V příštích letech lze očekávat podstatnou změnu dosud velmi výhodných podmínek prodeje solární energie.
Autor: Artklee
Ministerstvo průmyslu a obchodu se totiž rozhodlo dlouhodobě zasáhnout do pravidel ohledně výkupních cen solární elektřiny. V souvislosti s tímto krokem však státu hrozí arbitráže.
Majitelé slunečních elektráren musejí v příštích letech počítat nejen s poklesem výkupních cen v rámci stávajícího nastavení cenové regulace, ale i se zásadní systémovou změnou. Tu by měla umožnit novela zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Chystaná změna otevře cestu pro razantnější snižování výkupních cen.
Příliš drahé slunce
V současné době má Energetický regulační úřad při stanovování výkupních cen určitý manévrovací prostor, ovšem maximální možné snížení činí pět procent pro následující kalendářní rok. Cenové rozhodnutí je přitom publikováno každoročně zhruba v polovině listopadu.
Hranice pěti procent se ale Ministerstvu průmyslu a obchodu jeví jako nedostatečná, a tak připravilo novelu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Návrh novely je v současné době v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení, s ohledem na to lze očekávat, že změna zákona bude účinná až v roce 2010. To znamená, že výraznější snížení výkupních cen by bylo možné očekávat až v kalendářním roce 2011. Ceny pro rok 2010 byly publikovány ještě za účinnosti stávajícího znění zákona. Snížení cen proto nesmělo překročit (a také nepřekročilo) zmiňovaných pět procent. Chystaná změna právní úpravy by se však nemusela obejít bez komplikací. V souvislosti s ní totiž vzniká otázka, zda není porušen princip legitimního očekávání.
V současné době nejsou výrobci solární eletřiny vystaveni konkurenci na trhu, ba naopak ze zákona mají pro svůj produkt zaručený odbyt, a to za fixní cenu a na dvacet let.
Čára přes rozpočet
Co znamená navrhovaná změna zákona pro praxi? Především přechodně zlaté časy pro subjekty zabývající se výstavbou solárních elektráren, neboť každý developer se bude snažit dokončit rozjetý projekt a spustit provoz tak, aby se na něj vztahovaly současné vyšší výkupní ceny garantované na příštích 20 let. Pokud to nestihne, může většinu kalkulací hodit za hlavu, začít počítat znovu a doufat, že se dopočítá.
Povzneseme-li se nad naše luhy a háje, zjistíme, že v rámci Evropské unie je český systém podpory výroby energie ze slunce po Portugalsku nejštědřejším. Například ve Španělsku či Německu došlo v uplynulých dvou letech k výraznému poklesu výkupních cen elektřiny ze solárních panelů, ovšem v obou těchto státech je maximální rychlost poklesu cen stanovena zákonem – podobně jako u nás, ovšem místo pěti procent je to osm až devět procent. Navíc je výše podpory dále rozlišena v závislosti na výkonu a umístění panelů.
Je dost pravděpodobné, že se řada investorů bude cítit poškozena a bude se snažit najít nějaký způsob, jak uniknout z utahující se smyčky. Jednou z možností je arbitráž na základě příslušné bilaterální smlouvy o ochraně investic, a to zejména v důsledku porušení principu legitimních očekávání investora. Jakkoliv je nemožné předpovědět rozhodnutí arbitráže předem, nota bene ještě před změnou výše uvedeného zákona, která by k arbitrážnímu řízení mohla vést, ohledně úspěšnosti rozhodčí žaloby bych byl spíše skeptický.
Podle rozhodnutí ve věci Saluka Investments vs. Česká republika by bylo „nežádoucí klást na hostitelský stát nerealistické požadavky, které by mu bránily regulovat vnitrostátní záležitosti. Současně by bylo ze strany investora nepřiměřené domnívat se, že okolnosti existující v okamžiku jeho investice zůstanou identické“. A navíc, podle rozhodnutí ve věci Continental Casualty Company vs. Argentina „je právní předpis již ze své podstaty předmětem následných změn“.
Šanci na úspěch by však investor mohl mít v případě, že by prokázal existenci specifických ujištění ze strany státu ohledně neměnnosti podmínek, za nichž uskutečnil svoji investici. Tak tomu bylo například v případech CMS vs. Argentina či Occidental vs. Ekvádor. Jisté paralely by se daly najít také v rozhodnutí CME vs. Česká republika, kteréžto řízení pro stát nedopadlo nejlépe a českého daňového poplatníka přišlo na pěkných pár peněz.
