Výše zmíněná nepříjemnost se podle zpravodajského serveru CNN týká zhruba 200 tisíc námořníků. Řada z nich si své aktuální pracovní úvazky v souvislosti s nastupující pandemií koronaviru během jara prodloužila dobrovolně, aby tak zamezila přerušení některých životně důležitých dodávek. Tyto smlouvy podle Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF) vypršely v půlce června, vidina domova je však pro naprostou většinu z nich stále velmi vzdálená.
„Někteří námořníci jsou na lodi už více než rok a během této
pandemie bylo mnoha z nich ze strany jednotlivých vlád zakázáno vystoupit
na pevninu, například jen na malou procházku, a bylo jim odepřeno poskytnutí
zdravotní péče,“ nechal se slyšet zástupce ITF Dave Heindel.
„Upřímně řečeno, najdou se mezi nimi i tací, kteří v důsledku této mizérie, která z jejich pohledu nebere konce, spáchali sebevraždu,“ dodal. Dotčení pracovníci rejdařských společností tak začali podle Heindela sami sebe nazývat „plovoucími vězni“. Jejich plavba se zdá býti nekonečnou, a to navzdory skutečnosti, že na základě platné námořní konvence smějí na lodích pobývat nanejvýš 11 měsíců v kuse. Mnozí z nich však tuto lhůtu již dávno přesáhli.
Nebezpečné a nehumanitární zároveň
Samotná dánská společnost Maersk, která je největším nákladním přepravcem světa, má v současnosti na moři přes šest a půl tisíce svých lidí, přičemž i její vedení připouští, že situace začíná být vzhledem k upadající morálce a čím dál častějším depresím doslova kritická.
„Z hlediska bezpečnostních, regulačních i humanitárních důvodů nemohou být výměny posádek odkládány věčně,“ zdůraznil v emailu zaslaném CNN jeden z jejích vedoucích představitelů Palle Laursen.
„Pokud nejste na té správné lodi, pak si myslím, že podlehnout depresi je velmi snadné,“ potvrdil Richard Barnes, třiačtyřicetiletý kapitán tankeru převážejícího chemikálie, který jako jeden z mála námořníků měl to štěstí, že se po půlroční směně přeci jen nakonec dostal domů do Velké Británie ke své rodině. Jak ovšem sám připouští, řada jeho kolegů, zejména pak těch, kteří pocházejí z Číny, Vietnamu a dalších zemí východní Asie, to mají i kvůli přerušené mezikontinentální letecké dopravy značně komplikovanější.
„Vážně potřebujeme, aby letadla začala opět létat,“ naléhá
generální tajemník ITF Steve Cotton s tím, že federace, pro kterou pracuje,
obdržela za minulý týden „stovky“ telefonátů a zpráv skrze sociální sítě, v nichž
zoufalí námořníci prosí o jakoukoliv radu.
Většina zemí se zdráhá spolupracovat
Mezinárodní námořní organizace (IMO) sice během měsíce května vydala sadu opatření, která měla zajistit, že posádky lodí budou moci být standardně obměňovány, potíž však je v tom, že se je ze strany jednotlivých států nepodařilo včas implementovat.
„Neprosíme vlády, aby přišly s plánem (jak výměnu uskutečnit) – to jsme už vypracovali sami. Pouze je žádáme, aby jej přijaly. Je to otázka politické vůle,“ okomentoval inkriminovanou záležitost představitel Mezinárodní přepravní komory (ICS) Guy Platten, podle něhož sice některé země v čele s Velkou Británií, Německem či Nizozemskem vyšly jejím požadavkům vstříc, v případě ostatních však i nadále panuje značná míra neochoty.
