Optimismus na finančních trzích je chvíli silnější, chvíli slábne, posledním impulzem byl výsledek italských parlamentních voleb.
V pondělí to na okamžik vypadalo na vítězství levice, vnímané trhy pozitivně (také jste si mysleli, že vítězství levice je pro státní finance špatnou zprávou?), avšak Berlusconiho úspěch v senátu optiku posunul výrazně k pesimismu. Investoři začali aktiva přesouvat z rizikových instrumentů do bezpečných přístavů, například německých dluhopisů.
České dluhopisy, v minulých měsících vnímané jako jedna z alternativ bezpečného investování, na situaci vydělávají spíše mírně. Výnosy sice klesají, ale zdaleka ne tolik jako u německých či amerických dluhopisů. Nízká úroveň výnosů a s tím spojený nezájem investorů je přetrvávajícím důvodem. Celkově hodnoťme vývoj ceny českého státního dluhu jako stabilní, výnosy jsou stále blízko historickým minimům a za půjčky na státní útraty platíme velmi málo.
Avšak ne minulost, ale budoucnost by nám měla dělat starosti. Mandát současné vlády vyprší již za rok, původně deklarovaný cíl vyrovnaných státních financí v roce 2016 zapadl hluboko pod boj proti korupci a příští vláda asi také nebude tou, která by si v první řadě lámala hlavu se škrtáním výdajů.
Odkládání velkých problémů na budoucnost je základní lidskou vlastností, náš celkový deficit je prozatím relativně nízký, ale tempo jeho růstu neklesá. Položme si otázku, zda je skladba voličů taková, aby mandát dostal někdo, kdo bude chtít se státními financemi něco udělat. Rázné ne italských voličů „úspornému premiérovi“, vítězství levicového kandidáta v českých prezidentských volbách a další signály nastavují zrcadlo našim vlastním tvářím. Přiznejme si, vždyť vlastně šetřit nechceme. Nebo nechcete?
Autor je vedoucí obchodování s úrokovými sazbami v Komerční bance
Čtěte také:
Na důchodovém účtu chybí stále více peněz: loni už 49 miliard
