Ochrana soukromí v médiích zažívá těžké chvíle. Důkazem je nedávný případ britského magazínu News of the World, který skončil kvůli ilegálním odposlechům. Podle Dalibora Balšínka, šéfredaktora Lidových novin, je důvodem posun hodnot ve společnosti i to, že pro řadu lidí je veřejná exhibice normální.
Foto: Jakub Stadler
Jak vnímáte konec jednoho z nejstarších periodik v Evropě? Co se vlastně stalo?
Myslím, že dochází ke zpochybnění politické kultury ve Velké Británii. Vedle toho se ukazuje, kam až byla média schopna zajít, aby mohla získat obsah. Sama se stávají aktéry událostí a nikoliv jen jejich pozorovatelem, když se novináři nabourali do hlasové schránky uneseného dítěte, aby vyvolali falešnou nadějí u rodičů a pak s nimi o tom udělali rozhovor. To jsou otřesné praktiky.
Změní případ News of the World nějak mediální svět?
Určitě. Politické dopady už jsou, mohou ale změnit vnímání médií, případně vyvolat jejich další regulaci. V Austrálii už připravili zákon, který má chránit oběti trestných činů před médii. Tady to zatím důsledky nemá. Paralelu lze ale najít s naším náhubkovým zákonem, který byl také reakcí na zveřejnění odposlechů.
U nás se také běžně zveřejňují diskutabilní materiály. Příkladem může být video z výslechu Otakara T., který byl podezřelý ze zabití mladé dívky.
To video jsem neviděl, ale myslím, že tento případ se s tím britským nedá srovnávat. Především proto, že video nepořídili novináři. Navíc v době zveřejnění videa byl už Otakar T. mrtvý. Vyšetřování to tedy nemohlo ovlivnit. Otázkou je, koho to mohlo poškodit. Ale video jsem neviděl, a nemohu ho tedy soudit. Ale jsou jiné příklady, které jsou podle mě horší. Například zveřejňování různých odposlechů ve věci Františka Mrázka bylo jednoznačným zásahem do práv lidí, kteří s tím případem nemuseli mít nic společného. Vypadá to, že u nás se může otisknout všechno. Ochrana soukromí je ale pro mě klíčová otázka.
A jak by v praxi vypadaly vaše etické hranice, pokud byste měl jako jediný na světě fotografie mrtvé princezny Diany. Zveřejnil byste je?
V takovém případě… (chvíli přemýšlí) asi jo. (smích)
Říkáte, že řada kauz zasahuje do soukromí. Jak to, že to u nás nevyvolává žádné mimořádné reakce?
To je důkaz celospolečenského posunu. Nemění se jenom média, ale celá společnost. Sami se dobrovolně zbavujeme svého soukromí. Podívejte se, co dělají mladí lidé na sociálních sítích. Videa ze všelijakých situací, fotky z mejdanů, v podstatě neustále popisují své soukromí. Když jsme byli mladí my, to, co se dělo, zůstalo maximálně ve vzpomínkách, teď je všechno dohledatelné. Ještě jim to nedochází, ale časem to pro spoustu z nich může být problém.
Jsou tuzemská média něčím specifická?
Především je třeba říct, že žádné médium jako News of the World u nás neexistuje. Tady si na to jenom hrajeme. Česká média nikdy nebyla aktivním hybatelem věcí. Spíš se stávají jen průtokovým ohřívačem informací. Dostávají je, aniž by dostatečně zkoumala, komu tím pomáhají.
Jaké to může mít následky?
Třeba pokus o zmaření vyšetřování jako v případě, kdy se objevilo svědectví z vyšetřování Pandurů. Nikdo nevěděl, proč vyšlo najevo, že Marek Dalík vypovídal takhle a jiný svědek jinak. Až s několikatýdenním zpožděním se zjistilo, že je to cílený únik. V tom vidím obrovské selhání českých médií, že informace dostatečně neprověřují a nepřemýšlejí o tom, proč se k nim dostaly.
Lidové noviny všechny informace ověřují? Ptají se vždy po jejich původu?
My s takovým typem informací nepřicházíme do styku. Nevybavuji si případ, kdy bychom sami něco takového zveřejnili.
Informace a její původ je pro vás tedy důležitější než rychlost, se kterou ji dostanete ke čtenářům?
Myslím, že pokud někdo chce něco pustit, cíleně to pustí přes jiný typ médií, než jsou Lidové noviny. Ti, kteří to pouštějí, se rozhodnou, komu z novinářů to dají, aby zveřejnění mělo maximální účinek.
Kde je příčina?
Je to dáno snahou být první. Chybou pak je, že se informace neanalyzují a nezařazují do kontextu. Žádná z kauz nebyla dotažená do konce, což zároveň není chyba médií.
Věříte, že časem se i česká žurnalistika takto zkultivuje?
Těžko říct. To není jen problém médií. Je to i problém mladých lidí, kteří si hodnotu svého soukromí vůbec neuvědomují. Nepřikládají mu žádnou váhu. Pro ně je veřejná exhibice normální.
A co fakt, že řada novin či zpravodajských serverů tají, kdo za nimi stojí?
To mi přijde vrcholně netransparentní. Snižuje to jejich důvěryhodnost. Pro čtenáře to znamená, že nikdy nemůže vědět, čím zájmům slouží.
Může být vydavatelství mocenským nástrojem?
Samozřejmě, i samotné vlastnictví je někdy dostatečný nástroj.
Jak je to s vlastnictvím novin v zahraničí?
Například v Řecku má každý velký investor své vydavatelství, aby chránil své zájmy. Vychází tam například nespočet celostátních deníků. Podobné je to i v Rumunsku.
Znamená to, že ani českého občana to nemá zneklidňovat? Je to běžné i u nás?
Tak se to nedá říct. Třeba v Německu to běžné není, tam jsou noviny často vlastněny nadacemi. V Británii se noviny jasně deklarují: The Guardian je spíš od středu doleva, Daily Telegraph zase pravicový. V Rakousku jsou noviny spojeny výhradně s politickými stranami, stejně jako pozice ve státní správě. Ostatně s politickými stranami byly noviny spojeny za první republiky i u nás.
Od minulosti pojďme k budoucnosti. Kam u nás mediální svět směřuje?
Jednoznačně se teď hraje o nové aplikace, které umožňují šíření obsahu novým kanálem. Největším problém je, že tyto projekty zatím nenesou profit. Ostatně ani zpravodajské servery u nás nejsou v dobré pozici. Jediný, kdo významně vydělává, je iDnes a Novinky.cz, které ale těží ze specifického spojení se Seznamem.
Dalibor Balšínek (39)
Vystudoval teorii literatury a masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. První redaktorské zkušenosti získal v opavském týdeníku Region, později pracoval v TV Nova, byl šéfredaktorem časopisů Spy a Týden. Nyní je členem představenstva vydavatelství MAFRA, má na starosti webový portál iDnes a je šéfredaktorem Lidových novin.
Jsou aplikace pro tablety a chytré telefony projektem bez budoucnosti?
Snad, v každém případě jde o další možnost, jak vydavatelé mohou prodávat svůj obsah. Je třeba si také uvědomit, že ani nyní úspěšný iDnes nebyl v prvních letech výdělečný. My například s novými aplikacemi nemáme spojené žádné náklady. Plníme je díky stávajícím silám v redakci. Příjmy z toho nejsou sice zásadní, ale smysl pro nás mají.
Čekáte obrat? Už jsme viděli cestu od tisku k internetu, kam půjde další vývoj?
Myslím, že půjde o návrat k novinám, tedy v jistém smyslu. Nikdy se už nebudou prodávat tolik, ale neztratí se jejich funkce. Lidé, kteří čtou noviny, hodnotí v průzkumech pozitivně, že noviny mají začátek a konec, zatímco online zpravodajství je neuvěřitelný proud informací, které se stále mění a vyvíjí. Některým právě ta kontinuálnost vadí. Možná se noviny budou muset trochu změnit, možná budou vycházet méně často, ale potřeba tištěných informací tady zůstane.
