Zuzana Řezníčková je v topmanagementu Eurotelu kromě šéfa právního oddělení Luboše Borika jedinou česky mluvící osobou. Patří k nejužšímu vedení; jako výkonná ředitelka divize prodeje podléhá přímo generálnímu řediteli Terrenci Valeskimu. Jestliže bude od 1. března zasedat ve vedení jiné velké firmy, Českých aerolinií (ČSA), je to důkaz, že dostala od agentury Amrop Hever Dr. Kaufmann & Partner nabídku, která se neodmítá. Rozhodnutí stát se viceprezidentkou aerolinií pro marketing a prodej komentuje: „Je to jedna z mála nabídek na českém trhu, které mě po kariéře v Eurotelu mohly v tuto chvíli oslovit.“
Díky za ten dril.
Sto kilometrů ráno z Pardubic do Prahy, stejnou porci večer zpátky. Zuzana Řezníčková již nyní tráví v autě každý pracovní den alespoň tři hodiny, přesto neuvažuje, že se do metropole přestěhuje. „Celá naše rodina jsou Pardubáci, firma mého manžela je místně svázaná s východními Čechami, takže by jeden z nás musel stejně dojíždět. Navíc, v době nejnáročnější výchovy svého syna jsem měla pocit, že ho v Pardubicích dokážu zvládnou lépe než v Praze,“ poznamenává.
Podstatnou část pracovního týdne tráví na cestách od roku 1994. O své pozvolné, ale mimořádně úspěšné kariéře říká: „Důležité je správně vybalancovat privátní a pracovní život. Volný čas na sebe a rodinu si vždy udělám, pracovat například čtyři roky bez dovolené není podle mne měřítkem úspěchu.“
O své předlistopadové kariéře absolventka pardubické VŠCHT říká, že není zajímavá ani důležitá, a za nejzávažnější považuje porození svého jediného dítěte: „Do roku 1990 jsem pracovala ve Výzkumném ústavu syntetických pryskyřic a laků, pak jsem dospěla k závěru, že doba vyžaduje zkusit něco jiného.“ Tehdy vyrostlo mnoho firem, které se věnovaly obchodu; Zuzana Řezníčková si pořídila živnostenský list a pro jednu z nich, společnost Emco, začala pracovat. „Byly to pionýrské začátky obchodních zástupců, ale umožňovalo to volnost pohybu i času.“
Už po roce však začala mít dojem, že zajímavější by byla práce v mezinárodní firmě, přihlásila se proto na konkurs do české pobočky společnosti MasterFoods, vyrábějících například cukrovinky Mars, Bounty nebo Snickers. Ve firmě pak vydržela sedm a půl roku: „V prodejním a obchodním oddělení jsem prošla prakticky všemi úrovněmi od pozice obchodního zástupce až po národního manažera pro prodej obchodním řetězcům. Byl to náročný trénink, chvílemi až vojenský dril, ale v dobrém slova smyslu. Za to, kde jsem dnes, vděčím této firmě.“
Po tyčinkách mobily.
Když v létě 1998 přecházela do největšího českého mobilního operátora Eurotel, byla již „hotovou“ manažerkou. Jako ředitelka pro maloobchodní prodej se zabývala dvěma hlavními úkoly. „Bylo třeba vytvořit zcela nový prodejní kanál, rozjet prodej v obchodních řetězcích a kvůli očekávanému vstupu třetího mobilního operátora na trh v co nejkratší době vybudovat síť značkových prodejen.“ Jejich počet vzrostl během roku z patnácti na 39, dnes jich má Eurotel šestaosmdesát.
Krátce po příchodu současného generálního ředitele Terrence Valeského, zhruba o dva roky později, byla povýšena na post výkonné ředitelky divize prodeje: „V té době jsme začali ztrácet pozici v segmentu korporátní klientely. Fakt, že se nám podařilo tento trend zvrátit a získat znovu prestiž, považuji za jeden ze svých největších úspěchů.“ Manažer prodeje velkým firemním zákazníkům, Radek Levíček, připomíná jeden z důvodů, proč se tomu tak stalo. „Zuzana Řezníčková je vstřícný člověk, který se stará o práci a pracovní starosti svých kolegů, ale zároveň není pedantským typem manažera. Umí vsadit na své lidi a dát jim dostatečnou důvěru.“
Také Řezníčková vyzdvihuje v práci pro mobilního operátora profesní svobodu: „Člověk nemusí každou drobnost, každé rozhodnutí reportovat a čekat týdny, jestli si to někdy někdo přečte, ale jednoduše jde a udělá to. Čas je v tomto byznysu nesmírně cenný.“
Pozvolna.
Ačkoli připouští, že rozdílů mezi produkty, které prodává její současný a budoucí zaměstnavatel, je mnoho, míní, že zákony fungování firmy v konkurenčním prostředí jsou všude stejné. „Bezpochyby největší výzvou bude přesvědčit kolegy, že změna je nutná,“ naznačuje. Řezníčková nepředpokládá, že si do ČSA přivede někoho ze současných či bývalých kolegů, ale připouští, že personální změny plánuje.
Svou kariéru nepovažuje za extrémně rychlou. Raději ji nazývá cestou za zkušeností: „Je to vlastně takový pomalý, evoluční kariérní vývoj, ale přidaná hodnota tu určitě je - právě ve zkušenostech.“ Do podnikání na vlastní pěst by se už ale nepustila. „Považuji se za typického zaměstnance, který umí být vůči svému zaměstnavateli loajální, nicméně kritický. Rozhodně bych ale byla špatným podnikatelem, který by měl zaměstnávat lidi.“ Patří k manažerkám, které rády cítí za zády oporu silné firmy.
