Dalíkova naděje: Nejvyšší soud by měl rozsudek zrušit

Nejvyšší soud bude s velkou pravděpodobností muset kvůli závažným chybám zrušit rozsudek nad Topolánkovým lobbistou.

„Konečně bylo spravedlnosti učiněno zadost,“ rezonuje až na výjimky celou republikou po odsouzení Marka Dalíka ke čtyřem letům a jeho nástupu do vězení.

Jenže příběh tohoto „sprostého podezřelého“, jinak také lobbisty a někdejší pravé ruky expremiéra Mirka Topolánka, není tak černobílý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Případ teď kvůli dovolání Dalíkových obhájců a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana leží na Nejvyšším soudu.

Po důkladné analýze práce žalobců a soudců lze podle některých odborníků ve zkratce konstatovat, že proces s Dalíkem nebyl spravedlivý. Vyplývá to z řady vágních důkazů, naopak důkazů neprovedených, ale především zásadního porušení závazné judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Soud by měl proto logicky rozsudek zrušit (pustit Dalíka z vězení) a přikázat nové dokazování.

Podivná změna

Schůzek kvůli nákupu obrněných transportérů Pandur od rakouské firmy Steyr (vlastněné americkou General Dynamics) se za éry vlád Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka uskutečnilo hned několik. A několik tajných a dodnes nevyjasněných také mezi Topolánkem a slovenským premiérem Robertem Ficem.

Slovensko usilovalo o nákup pandurů taktéž a cena mohla být při společném vyjednávání výhodnější. Marek Dalík si ale jako jediný od soudu odnesl trest za to, že si údajně 8. listopadu 2007 v „blíže neurčených odpoledních či večerních hodinách“ v pražské restauraci U Malířů řekl o částku třikrát šest milionů eur. Tedy zhruba 484 milionů korun.

Dalík mohl dostat víc. Přečtěte si o tom: Dalík pokutu soudu raději zaplatil. Hrozily mu dva roky navíc

Nejprve lobbista čelil obžalobě z podvodu, nalézací soud ho však odsoudil za nepřímé úplatkářství k pětiletému žaláři. Jenže jak posléze uvedl odvolací soud, k úplatkářství nebyly dostatečné důkazy. Odvolací soud pak nepřímé úplatkářství ve finále líčení změnil zpět na podvod.

A při udělování trestu využil nového trestního zákoníku - kde byla oproti starému trestnímu zákonu pro obžalovaného o dva roky výhodnější trestní sazba -, přestože se údajný trestný čin stal za platnosti starého trestního zákona, a Dalíkovi trest snížil ještě o jeden rok na čtyři. U obou líčení lze nalézt mnoho jiných podivností, ale asi zásadním pochybením je zmiňovaná finální změna kvalifikace z úplatkářství na podvod.

Dalík a jeho advokáti pracovali na obhajobě proti úplatkářství. Tím, že soud na poslední chvíli překvalifikoval trestný čin z nepřímého úplatkářství na podvod, ale nerespektoval zásadní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

A Dalíkovi znemožnil zákonem jasně dané právo na obhajobu. Podle této judikatury musí být obviněný upozorněn na změnu kvalifikace skutku tak, aby mohl včas a účinně změnit způsob svého hájení.

„Není tedy přípustné, aby se o tom dozvěděl až poslední den soudního jednání, či dokonce z rozsudku samotného,“upozorňuje v dovolání k Nejvyššímu soudu právník Tomáš Gřivna.

Průběh procesu s Dalíkem překvapil i jednoho z policistů, který se kdysi jeho případem zabýval. „Když tak přemýšlím nad těmi dvěma rozsudky o vině a trestu, tak mně napadlo, že je to ostuda české justice a veřejné žaloby v přímém přenosu. Vždyť on (Dalík) ví, za co to dostal. My (soudy a žalobci) to sice nevíme, ale zprostit ho nemůžeme - co by na to řekli lidi, když je už několik let masírujeme bojem proti korupci,“ míní detektiv. Domnívá se, že Nejvyšší soud musí rozsudek zákonitě zrušit a nařídit obnovu líčení.

„Myslím, že dost pádným důkazem o tom, že orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, jak žádá trestní řád, je sinusoida vývoje kauzy od podání obžaloby. Žalováno pro pokus podvodu, odsouzeno pro účastenství na přijímání úplatku, trest pět let, pět milionů peněžitý trest. Odvolání - žalobce požaduje zvýšení trestu, rozsudek - pokus podvodu, snížení trestu. Dovolání Nejvyššího žalobce - požadavek na vyšší trest,“ konstatuje policista, který si ovšem jako možný svědek pokračujícího procesu přeje zůstat v anonymitě.

Ubrousek, nebo ústa?

Nestandardnosti procesu s Dalíkem nasvědčuje ale i další skutečnost. To, že se zásadně rozcházely výpovědi dvou korunních svědků. Podle jednoho z nich Dalík žádost o úplatek sdělil ústně, podle druhého ji napsal na ubrousek v restauraci U Malířů. Paradoxní je, že v tomto restaurantu odjakživa používají textilní servítky, což si předsedkyně prvoinstančního senátu Veronika Čeplová v restauraci U Malířů sama ověřovala. Soudy pak přesto tento fatální rozpor odmítly s tím, že svědci si po tak dlouhé době nemohou formu žádosti pamatovat.

Dalík nakonec dostat trest za podvod proto, že podle soudu účelově a neoprávněně nabízel něco, co žádným způsobem nemohl zařídit. Kdyby byl v odvolacím řízení souzený pro podvod, a ne nepřímé úplatkářství, je dnes už navýsost jasné, že by mnozí ze svědků, kteří v přípravném procesu mlčeli, protože se obávali vlastního stíhání, potvrdili lobbistův silný vliv na Mirka Topolánka. Konstrukce obžaloby by pak zcela ztratila smysl.

Nechtěné důkazy

Další velkou komplikací jsou opomenuté důkazy ve prospěch obžalovaného, se kterými zákon automaticky počítá. Obhajoba navrhovala jako klíčový důkaz spis rakouské prokuratury, která vyšetřovala další důležité aktéry schůzek kolem pandurů - slovenského lobbistu a pravou ruku premiéra Roberta Fica Miroslava Výboha a jeho obchodního partnera, Izraelce Lovu Droriho. Nikdo z nich nebyl v Rakousku odsouzen.

Z rakouských dokumentů, které má týdeník Euro k dispozici, vyplývá, že účastníci schůzky U Malířů, pokud se tam korupční jednání skutečně stalo, vůbec nerespektovali pravidla firmy a korupci neoznámili nadřízeným ani ji nezanesli do firemního compliance programu.

Až po schůzce U Malířů, v prosinci 2007 založil ve firemním systému jeden z manažerů Steyru Stephan Szucs dokument pod názvem Cz. Evidence. Dnes už je zřejmé, že měl posloužit jako podklady pro arbitráž, kdyby kontrakt Steyru s Českou republikou nevyšel. O údajném úplatku v restauraci U Malířů v něm není ani zmínka.

Přečtěte si, jak dopadnou Dalíkovy Pandury: Servis pro Pandury obstará Strnadova Czechoslovak Group

Szucs a jeho nadřízený Lutz Kampmann zmiňují údajný úplatek až v lednu následujícího roku v dokumentu pod názvem Memo-Cz, který je nadstavbou původního dokumentu Cz. Evidence. Ještě 15. ledna není v dokumentu údajná neetická platba zmíněna, následně Kampmann Szucsovi přikázal, aby údajné finanční požadavky do dokumentu zanesl. Szucs poté posílá Kampannovi doplněnou verzi se slovy: „Jak jste si přál.“ Po Kampmannově souhlasu Szucs postupuje dokument prezidentovi evropské větve General Dynamics Johnu Ulrichovi. Mimochodem dalšímu účastníkovi inkriminované schůzky, který byl v době údajně vznesené žádosti o úplatek na toaletě s tehdejším náměstkem ministryně obrany Martinem Bartákem.

Svědkové Ulrich a Szucs pak při následném vyšetřování vypověděli, že dokument Memo-Cz vznikl kvůli připravované žalobě vůči České republice. Navíc manažeři Steyru plánovali krátce po setkání U Malířů další schůzku, kde mělo být podepsáno memorandum o nákupu pandurů. Také toto zjištění více než zpochybňuje tvrzení manažerů Steyru o úplatku. Tedy firmy, kde prohřešek proti firemním etickým pravidlům znamená automaticky vyhazov. Jen stěží by také po takové korupční nabídce plánovali podpis vzájemného memoranda.

Korupční rám

Předseda senátu pražského vrchního soudu Martin Zelenka se ovšem s tímto navrhovaným důkazem při líčení ani v rozsudku vůbec nevypořádal. Mohl například sdělit, že tento důkaz nepřipouští, ale nezamítl jej a ani nekonstatoval, že jej nepřipouští. Dalíkovi obhájci proto apelují na Nejvyšší soud, že byla porušena zásada in dubio pro reo, „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Není přitom vyloučeno, že na Zelenkovo rozhodování měly vlivy i časté intervence ze strany ministerstva spravedlnosti a státního zastupitelství, o kterých se při pátrání týdeníku Euro v kauze Dalík zmínily některé zdroje.

Kauzu Dalík tak v kostce shrnuje někdejší vyšetřovatel. „Jeho osoba byla zarámována do korupčního rámu kvůli úniku výslechu rakouského svědka v roce 2011. Od té doby se už psalo jen o Dalíkovi jako korupčníkovi, aniž by existovaly důkazy již v roce 2011. A zjevně žádné relevantní důkazy neexistují ani po proběhnu vším soudu. Chtěl bych vidět ten soud, který by prásknul do stolu a poukázal na to, že cílem tohoto tyjátru byl samotný proces, ne hledání pravdy,“ pozastavuje se.

Zajímavé podle něj je, že vyšetřování úniku výslechu Stephana Szucse z roku 2011 (kvůli kterému byl Dalík stíhán) a de facto i zmaření vyšetřování nákupu pandurů už nikoho nevzrušuje. „Nikoho nezajímá, že věhlasný a jediný důvěryhodný Útvar pro odhalování organizovaného zločinu to vyšetřoval zhruba devět měsíců, aby to nakonec ve vší tichosti odložil,“ uzavírá detektiv.

Přečtěte si exkluzivní rozhovor s Markem Dalíkem těsně před nástupem do vězení: Marek Dalík: Můžu si za to sám

O kauze Dalík čtěte více:

Podle šéfžalobce Zemana Dalík mohl „zajistit protiplnění“

Příliš drahé a bez servisu. Takové byly Dalíkovy Pandury