* Váš článek v Profitu č. 4/2006 mi znovu připomněl otázku, která mne zajímá již delší dobu: Proč se tuzemské „dálnice“ rozlišují na dálnice a rychlostní komunikace? Na první pohled nevidím žádné rozdíly. Ani v zahraničí jsem se s něčím takovým nesetkala.
Váš článek v Profitu č. 4/2006 mi znovu připomněl otázku, která mne zajímá již delší dobu: Proč se tuzemské „dálnice“ rozlišují na dálnice a rychlostní komunikace? Na první pohled nevidím žádné rozdíly. Ani v zahraničí jsem se s něčím takovým nesetkala.
Jana Sokolová, Olomouc
Oba typy komunikací skutečně vypadají prakticky stejně, pro řidiče na nich platí i stejné předpisy (rychlost maximálně 130 kilometrů za hodinu, povinnost vlastnit dálniční známku a podobně). Zásadním rozdílem jsou však stavebnětechnické parametry. Zjednodušeně řečeno na rychlostní silnice nekladou právní normy takové kvalitativní požadavky jako na dálnice, takže i díky tomu je výstavba těchto silnic levnější než v případě dálnic. Rychlostní silnice může mít oproti dálnici nepatrně užší jízdní pruhy. Méně prostoru je i na obou krajích komunikace - vpravo může chybět širší odstavný pruh, vlevo je „zelený pás“ užší (nebo zcela chybějící), tj. středová svodidla jsou blíže autům jedoucím v levém pruhu. Rychlostní silnice může mít vyšší sklon při stoupání a klesání než dálnice. Typickým příkladem je třeba R35 mezi Turnovem a Libercem. Oproti dálnicím mohou mít rychlostní silnice ostřejší zatáčky. To platí také při výjezdu z komunikace. Větší nebezpečí pro řidiče plyne rovněž z toho, že některé rychlostní silnice nemají připojovací pruhy - z vedlejší silnice se tedy dostanete rovnou mezi auta jedoucí v pravém pruhu. Příkladem je R7 při sjezdu od ruzyňského letiště směrem do Prahy. V současnosti ale vznikají moderní rychlostní silnice, které se prakticky blíží dálnicím (například připojovací pruh je nyní standardem). Rozdíly se tedy ještě více vytratily. Takže nejstarší tuzemská dálnice D1 má na mnoha místech třeba ostřejší zatáčky, než jako mají nejnovější rychlostní komunikace. Každá země má odlišné rozdělení. V řadě států (například Itálie) někde najdeme úzké a klikaté dálnice, odpovídající českým rychlostním silnicím. A třeba v Německu najdeme značku rychlostní silnice na „obyčejných“ jednopruhových silnicích první třídy, byť se jedná o kvalitní komunikace se širšími pruhy, mimoúrovňovými křižovatkami a bez ostrých zatáček. Při pohledu na automapu se tak Česko zbytečně připravuje o kilometry dálnic, protože rychlostní silnice se na mnoha mapách jeví jen jako běžné silnice. Setkal jsem se dokonce s podnikateli třeba z Liberce nebo Příbrami, kteří svým zahraničním partnerům marně vysvětlovali, že se k nim z Prahy pohodlně dostanou po čtyřpruhové komunikaci, i když z mapy to není patrné.
Petr Kučera, Profit
