OBSAH:
1. Změna v zákoně o účetnictví
2. Sazby stravného při tuzemských pracovních cestách
3. Zahraniční pracovní cesty v roce 2005
4. Průměrné ceny pohonných hmot pro zaměstnance
5. Sazby náhrad za používání silničních motorových vozidel
6. Nejdůležitější změny v novele zákona o DPH
1. Změna v zákoně o účetnictví
Od začátku roku 2005 se zvýšila hranice obratu, od které je podnikatel povinen vést účetnictví (dříve podvojné účetnictví), ze šesti na 15 milionů korun ročně. Novela upravuje také případy, kdy podnikatel pro rok 2004 musel přejít na účetnictví, zatímco od roku 2005 mu díky změně zákona opět postačí daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví).
Podívejme se na celou úpravu podrobněji:
Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se s účinností od 1. ledna 2004 vztahuje na takzvané“účetní jednotky“.
Účetními jednotkami se podle § 1 odst. 2 pro rok 2004 rozuměly:
a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,
b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,
c) organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,
d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, (1a) včetně zdanitelných plnění osvobozených od této daně, přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 6 000 000 korun, a to od prvního dne kalendářního roku; do obratu se nezapočítávají příjmy z činnosti, která vykazuje všechny znaky podnikání, kromě toho znaku, že je prováděna podnikatelem,
—————————-
(1a) § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,
g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu, (1b) pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h), nebo
—————————-
(1b) § 829 a následující občanského zákoníku
h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.
Výše uvedené osoby tedy musí vést účetnictví (dříve podvojné účetnictví), nestačí jim daňová evidence (dříve jednoduché účetnictví). Kdy jim ale tato povinnost vzniká?
Zmíněnou otázku upravuje § 4 odst. 3 zákona o účetnictví. Tam je uvedeno:
Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. e) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle 1 odst. 2 písm. d), g) nebo h).
Jenže: Zákon o účetnictví byl s účinností od 1. ledna 2005 novelizován (zákonem č. 669/2004 Sb.). Z nového znění § 1 odst. 2 písmeno e) vyplývá i nová definice účetní jednotky:
Považují se za ni ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty, (1a) včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 15 000 000 korun, a to od prvního dne kalendářního roku.
—————————-
(1a) § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Hranice obratu, jejíž překročení zakládá vznik účetní jednotky, se tedy zvýšila z 6 000 000 korun na 15 000 000 korun. Kvůli tomu by mohlo dojít k nerovnoprávnému postavení účetních jednotek vzniklých podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona o účetnictví v jeho znění platném do 31. 12. 2004. Zákon proto obsahuje přechodné ustanovení, přičemž dlouhý výpis zákonů má za smysl odlišit znění zákona účetnictví pro rok 2004 (s poslední novelou č. 437/2003 Sb.) a pro letošní rok (zákon „v účinném znění“):
Fyzické osoby, které se do dne účinnosti tohoto zákona staly účetní jednotkou podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona
č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb., se považují za účetní jednotku až ode dne účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak. Pokud obrat těchto účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, přesáhl 15 000 000 korun, mají povinnost vést účetnictví od 1. ledna 2006; uvedené fyzické osoby, jejichž obrat nepřesáhl 15 000 000 korun, se nepovažují za účetní jednotku a povinnost vést účetnictví jim nevzniká. K dřívějšímu vzniku povinnosti vést účetnictví se nepřihlíží, s výjimkou vzniku povinnosti na základě ustanovení § 1 odst. 2 písm. d), f) a h) zákona č. 563/1991 Sb., v účinném znění.
Příklad:
Podnikatel – fyzická osoba podle písm. e) při své podnikatelské činnosti v roce 2003 dosáhl obratu podle i style=„mso-bidi-font-style: normal“>písm. e) vyššího než 6 000 000 korun.
V kalendářním roce 2004 se podle výše uvedených ustanovení zákona o účetnictví stane z titulu překročení obratu účetní jednotkou.
V období od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 tento podnikatel vede daňovou evidenci podle § 7b zákona o daních z příjmů.
Povinnost vést účetnictví mu měla vzniknout od 1. ledna 2005, novela zákona však tuto povinnost buď ruší (pokud jeho obrat nepřesáhl 15 000 000 korun), nebo odsouvá na 1. leden 2006 (pokud byl vyšší než 15 000 000 korun).
Příklad:
Pokud by se však výše uvedený podnikatel rozhodl již v roce 2003, že od 1. ledna 2004 povede účetnictví na základě svého rozhodnutí, tak se stává od 1. ledna 2004 účetní jednotkou podle § 1 odst. písm. f) zákona o účetnictví a podle jeho § 4 odst. 4 mu vzniká povinnost vést účetnictví již od 1. ledna 2004.
Na skutečnosti uvedené v posledním uvedeném příkladě nic nemění ani citované přechodné ustanovení zákona č. 669/2004 Sb. V ustanovení je totiž zmíněno:
K dřívějšímu vzniku povinnosti vést účetnictví se nepřihlíží, s výjimkou vzniku povinnosti na základě ustanovení § 1 odst. 2 písm. d), f) a h) zákona č. 563/1991 Sb., v účinném znění.
Důležité je také druhé přechodné ustanovení zákona č. 669/2004 Sb., kterým se novelizuje zákon o účetnictví. V něm je uvedeno:
Fyzické osoby, které se do dne účinnosti tohoto zákona staly účetní jednotkou podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. g) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb., protože alespoň jeden z účastníků sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu se stal účetní jednotkou podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., se považují za účetní jednotku až ode dne účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak. Pokud je důvodem vzniku povinnosti vést účetnictví skutečnost, že obrat alespoň jednoho z členů tohoto sdružení, který je účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb., a tento obrat přesáhl 15 000 000 korun, mají uvedené fyzické osoby povinnost vést účetnictví od 1. ledna 2006; nepřesáhl-li zmíněný obrat 15 000 000 korun, uvedené fyzické osoby se nepovažují za účetní jednotku a povinnost vést účetnictví jim nevzniká. K dřívějšímu vzniku povinnosti vést účetnictví se nepřihlíží, s výjimkou vzniku povinnosti na základě ustanovení § 1 odst. 2 písm. d), f) a h) zákona č. 563/1991 Sb., v účinném znění.
Příklad:
Tři podnikatelé jsou od roku 2000 účastníky sdružení bez právní subjektivity (podle § 829 a následující občanského zákoníku), žádný z nich nevykonává činnost mimo sdružení. Pověřený účastník vedl za činnost sdružení jednoduché účetnictví.
Podnikatelé si mezi sebe rozdělili příjmy dosažené při společném podnikání na základě smlouvy o sdružení za rok 2003 tak, že z celkového příjmu ve výši 18 000 000 korun připadá jednomu příjem ve výši 8 000 000 korun a ostatním dvěma po 5 000 000 korun.
Alespoň jeden z účastníků sdružení je tak osobou uvedenou v § 1 odst. 2 písm. e), protože jeho výše obratu za rok 2003 překročila obrat 6 000 000 korun platný v zákoně o účetnictví platném do 31. prosince 2004 (o 2 000 000 korun) a stává se k 1. lednu 2004 účetní jednotkou.
Podle § 4 odst. 3 mu však vzniká povinnost vést účetnictví až od 1. ledna 2005.
Ostatní účastníci sdružení se stávají v roce 2004 účetními jednotkami podle § 1 odst. 2 písm. g), protože alespoň jeden z účastníků jejich sdružení je v roce 2004 osobou uvedenou v písm. e).
Podle § 4 odst. 5 vzniká těmto dvěma účastníkům sdružení povinnost vést účetnictví, ale také až od 1. ledna 2005.
Nakonec je tedy vše sladěno a všichni účastníci sdružení mají povinnost vést účetnictví od 1. 1. 2005.
Účastníci sdružení spolupracovali i v dalším roce, přičemž za rok 2004 pak byla výše příjmů u každého účastníka stejná jako v roce 2003.
Na posuzování výše uvedené skutečnosti se však projeví novela zákona o účetnictví zákonem č. 669/2004 Sb.: Podle prvního z jeho přechodných ustanovení se účastník sdružení s obratem 8 000 000 korun [který byl do 31. prosince 2004 osobou uvedenou v písm. e) nestává účetní jednotkou ani v posunutém termínu k 1. lednu 2005, protože nepřekročil v roce 2004 zvýšenou hranici obratu 15 000 000 korun.
Z druhého přechodného ustanovení potom vyplývá, že účetními jednotkami k 1. lednu 2005 se nestávají ani ostatní dva účastníci sdružení, protože není splněna podmínka, že by alespoň jeden ze tří účastníků sdružení překročil hranici obratu 15 000 000 korun.
Příklad:
Co se stane, pokud by se obraty výše uvedených účastníků zvýšily v roce 2004 na dvojnásobek?
Podle prvního z přechodných ustanovení zákona č. 669/2004 Sb. by platilo, že účastník sdružení s obratem za rok 2004 ve výši 16 000 000 korun by se stal účetní jednotkou v posunutém termínu k 1. lednu. 2005 a povinnost vést účetnictví by mu vznikla až k 1. lednu 2006.
Z druhého přechodného ustanovení potom vyplývá, že účetními jednotkami k 1. lednu 2005 se stávají i ostatní dva účastníci sdružení, protože je splněna podmínka, že alespoň jeden ze tří účastníků sdružení překročil hranici obratu 15 000 000 korun.
Zákon č. 669/2004 Sb. obsahuje ještě jedno přechodné ustanovení. V něm je uvedeno:
Pro účely stanovení okamžiku, od kterého se fyzická osoba stává účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., ve znění tohoto zákona, se při zjišťování výše obratu použije znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni uskutečnění plnění.
Je tomu tak proto, že do 30. dubna 2004 byl účinný zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zatímco od 1. května 2004 je účinný úplně nový zákon o DPH č. 235/2004 Sb.
2. Sazby stravného při tuzemských pracovních
cestách v roce 2005
2. 1. Sazby stravného
Pro účely poskytování cestovních náhrad platí v roce 2005 Vyhláška č. 647/2004 Sb.. Vedle výše sazeb stravného upravuje také výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výši průměrných cen pohonných hmot.
Podle § 1 této vyhlášky platí, že sazby stravného podle § 5 odst. 1 zákona o cestovních náhradách činí:
a) 58 korun až 69 korun, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 88 korun až 106 korun, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
c) 138 korun až 165 korun, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci uvedeného rozpětí. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.
Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty.
Sazba stravného podle § 5 odst. 3 zákona o cestovních náhradách činí 58 korun.
Tato sazba stravného platí v případě, že zaměstnavatel znemožní vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než pět hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem.
Oproti roku 2004 zůstávají sazby stravného pro rok 2005 beze změny.
2. 2. Stravné jako daňový výdaj
Zaměstnanci
Náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti (zaměstnání) do výše stanovené zákonem o cestovních náhradách nejsou u zaměstnanců považovány za příjmy ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně z příjmů.
To znamená, že hodnota cestovních náhrad se nebude připočítávat k příjmu zaměstnance a nebude spolu s ním zdaňována.
Stanoví tak § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů, kde je uvedeno:
Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené zvláštním předpisem, jakož i hodnota stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; (5) vyplácí-li zaměstnavatel vyšší náhrady, jsou částky, které překračují
výši
