Ředitel jablonecké společnosti Jablotron Dalibor Dědek podniká už dvacet let. Patří mezi nejúspěšnější byznysmeny, ale nemá rád naboby.
Autor: Jakub Hněvkovský
Jeho firmu táhnou chytré inovace. „Zákazník však nesnáší, když se elektronika tváří, že je inteligentnější než její uživatel,“ tvrdí.
Společnost Jablotron se stala pojmem. Doma ji proslavila zabezpečovací zařízení, v zahraničí proslula díky „velkému mobilu“ pro důchodce. Zakladatel, vlastník a ředitel Dalibor Dědek se řadí k předním českým podnikatelům. Mimo jiné je spolumajitelem společnosti Albumteam, jež vyrábí elektronické fotoalbum (druhou majitelkou je designérka Dominika Nell Applová)
„Pana Dědka si vážím hlavně proto, že dokázal vybudovat úspěšnou českou firmu,“ říká Dagmar Kuchtová, zástupkyně generálního ředitele Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Společnost začala od nuly a investovala zisky nikoliv do platů managementu a firemní flotily vozů Audi, nýbrž do vývoje a inovací, a to se zúročilo,“ dodává.
Do roku 1990 pracoval mladý inženýr mikroelektroniky v automobilce LIAZ. Pak vznikla společnost Jablotron, kterou kromě Dědka založili jeho kamarádi Petr Heinl, Zdeněk Holek a Jiří Eršil. V té době české elektrotechnice nikdo nevěřil. Pracovníci v bankách nabádali novopečené podnikatele, ať si přečtou noviny a nedělají takové hlouposti, vždyť skoro všechny Tesly se potápějí. Do podnikání proto bylo třeba vrazit rodinné úspory. Dědek však věřil, že se úspěch dostaví. Technické znalosti ze školy byly solidní, jen státní podniky poněkud ustrnuly.
První dva pokusy
Firma začínala na pronajaté půdě rodinného domku. Logicky se zaměřila na automobilový průmysl. A přišla pohroma. Jmenovala se Československé automobilové opravny a šlo o mamutí podnik, pro který Dědek a jeho kolegové vyvíjeli řídicí systém zařízení pro testování motorů nákladních aut. Zakázka měla hodnotu milionu korun. Jenže poměry se překotně měnily, odběratel skončil v platební neschopnosti.
|HOLDING JABLOTRON|
|Jablotron (mateřská firma, 100 % ve vlastnictví Dalibora Dědka) Jablotron Alarms (zabezpečovací technika, 100 % ve vlastnictví Jablotronu) JabloCom (mobilní telefony, 60 % ve vlastnictví Jablotronu) Jablotron Slovakia (obchod v SR, 94 % vlastnictví Jablotronu) JabloPCB (malosériová výroba, 82 % vlastnictví Jablotronu) ALBUMteam (elektronické fotoalbum, 95 % ve vlastnictví Dalibora Dědka)|
„Když se v noci budíte s myšlenkou, jak rodičům vysvětlíte, že jim sebrali barák, který kvůli vám dali do zástavy, je to vynikající motivace, abyste něco vymyslel,“ vzpomíná Dědek. A tak přišel druhý pokus. Hranice se otevřely teprve nedávno. Z Německa se valily barevné televize a videorekordéry. Jen málokdo tušil, že zde platí odlišná norma, takže mnohá dovezená zařízení tu hrála bez zvuku a černobíle. Jablotron vyvinul řešení – jednoduchý konvertor.
„Měli jsme dům od sklepa až po půdu přecpaný televizory,“ líčí Dědek. Jablotronu pomohlo, že zdaleka nešlo jen o občana Nováka, který si koupil jednu televizi. Marky měli hlavně různí veksláci. Byli podnikaví, ale nepříliš chytří. Spotřebičů přivezli plná auta. Jenže lidé prozřeli, výrobci se přizpůsobili, a nakonec se změnila i norma.
Úspěch přinesly alarmy
Jablotronu vyšel až třetí pokus. I v tomto případě dokázal využít dobovou příležitost. Přišla malá privatizace a majetek začal mít cenu. Dřívějšímu vedoucímu samoobsluhy bylo celkem jedno, zda prodejnu někdo vykrade, ale jakmile se stal majitelem, do podnikání dal všechny rodinné úspory a ještě se zadlužil, šlo mu o existenci. Po amnestii se navíc na svobodě ocitla spousta malých zlodějů. Jablotron v správný čas nabídl jednoduché alarmy. Byly mnohem levnější než dovážené, a pro začátek stačily. Příležitost pochopila i Česká pojišťovna, první instituce, která firmě poskytla větší půjčku.
Křičící panáček není ředitel
Jablotron má ve znaku křičícího panáčka. „Lidé si dělají legraci, že tak hulákám na podřízené. Ten panáček však symbolizuje alarm,“ vysvětluje Dědek.
Jak šel čas, výrobky se zdokonalovaly. Dávno již nejde o prosté zařízení, nýbrž o ustavičně zdokonalované alarmy s mnoha funkcemi. Jablotron se stal průkopníkem a technologickým vůdcem, avšak ředitel, který už je jediným majitelem firmy, stále zdůrazňuje, že v jednoduchosti je krása. Výrobek má sloužit svému účelu a nesmí spotřebitele ponižovat. Když se konstruktérům nechá volná ruka, mají tendenci předvádět se, ukázat bohaté technické znalosti. Jenže jen oni by pak dokázali využít všechny funkce navrženého výrobku. Spotřebitel nestojí o zařízení, k němuž je nutné nastudovat tlustý manuál. „Návrháři potřebují nějakého cenzora, který jim říká: tohle ne, tohle také ne, toto tam může být, ale musí to zůstat skryté a nesmí to urážet,“ tvrdí Dědek. Jen tak lze zabránit snaze konstruktérů „integrovat do zařízení vodotrysk“.
Ředitel brzy pochopil, že domácí trh nestačí. Snažil se proniknout i do ciziny, ale tam se na výrobce elektroniky z postkomunistické země dívali skrz prsty. „Jako bychom byli z Nigérie a nabízeli stíhačky,“ shrnuje.
České zboží z Tchaj-wanu
V módě byli asijští tygři. Ředitel odjel sbírat zkušenosti na Tchaj-wan a přivezl si klíčový poznatek: „Zjistil jsem, že se tam podniky daleko více zaměřují na marketing.“
|DALIBOR DĚDEK|
|Datum narození: 21. 6. 1957 Bydliště: Jablonec nad Nisou Roční obrat holdingu: 1,3 miliardy korun|
Tchaj-wan byl světovým centrem obchodu s elektronikou. Aby prolomil nedůvěru k českému zboží, zřídil tam Dědek pobočku (pomohl mu k tomu Američan českého původu, který předtím studoval v Číně). Byl to mistrovský tah. Dokonce i někteří čeští zákazníci chtěli výrobky přímo z Tchaj-wanu.
Společnost se rozrůstala. Dala se dohromady s mobilním operátorem a představiteli předních bezpečnostních agentur. Společně vytvořili projekt Oko 1, celostátní službu centrální ochrany. V Jablonci se Jablotron soustředil na vývoj, prototypy a nejsložitější výrobu, běžná montáž přešla do Asie.
„V roce 1998 jsme založili Česko-tchajwanský společný výbor pro hospodářskou spolupráci,“ vzpomíná Dagmar Kuchtová. „Na jeho zasedání jsme chtěli pozvat i zástupce českých firem s aktivitami na Tchaj-wanu, aby se podělili o zkušenosti. Pan Dědek přijel, vysypal na překvapené Tchajwance kritiku za přebujelou byrokracii a další problémy, a zase se odjel věnovat své firmě.“
Masová výroba v ČLR
Dnes už Jablotron na Tchaj-wanu nepůsobí. Hlavní výrobní základnu přenesl na pevninskou Čínu, do továrny Pro Soyo. Problém byl s konsolidací hospodářských výsledků, neboť český a tchajwanský systém byly naprosto nekompatibilní. „Začíná to tím, že letopočet počítají od roku 1911, od první čínské revoluce,“ podotýká Dědek.
V Čínské lidové republice je zase potíž s s otevřeným i umně skrytým vykrádáním duševního vlastnictví. Jablotron tam však proti pirátským kopiím docela úspěšně bojuje právní cestou. A hlavně tím, že ustavičně přichází s novými výrobky. Tempo inovací je tak rychlé, že napodobovatelé zůstávají vždy o krok vzadu.
Konkurenci pro alarmy Jablotronu představují zejména výrobky amerických společností Tyco, Paradox a Honeywell. Dále jde o polský Satel a izraelské společnosti Visonic a Crow.
Ředitel umí obstojně anglicky, mizerně rusky a několik slov čínsky. Čte anglické knihy v originále, zajímá ho fyzika, marketing, sci-fi a životopisy. Filmy má rád od Svěráka.
Straní se kolektivu
Podle Dagmar Kuchtové příběh Jablotronu dokazuje, že základem úspěchu menší nebo střední firmy je chytře zvolená strategie pro výrobu a marketing. Klíčový byznys jsou zabezpečovací zařízení; bonbonky jako velký mobil zajišťují firmě publicitu. „Těším se na jejich nové nápady. Mrzí mě jen, že se nám nepodařilo Jablotron zlákat ke členství ve Svazu průmyslu a dopravy ČR,“ říká Kuchtová.
V roce 1994 Dalibor Dědek zvítězil v soutěži o titul Podnikatel roku. „Jediným důsledkem bylo, že za mnou pořád někdo chodil, abych poskytl sponzorský dar,“ hodnotí tehdejší úspěch Dědek.
Ač sám patřil k nejúspěšnějším, chování řady tehdejších podnikatelů neschvaloval. „Když jsem měl někde vystoupit jako ředitel a podnikatel, necítil jsem se nejlépe,“ připouští. „Lidé si slovo ředitel spojovali se slovem blbec a k podnikateli dávali rovnítko zloděj.“
Díky slušným podnikatelům a chytrým ředitelům se toto nazírání změnilo, Dědek ale stejně nechápe například okázalou zálibu v luxusních autech. „Je lepší být chudý manažer v bohaté firmě než bohatý v krachující společnosti,“ zdůrazňuje.
„Měl jsem mnohokrát možnost vidět, že když někdo ve svém podnikání zpychnul a začal projevovat sklon k přehnané honosnosti, časem na to doplatil,“ podotýká Dědek, který sám jezdí vozem Škoda Octavia, běhá na lyžích, plave, je nadšeným cyklistou a při sledování televizních zpráv šlape na rotopedu. „Loni jsem si koupil chatičku na vrcholku Jizerských hor a tam jsme si naplno užívali kolo, les a borůvky,“ líčí majitel dvou kocourů.
Nelíbí se mu ani chování bank. Považuje za nemravné vnucovat obyčejným lidem úvěry, ponoukat je, aby si na dluh kupovali spotřební zboží, a pak na ně posílat exekutory. Podobně je to třeba s budováním obrovských skladovacích hal, které pak zejí prázdnotou. Lidem chybí střídmost, domnívá se.
Otevřel nekuřáckou restauraci
„Když se v místní nóbl restauraci skácel našemu obchodnímu partnerovi opilý číšník do klína, došla mi trpělivost,“ popisuje Dědek, proč otevřel vlastní restauraci a hotel Epocha v nedalekém Janově nad Nisou. „Dlouho nás totiž trápilo, že v Jablonci nemáme kvalitní a nekuřáckou restauraci,“ dodává ředitel, který rád bramborové šišky s povidly, ryby a čaj s mlékem.
Do povědomí světové veřejnosti pronikla firma zejména díky stolnímu mobilu. V Jablonci si všimli, že pevných linek ubývá. Lidé stále více používají mobily, a tyto aparáty jsou najednou mnohem menší než ty původní. Spoustu starší lidí však miniaturizace vůbec netěší. Když na tlačítka mobilního telefonu najednou potřebujete kromě brýlí ještě lupu, zasteskne se po klasickém aparátu.
Alarm schovaný za telefon**
Byl zde ovšem ještě jeden důvod. Alarm je účinnější, informuje-li pult centrální ochrany prostřednictvím technologie GSM, neboť pevnou linku mohou zloději zneškodnit. Jenže alarm je něco, proti čemu se podvědomí zákazníka bouří: Kdyby nebylo zlodějů, nemusel bych investovat do zabezpečovacího zařízení a nemusel mít doma nějaké krabičky. Proto se Jablotron snaží funkci GSM alarmu schovat za telefon, záznamník, dálkovou regulaci topení či informační systém, který ohlásí, že děti přišly ze školy a přijela babička. Velký mobil původně patřil do této kategorie, ale pak se i jako samostatný výrobek stal obrovským hitem zejména v Německu a ve Skandinávii. V Česku ne, protože zde se k této myšlence postavili operátoři poněkud macešsky.
V tuzemsku Jablotron těží z toho, že nevnucuje zákazníkům za každou cenu něco nového. Nedodává elektroniku na jedno použití a opravuje stará zařízení. „Snažíme se vytvořit z našich klientů jakousi rodinu těch, kteří jsou na značku hrdí. Dnešní trh je hrozně anonymní, my se mu snažíme dávat lidskou tvář,“ zdůrazňuje Dědek, otec dvou dětí.
„Právě uvádíme na trh novou GSM kameru,“ vysvětluje Dědek poslední počin své firmy. Kamera pozná, pokud dochází k něčemu podezřelému, a na mobil zašle varování a záznam toho, co se děje.
