprchlíky. Rakušané si před touto možností téměř zabouchli dveře. Nyní si musejí uvědomit, že to, co populisté označují za slabost, by pro Rakousko mohla být největší naděje na oživení růstu.
Autorka působí na mnichovské univerzitě a v bruselském mozkovém trustu Bruegel
| Nepřehlédněte komentáře Miroslava Zámečníka a Jeana Pisani-Ferryho k brexitu: Miroslav Zámečník: Emocionální rozhodování s ekonomickými dopady Jean Pisani-Ferry: Referendum o brexitu je testem rozumu  |
