Vrchní soud v Olomouci například zrušil předběžné opatření, které zakazovalo Uberu jezdit v Brně, Městský soud v Praze se zase postavil za řidiče, který dostal pokutu a zákaz jízdy od magistrátu. Byť Nejvyšší soud kauzu vrátil zpátky k dalšímu řízení, náhled do usnesení soudů stojí za pozornost.
Po vstupu Uberu do Brna si na něj u soudu stěžovala společnost Lido taxi radio a později se k ní připojil i magistrát. Šlo o stejný spor jako všude jinde. Uber se chová jako taxík, a podle žalobců je tedy taxikářskou firmou, která ovšem neplní pravidla příslušného zákona, takže nemá nárok fungovat. Uber proto dostal předběžným opatřením zákaz, ten ale od konce září po zásahu Vrchního soudu v Olomouci neplatí.
Soud se ke kauze postavil velmi zajímavě. Řekl, že jestliže žalobce dokazuje, že Uber neplní požadavky zákona ohledně provozování taxislužby, nemůže se zároveň domáhat toho, aby soud Uberu uložil zákaz provozování taxislužby či zprostředkování taxislužby.
Čtěte komentář:
Uber jako predátor
A ještě jeden výrok soudu, který de facto podporuje argumenty silně se rozvíjejícího oboru sdílené ekonomiky. Městský soud v Praze se postavil za řidiče Uberu, kterého pokutovali při kontrole úředníci magistrátu. Uber obecně nedodržuje to, že by měl taxametr, svítilnu, jeho řidiči zkoušky z místopisu a jejich auta nejsou v registru zapsána jako taxíky. Městský soud ve zkratce řečeno přistoupil na argumentaci Uberu, že provozuje sdílenou přepravu, která není zakázaná, a řidič nemohl vědět, že jeho jednání bude hodnoceno jako protiprávní, a trestat ho je v rozporu se zásadou zákonitosti a předvídatelnosti.
Vše ale není tak jednoznačné. Nejvyšší soud nyní tento rozsudek zrušil a Městský soud v Praze musí věc projednat znovu. Nadřízený soud přitom zapochyboval, jestli jsou věci tak jednoduché, jak je městský soud vidí. „Městský soud neměl ustrnout na konstatování, že žalobce uskutečnil přepravu způsobem, který doposud není regulovaný. Měl posoudit, jestli faktická povaha této přepravy naplňuje či nenaplňuje činnost, kterou současná právní úprava zná, respektive reguluje,“ píše se v odůvodnění rozsudku.
Podle Uberu samotného je potřeba, aby vznikl regulační rámec speciálně pro služby jeho typu, tedy sdílené ekonomiky.
„Protichůdná soudní rozhodnutí pouze zdůrazňují fakt, že je potřeba jasně definovat služby typu Uber, které každý den přinášejí výhody více než 170 tisícům lidí v Praze,“ říká Miroslava Jozová, mluvčí české platformy Uber.
O Uberu dále čtěte: