NOVÝ ZÁKON O eGOVERNMENTUZákon o eGovernmentu připravuje půdu pro elektronickou komunikaci s úřady. Kromě zrovnoprávnění elektronických a „papírových“ dokumentů definuje také ověřování elektronického podpisu nebo vznik nástroje pro e-komunikaci - datových schránek.
NOVÝ ZÁKON O eGOVERNMENTU Zákon o eGovernmentu připravuje půdu pro elektronickou komunikaci s úřady. Kromě zrovnoprávnění elektronických a „papírových“ dokumentů definuje také ověřování elektronického podpisu nebo vznik nástroje pro e-komunikaci - datových schránek.
Návrh zákona o elektronizaci některých procesních úkonů v oblasti orgánů veřejné moci, který bývá zkráceně označován jako zákon o eGovernmentu nebo eGovernment Act, představilo na konci března ministerstvo informatiky. Znění vychází z návrhu zákona o eGovernmentu, který v roce 2005 připravil „think-tank“ eStát, spřízněný s ODS. Nyní se zákon nachází ve stadiu mezirezortního připomínkového řízení. Vyjádřit se k němu může i veřejnost, a to do 13. dubna na stránkách ministerstva informatiky (www.micr.cz).
Zákon kromě nejčastěji zmiňovaného zrovnoprávnění elektronických a listinných dokumentů a jejich konverze upravuje také ověřování elektronického podpisu, jednoznačné určení osoby při elektronické komunikaci s úřady a fungování takzvaných datových schránek. Má sloužit jako předstupeň úplné elektronizace komunikace s úřady.
Vedle zjednodušení komunikace úřadů s lidmi i úřadů navzájem si tvůrci od zákona slibují také výrazné úspory. Zatím se náklady například na hardwarové vybavení úřadů a připojení k telekomunikačním sítím odhadují na 2,5 miliardy korun. Úspory během prvních pěti let od nabytí účinnosti zákona by měly činit až čtyři miliardy.
Z PAPÍRU DO JEDNIČEK A NUL I NAOPAK
Při komunikaci s úřady je doposud často nutné některé dokumenty nebo přílohy předkládat v listinné, ověřené podobě. Aby mohla komunikace probíhat elektronicky, musí zákon v první řadě umožnit převod takových dokumentů do elektronické podoby a zajistit jejich stejnou právní účinnost.
Úřední převody listinných dokumentů na elektronické (a naopak) nazývá návrh zákona autorizovanou konverzí písemností. Tu dělají pověřené úřady. Součástí konverze je vedle samotného převodu (skenování, vytištění) ověření shody obsahu původního, vstupního a nového, výstupního dokumentu. U obou totiž musí být zachovány obsahové i formální náležitosti. Při splnění těchto požadavků pak vstupní i výstupní dokument mají stejnou právní účinnost, jsou tedy rovnoprávné. Zákon se přitom neomezuje pouze na výpisy z rejstříků a registrů, ale umožňuje převody všech písemností.
Některé dokumenty jsou však z možnosti konverze do elektronické podoby vyjmuty. Jde především o takové dokumenty, jejichž jedinečnost není možné převodem nahradit a samotná konverze by tak ani neměla smysl. Příkladem jsou občanské a řidičské průkazy, cestovní pasy, zbrojní průkazy, vkladní knížky, šeky, sázenky a podobné. Konverze je také vyloučena u listin s různými vsuvkami, opravami a škrty, které by mohly znevěrohodnit výstupní datový dokument. Při převodu z elektronické do listinné podoby navíc musí být vstupní dokument opatřen elektronickým podpisem. V případě neplatného podpisu či pozměněného obsahu jsou z konverze vyjmuty i tyto dokumenty.
Konverze dokumentů budou mít podle zákona oprávnění vykonávat notáři, krajské úřady či obecní a městské úřady. V Praze to budou úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí, které vedou matriku. Tyto instituce mohou dělat konverze na žádost. Všechny ostatní orgány veřejné moci pak budou moci zhotovovat takzvané konverze z úřední moci, neboli konverze nezbytně nutné pro vykonávání věcné působnosti.
Pro nutné náležitosti vstupních i výstupních dokumentů v elektronické podobě pracuje prozatím návrh zákona se dvěma variantami. Vstupní dokument v elektronické podobě musí být v každém případě opatřen zaručeným elektronickým podpisem s kvalifikovaným certifikátem. Jedna z variant ale navíc požaduje také kvalifikované časové razítko. To má jednoznačně určit, kdy byl dokument „podepsán“. Subjekt uskutečňující převod dokumentu pak musí ověřit, zda před opatřením dokumentu časovým razítkem nepozbyl kvalifikovaný certifikát, na němž je založen elektronický podpis, platnosti. Pak by konverze do listinné podoby nebyla možná. Druhá varianta považuje časové razítko za dobrovolné a převádějící subjekt v tomto případě kontroluje platnost certifikátu elektronického podpisu v momentu převodu dokumentu.
Analogická je situace u výstupních elektronických dokumentů. Ty musí v každém případě označit subjekt, který konverzi provedl, elektronickou značkou nebo elektronickým podpisem. Zatím však není rozhodnuto, zda bude povinné připojit také kvalifikované časové razítko.
Ceny za převody dokumentů se budou lišit u notářů a ostatních úřadů. Mají se řídit vyhláškou o odměnách a náhradách notářů, respektive zákonem o správních poplatcích. Všechny konverze pak budou podle zákona muset úřady vést v evidenci. Dobu trvání a technické provedení evidence stanoví také až speciální vyhláška ministerstva vnitra.
e-PODPIS JE NUTNÉ OVĚŘIT
Další nový pojem, který návrh zákona zavádí, je takzvaná legalizace zaručeného elektronického podpisu. V podstatě má nahradit úředně ověřený ruční podpis. Podobně jako u ručního podpisu pak žadatel o legalizaci elektronického podpisu potvrzuje, že opravdu opatřil dokument zaručeným elektronickým podpisem „vlastnoručně“.
Legalizovat podpis bude podle návrhu zákona možné na požádání u všech subjektů, které jsou oprávněny provádět konverzi dokumentů. Ty přitom musí také zajistit bezpečnostní a technické podmínky pro legalizaci elektronického podpisu. Důležitá je však skutečnost, že při legalizaci podpisu ověřující subjekt nezodpovídá za obsah a správnost elektronického dokumentu.
V praxi by tedy legalizace elektronického podpisu měla probíhat tak, že žadatel úřadu, respektive pověřené osobě nebo notáři prokáže svou totožnost a v jejich přítomnosti dokument opatří elektronickým podpisem. Úřad poté podle rodného čísla u fyzické osoby nebo jednoznačných údajů o ostatních osobách ověří, zda podpis skutečně patří žadateli. Pak opatří dokument takzvanou ověřovací doložkou. Ceny za legalizaci budou vycházet ze stejných předpisů jako ceny za konverzi dokumentu.
IDENTIFIKACE PŘI e-KOMUNIKACI
K jednoznačné identifikaci osob při elektronické komunikaci s úřady mají sloužit takzvané identifikátory, a sice základní identifikátor fyzické osoby a identifikátor subjektu pro úřady a právnické osoby. Ty pak v systému identifikátorů spravuje kompetenční centrum, které je zároveň na požádání vydává.
Základní identifikátor může fyzická osoba získat po podání žádosti na matričním úřadě. Ten po kontrole osobních údajů v žádosti (jméno, rodné číslo, adresa trvalého bydliště) získá identifikátor na datovém nosiči (například na čipové kartě) chráněném heslem právě od kompetenčního centra a předá jej žadateli. Identifikátory úřadů a právnických osob mají podobu alfanumerických záznamů, které jsou konkrétnímu subjektu přiděleny rovněž kompetenčním centrem.
Používání systému identifikátorů je pro úřady povinné. Musí tedy s jeho pomocí ověřovat totožnost fyzické osoby, s kterou komunikuje. Stejně tak jsou povinny se identifikovat pomocí vlastního identifikátoru.
NOVÁ „PODATELNA“
Posledním novým pojmem jsou datové schránky. Datové schránky rovněž spravuje kompetenční centrum. Jejich prostřednictvím má probíhat samotná elektronická komunikace. Zatímco právnické osoby si musí datovou schránku zřídit povinně, fyzické osoby ji zřizují pouze na základě žádosti. Povinnost zřídit datovou schránku pochopitelně mají také samotné úřady. Úřední datová schránka totiž slouží jako elektronická podatelna.
Každá datová schránka má přesně zákonem definovanou strukturu a člení se na oddíly
- odesílací, který slouží k odesílání elektronických podání,
- doručovací, který slouží k přijímání elektronických podání,
- identifikační, který slouží k uchovávání dat o přístupu do datové schránky a identifikaci osoby,
- pracovní, který slouží k nastavování uživatelského rozhraní a k vytváření jednotlivých podání,
- dokumentační, který slouží k uchovávání písemností v elektronické podobě.
Datové schránky jsou zabezpečeny heslem. U fyzických osob je tvoří základní identifikátor fyzické osoby a u právnických osob a úřadů identifikátor subjektu. Právě jednoznačné určení komunikující osoby a zabezpečení před zneužitím schránky je nutné proto, aby byly splněny náležitosti u úkonů vyžadujících písemné podání. Pro některá podání mají v budoucnu v datové schránce existovat připravené formuláře.
Doručování dokumentů a podání uskutečněných prostřednictvím datové schránky provádí jejich správce, tedy kompetenční centrum. O doručení i odeslání elektronického podání pak správce odesilatele i adresáta informuje. Veškerá komunikace je opět podmíněna používáním zaručeného elektronického podpisu s kvalifikovaným certifikátem.
CO UPRAVUJE ZÁKON O eGOVERNMENTU
Autorizovaná konverze písemností
- ověřený převod listinných dokumentů do elektronické podoby a naopak. Při splnění všech náležitostí pak mají listinný i elektronický dokument stejnou právní účinnost.
Legalizace elektronického podpisu
- nahrazuje ověřený ruční podpis. Žadatel o legalizaci před úředně pověřenou osobou připojí k dokumentu elektronický podpis a tím zajistí jeho rovnoprávnost s ověřeným vlastnoručním podpisem.
Jednoznačná identifikace osob - pomocí takzvaných identifikátorů má jednoznačně identifikovat fyzickou a právnickou osobu i úřad, s kterým elektronicky komunikují. U fyzických osob je identifikátor tvořen jménem, rodným číslem a adresou trvalého bydliště; u právnických osob a úřadů pak alfanumerickým záznamem (heslem). Datové schránky**
- nástroj pro elektronickou komunikaci. Jejich prostřednictvím si lidé, firmy a úřady budou zasílat dokumenty v elektronické podobě.
