V centru pozornosti je dvacetimiliardová sanace prodané části AGB
Po obvinění nuceného správce Agrobanky Jiřího Klumpara se objevila nová pochybnost o korektnosti postupu České národní banky v případě prodeje zkrachovalého peněžního ústavu americkému investorovi GE Capital.
Zatímco stíhání Klumpara je podle dostupných informací jen obtížně zdůvodnitelné, akce ČNB na doplnění kapitálu prodávané části Agrobanky bude právním oříškem a podle zdrojů týdeníku EURO se jím zabývá i vláda a policie. Jde o to, že ČNB koupila akcie nové Agrobanky v nominální hodnotě deseti milionů korun za dvacet miliard. Existují pochybnosti, zda takový postup dovoluje zákon o ČNB, taxativně vymezující obchody, které smí centrální banka provádět, a tam se transakce v Agrobance nevejde. V dalších případech se ČNB musí řídit Obchodním zákoníkem a chová se jako podnikatelský subjekt. Z tohoto pohledu potom obchod s dvacetimiliardovou ztrátou může být velmi problematický.
Podstata případu spočívá v tom, že když nucený správce po auditu, který vyčíslil ztrátu banky ke dni zavedení nucené správy na devět miliard korun, sečetl aktiva, zjistil, že skutečný kapitál banky je záporný a plánovanému vstupu zahraničního investora musí předcházet restrukturalizace banky. Z několika možných způsobů nakonec na základě doporučení finančního poradce, kterým byla renomovaná společnost HSBC Investment Banking London, a dohody s ČNB zvolil variantu, kdy byla vyčleněna takzvaně zdravá část, označená jako AGB1, a nabídnuta k prodeji. Součástí jejích pasiv měly být všechny závazky vůči vkladatelům a věřitelům. Na straně aktiv měla být aktiva akceptovatelná zahraničním investorem. Pasiva zbytkové části, která se měla zaměřit na vymáhání nedobytných úvěrů, měly tvořit úvěry od ČNB a základní jmění Agrobanky. Aby byl prodej zdravé části pro investory atraktivní, předpokládalo se na počátku, že hodnota aktiv bude převyšovat hodnotu pasiv o čtyři miliardy korun a tento údaj dostali i zájemci o nákup AGB1 v informačním memorandu. Těch bylo na počátku celkem 64, do finálního výběru postoupilo jen pět firem. Kromě vítězné GE Capital to byla také Raiffeisen banka, která měla zájem o dceřiné společnosti Agrobanky, poté jistá nejmenovaná zahraniční banka, dále domácí finanční holding (spekulovalo se o tom, že jde o IPB) a ještě významný korejský koncern. Američané celkem jednoznačně zvítězili, jenže během vyjednávání se ukázalo, že nakonec čistá hodnota aktiv je záporná, a to o hodně.
První korekce proběhla v kupní ceně. GE Capital měl zaplatit za čtyři miliardy kladných čistých aktiv cenu dvě miliardy. To bylo modifikováno tak, že čistá hodnota aktiv bude jen 2,5 miliardy a kupní cena bude pět set milionů. I potom však scházelo téměř dvacet miliard korun. ČNB zvažovala poskytnout úvěr, kdy by peníze přešly na novou banku a závazek by zůstal ve zbytkové Agrobance. Protože toto řešení by ale bylo napadnutelné žalobou z důvodu poškození původních vlastníků Agrobanky, zvolila centrální banka model nákupu akcií nové banky s vysokým ážiem a jejich následný odprodej zpět již bez ážia. K nákupu akcií došlo, k jejich zpětnému prodeji však zatím nikoli. Je to však ošetřeno uzavřenou opční smlouvou mezi ČNB a GE Capital. To vše je nyní předmětem pochybností, protože jde o obchod, jehož výsledkem byla dvacetimiliardová ztráta centrální banky. Podle názoru ČNB ovšem ke zhoršení jejího finančního postavení v celé operaci nedošlo, protože již existovala záruka za vklady v Agrobance a k jejich ochraně bylo tuto částku nezbytné vydat. Zvolený způsob byl přitom nejlepší možný jak pro kupujícího, tak pro zbytkovou Agrobanku a neznamenal faktické zhoršení pozice ČNB. Ta proto považuje tento způsob záchrany vkladů v Agrobance za legitimní a k otázce rozporu zákona a držení akcií bank upozorňuje mluvčí Milan Tománek na to, že ČNB po řadu let vlastnila například akcie Československé obchodní banky.
