Dalia Marinová: Patriarcha Winterkorn aneb čím se VW v Německu lišil

Země bude muset zajistit, aby neupadla její kultura integrity. Skandál s Volkswagenem vyvolal řadu otázek týkajících se německého modelu výroby.

Pokud úspěch dieselových vozidel zapříčinily podvodné snahy skrýt množství škodlivých emisí, které vozy produkují, nevyvolají obdobná zjištění u dalších firem pochybnosti o transformaci země z „nemocného muže Evropy“ na exportem řízenou ekonomickou mocnost?

Naštěstí odpověď je téměř s jistotou, že nikoli. Konkurenční výhoda Německa souvisí s podvody mnohem méně než s tím, jak jsou jeho firmy strukturovány a jakou mají firemní kulturu. Jedna z hlavních automobilek Německa je výjimkou, a nikoli příkladem výrobních pravidel, která dovedla zemi k úspěchu.

Německý úspěch je opravdu často citován jako příklad, který by jiné země měly následovat, a to oprávněně. Od počátku tohoto století země vyrostla v jednoho z největších světových exportérů a předčila všechny další hlavní země Evropy. Od roku 2000 do 2013 narostl export Německa o 154 procent, v porovnání se 127 procenty Španělska, 98 procenty Velké Británie, 79 procenty Francie a 72 procenty Itálie.

Utažené německé opasky

Hlavní vysvětlení obdivuhodného výkonu Německa tkvělo v restrikci mezd. Jenže jak ukazuje porovnání se Španělskem, rychlejší růst platů v jiných zemích není jediným vysvětlením. Pro upřesnění: mezi lety 2000 a 2008 rostly německé platy o 19 procent, v porovnání s 48 procenty ve Španělsku. Po finanční krizi v roce 2009 se však role obrátily.

Mezi lety 2009 a 2013 byl růst nominální mzdy v Německu 14 procent, oproti čtyřem procentům ve Španělsku. I tak, navzdory rapidnímu růstu platů, se německý export odrazil ode dna rychleji než ten španělský nebo vlastně jakýkoli jiný v rámci zemí EU.

Nejdůležitější faktorem německého úspěchu je, že tamní vývozci jsou organizováni mnohem méně hierarchicky a více decentralizovaně, než je tomu v jiných evropských firmách. To jim dává několik výhod. Decentralizace umožňuje zaměstnancům na nižších úrovních hierarchie navrhovat a implementovat nové nápady. Protože jsou tito zaměstnanci často blíže zákazníkovi než ti ve vyšších patrech firmy, je jejich kolektivní znalost toho, co chce trh, důležitou hodnotou firmy.

Využití této znalosti umožňuje Německu soupeřit v kvalitě, ne ceně. Pokud by omezení mezd bylo hlavním faktorem německého úspěchu, těžko by se pak překonávali francouzští, italští, britští a španělští vývozci, kteří soutěží především v ceně, a to outsourcingem produkce do levnějších zemí. Namísto toho umožňuje důraz na kvalitu německým firmám účtovat vyšší ceny a získávat nové zákazníky.

Pokud se exportérů zeptáme na postavení jejich produktů v poměru k průměru trhu, tak 40 procent německých exportérů ohodnotí své zboží jako zboží špičkové kvality, což udělá pouze deset procent francouzských exportérů.

Decentralizovaný management pomohl německým vývozcům ztrojnásobit jejich podíl na globálním trhu zboží s nejvyšší kvalitou v porovnání s firmami, které nereorganizovaly.

Přečtěte si: Kdo je nový šéf VW Matthias Müller? Závodník, nadšenec a inženýr

Když jsem studovala top jedno procento nejlepších německých vývozců, zjistila jsem, že více než zdvojnásobili svůj podíl na globálním exportním trhu poté, kdy se rozhodli decentralizovat své organizace.

Tento důraz na kvalitu by mohl vysvětlovat, jak se Německu povedlo rychle vzpamatovat po roce 2009 navzdory růstu nominální mzdy. Kvalita způsobuje, že jsou vývozci méně citliví na změnu ceny.

Oproti tomu země, kde firmy soutěží v ceně, mohly pociťovat při růstu mezd větší tlak na přesun produkce do zahraničí. Relativní lhostejnost Německa k růstu nákladů by také mohla vysvětlovat, proč jeho vládě nevadí silné euro, zatímco vlády Francie a Itálie vybízely Evropskou centrální banku k jeho oslabení.

Enormní tlak

Jak se ukazuje, tak Volkswagen zvolil jiný přístup než většina ostatních německých firem. Namísto decentralizace moci seděl CEO Martin Winterkorn v čele centralizované organizace vedené na principu velení a řízení a fungoval jako patriarcha.

Jeho touha dostat společnost na nejvyšší stupínek automobilového průmyslu a překonat Toyotu vytvářela enormní tlak na manažery, aby zajistili růst. Výsledek – rozhodnutí podvádět při emisních testech – říká méně o výrobní kultuře než o hnilobě v automobilové společnosti začínající na samém vrcholu.

Pokud si má Německo zachovat svou ekonomickou dominanci, bude muset udělat něco mnohem tvrdšího než jen udržovat mzdy na uzdě nebo restrukturalizovat hierarchie. Bude muset zajistit, že kultura integrity, která je zásadní pro jeho úspěch, zůstane nezměněná pod tlakem globální konkurence.

Autorka je profesorka mezinárodní ekonomie na mnichovské univerzitě a také výzkumná pracovnice v Bruegelu, think tanku se sídlem v Bruselu

Čtěte také:

VW doplácí na emisní skandál, poprvé po dvaceti letech spadl do ztráty

Kdo je nový šéf VW Matthias Müller? Závodník, nadšenec a inženýr

Volkswagen přestal v EU prodávat auta s podvodným softwarem