Kapitola 200
Politika a přátelství * Politika a byznys * Politika a poezie * Politika a mrtvoly * Politika a vzdělání * Americká Plzeň
**Politika a přátelství**
Čeští novináři v posledních týdnech napsali spoustu článků o tom, že lobbista Marek Dalík, nejbližší přítel expremiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka, opouští Českou republiku. „Končím, mám všeho dost,“ řekl Dalík deníku MF Dnes. Narážel na to, že už nechce dál snášet útoky na svou osobu a nehodlá čelit otázkám, pídícím se po jeho rychle nabytém majetku. Zhruba v polovině října články o Dalíkově exilu přestaly vycházet a všichni jsme mysleli, že lobbista definitivně opustil zemi. Dokonce i expremiér tvrdil, že se Dalík „prostě stáhl z veřejného života“. Rozchod s Dalíkem mu prý uvolnil ruce. „Těžko teď mohu být spojován s Markem Dalíkem ve věcech týkajících se veřejného života,“ prohlásil Topolánek.
Po tomto výroku však neuplynul ani týden a další vlivný lobbista týdeníku EURO řekl, že Dalík je nazpět a zase aktivně vyjednává. Pomáhá příteli Topolánkovi, který prý byl před kongresem ODS „hodně down“. Teď předseda strany díky Dalíkovi opět nabírá dech. Tandem Marek a Mirek to nebude mít jednoduché, protože ODS čeká bratrovražedný masakr nejdříve v Praze a potom v regionech. Dalík se však nebude moci vystěhovat ani po kongresu, protože na jaře začne volební kampaň plná špíny, a Topolánek bude svého přítele potřebovat víc než jindy. Takže žádný rozchod, žádné volnější ruce, žádný exil. Zato samý blábol. Máme se na co těšit.
**Politika a byznys**
Novinářka Lenka Zlámalová pléduje v Hospodářských novinách pro investice z USA. Neboť soudí, že „čím více zde bude amerických investic, tím více budeme zajímat Washington i geopoliticky a nepustí nás s klidným mávnutím ruky do výsostné zóny Kremlu“. Westinghouse do Temelína! Potřebujeme „americké peníze, aby vyvážily vliv ruských. To je teď náš národní zájem.“
Současně však soudí, že „politici všude na světě se přinejmenším ohlížejí na zájmy svých byznysmenů“. Zde je trhlina v její úvaze: Mohou být vůbec zdejší investice natolik významné, aby „na byznysmeny se ohlížející politici“ nenašli jinde významnější investiční možnosti? Jak Zlámalová správně píše, „o sféry vlivu se teď nebojuje zbraněmi, ale penězi“. Stejně mohou američtí investoři zdůvodnit svůj odchod.
A co nám zůstane? Skelný pohled, kocovina, shrbená záda a další zkušenost s aplikací třídněstrategických pouček. O vybrakované kase ani nemluvě, protože „zakázka na Temelín je přesně tím obchodem, kde by neměla rozhodovat cena, ale strategické zájmy“.
**Politika a poezie**
Politici, neomylně vedení instinktem ztráty koryta, se vrhli na největšího nepřítele – na Balbínovu poetickou stranu. Již loni ji Topolánkova vláda obvinila z porušování demokratických principů, protože neodevzdala formuláře s údaji o sponzorech. Balbíni prý však žádné sponzory nemají, a pokud dostali „kulové“, zcela prozaicky i vyplnili „kulové“. Proto třetího listopadového dne budou spravedlivě pohnáni před soud, krasoduchové. Demokracii si rozvracet nedáme!
Ale vážně. Pro vývoj demokracie doporučujeme soudu maximální přísnost! Pak se snad dočkáme zakázané politické činnosti maskované poezií. Nic lepšího se snad pro tuto zemi ani udělat nedá. Podzemní poeticko-politická působnost partaje bude mít všech pět „p“. Slovní exploze, dialogické přestřelky, generálpauzy stávky délkou připomínající kobercové bombardování publika skrytými dvoj- až trojsmysly, obecenstvo hromadně ničené názvuky, gesty a jinotaji! Jazzové a další podvratné rytmy! Balbínka narvaná k prasknutí! Páni soudci, nezkazte to!
**Politika a mrtvoly**
Jak se stává v naší zemi blbou tradicí, občas se veřejnost dozví o nějakém úmrtí a pak se začnou dít věci. Před dvaceti lety fiktivní úmrtí studenta Martina Šmída, nynějšího charismatického frontmana skupiny Klec, rozhýbalo vyjednávání o předání moci. (Jak důsledně tvrdí Petr Pithart v knize Devětaosmdesátý.) Oproti dnešku to byla doba plná duchovna a idejí. Od té doby nám i z toho duchovna vypadla písmena „duc“ – a zbytek se dokonale zmaterializoval. Nyní tedy jde o peníze a farmaceutickým firmám tuplem. Rozjel se obrovský byznys s očkováním podobný výroku Palackého – kdyby prasečí chřipky nebylo, musel by ji někdo vymyslet. Také vás malinko mrazí?
Producenti vakcín odmítli odpovědnost za vedlejší účinky, ale ministerstvo zdravotních kšeftů je přesto ve velkém nakoupilo. Vedení ministerstva se pak (něčím) nechalo před fotografy také očkovat, aby šlo vzorem, protože se začal štengrovat i zdravotnický personál. Zřejmě jde o velký kšeft, jsou-li někteří takzvaní kantoři kvůli němu schopní řvát na očkování odmítající studenty lékařských fakult! Proto ona osoba, jejímuž úmrtí a jeho příčinách můžeme také jen věřit, stejně jako před dvaceti lety, přišla – odporně řečeno – jako na zavolanou. Před oněmi dvaceti lety se to příliš nepovedlo. I když zaplaťpánbu zato! Jak se však říká, pokud nejde o život, jde o – nu dobře – o duchovno. Teď bychom měli být mnohem opatrnější, protože jde o zdraví.
**Politika a vzdělání**
Po internetu koluje následující vzkaz: „Ahoj přátelé, omlouvám se, ale příštích 14 dní nebudu v práci, budu pouze na mailu či mobilu. V pondělí 26. 10. 2009 zahajuji řádné denní studium v Plzni. Studium ukončím 6. listopadu 2009 obhajobou disertační práce. Poslední dva dny dovolené budu úplně mimo dosah, protože musím sepsat onu disertační práci. Již teď ale mohu upozornit, že od 9. listopadu 2009 mě máte oslovovat titulem JUDr. Na listopad ještě plánuji další studium. Lékařská fakulta – experimentální chirurgie. Myslím, že během dvou až tří týdnů bych to mohl dát. A v prosinci bych v maximálně dvou dnech ještě zkusila VŠB, Fakultu ekonomickou kombinovanou s Fakultou hornicko-geologickou, i když už jeden titul mám, není jich nikdy dost. Díky za pochopení.“
**Americká Plzeň**
Na kauzu plzeňských práv se dá dívat i jinak. V předposledním čísle týdeníku Newsweek prosazuje americký senátor Lamar Alexander, aby se doba studia na vysokých školách (colleges) zkrátila ze současných čtyř na tři roky. Studentům to ušetří čas i tisíce dolarů na školném. Také už dávno není důvod k letním akademickým prázdninám. Ty dřív sloužily především k tomu, aby se farmářští synci vrátili domů na venkov a pomohli rodičům dostat úrodu pod střechu. Dnes jsou však zbytečné. Zatímco USA objevují samy sebe, v Plzni zřejmě razí poslední edukační trendy. A ani o tom nevědí.
