Pojistné krytí s výjimkou zubů bylo na všechno, akorát jste musel být na začátku bez závažných zdravotních problémů. Mezitím ovšem dvacet let stoupaly náklady na zdravotní péči, až dosáhly ekvivalentu 17,5% amerického HDP, suverénně nejvíc na světě. Americká vláda, v rozporu s běžným povědomím u nás, ve skutečnosti platí asi polovinu z toho, protože hradí péči pro seniory (v rámci programu Medicare) a také pro chudé (Medicaid).
Když přišla v roce 2008 velká finanční krize, bylo jasné, že bez ohledu na to, kdo bude u moci, se něco v americkém zdravotnictví bude muset změnit, protože ani firmy, ani vláda, ani samotní pojištěnci už nechtěli a nemohli další nákladovou inflaci tolerovat.
Tohle není o Obamově reformě, ale spíše o tom, jak nouze naučila i bohatého Dalibora housti. Pojistka považovaná dnes za dobrou se řádově liší ciframi. Jelikož ani velmi bohaté firmy nebyly a nejsou ochotny pořád dražší pojistky za své zaměstnance platit, začaly na ně přenášet větší část břemene a rizika.
Videodebata týdeníku Euro: Jak si stojí české zdravotnictví?
Debata týdeníku Euro from Mlada fronta a.s. on Vimeo.
Minimální spoluúčast, plně hrazená pojištěncem, už není o pětistovce, ale o desetinásobku, a jsou i vyšší. Pak následuje stejná procentuální spoluúčast, ale strop se posunul několikanásobně. I při dalekosáhle vyšším břemeni přeneseném na pojištěnce se samotná cena pojistky zvýšila- roční náklad přes dvacet tisíc dolarů není výjimkou.
Připočteme k tomu ještě dopad Obamovy reformy, která mimo jiné začala tlačit na poskytovatele zdravotní péče jak cenově, tak z hlediska odpovědnosti za to, jak léčí a s jakým výsledkem. Například uvaluje sankce za to, když se po provedeném zákroku musí pacient do nemocnice znovu vrátit, a hodlá do budoucna skutečně platit za výsledek.
Finančně motivuje zdravotnická zařízení, aby se sdružovala do sítí, která zajistí řádnou a kvalitní péči, a dívali se přitom na náklady. Zvenku se zdánlivě „accountable care organizations“ podobají velmi nepopulárním organizacím řízené péče HMO, ovšem s tím rozdílem, že pokrok v informačních technologiích umožňuje skutečně monitorovat kvalitu a výsledek- na omezování péče se v podstatě nedá vydělat. Ušetřit se samozřejmě dá- lepší koordinací, organizačními a technickými inovacemi.
Princip poptávky a nabídky
Vysoké spoluúčasti znamenají, že pojištěnci začali být velmi citliví na cenu, stejně tak jako zaměstnavatelé na cenu pojistek. Kde je poptávka, tam se v Americe dostaví i nabídka, takže dnes při řetězcích s lekárenských a drogistických zbožím, řetězcích typu Walgreens nebo CVC nejsou jen lékárny, ale i „walk-in-kliniky“, které dělají jednoduchá vyšetření. Třeba vám odeberou krev a udělají rozbor, jehož výsledky pošlou pojištěnci na smartphone, včetně doporučení dalšího postupu.
Zdravotnické aplikace v chytrých telefonech, vyvíjené start-upy se množí jako houby po dešti, a v kombinaci s „wearables“, miniaturními zařízeními monitorujícími základní životní funkce, se trefily do ohromné poptávky po úsporách v podobě předcházení závažným komplikacím.
V Česku se hraje trochu jiná hra- jak změnu oddálit a vyloudit peníze, ale ona dorazí, stejně jako každá průlomová inovace
Zdravotnické řetězce a pojišťovny mají na vybranou: buď se na této vlně svezou, anebo budou nuceny žít s důsledky v podobě „vyholování“ jejich byznysu. Druhý největší zaměstnavatel v USA, obchodní řetězec Walmart- napřímo nasmlouval pro své zaměstnance operace srdce s renomovanými pracovišti včetně Mayo Clinic, ti za prvotřídní péči neplatí žádnou spoluúčast, jsou jim hrazeny dopravní náklady a doprovod rodinného příslušníka, Pepsi dělá totéž v srdcařině a kloubech s Johns Hopkins v Baltimoru.
Tak dlouho se chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo, a celý obchodní model amerického zdravotnictví prochází nejradikálnější změnou přinejmenším za posledních 50. let.
Část z toho je bez dalšího využitelná i za oceánem, třeba walk-in-kliniky jsou dnes běžné i v zemích s národní zdravotní službou. A smartphony s monitorovacími zařízeními potřebují všechny zdravotní systémy na světě, a za pár let budou také všeobecně dostupné. V Česku se hraje trochu jiná hra- jak změnu oddálit a vyloudit peníze, ale ona dorazí, stejně jako každá průlomová inovace.
Čtěte další komentáře autora:
Cestovatelem po Ostbloku, léta osmdesátá
