Další záchvat stihomamu

2. 12. 2003

Spojené státy by měly podporovat výzkum, aby je nepředběhla Asie

Spojené státy se vždy obávaly toho, aby nezaostaly ve vědě a technologiích. Když v říjnu roku 1957 Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu první družici Sputnik, Američanům se zastavil dech. O SSSR se předpokládalo, že mají lépe vyškolené a vzdělané vědce a inženýry, takže se zdálo jen otázkou času, kdy tato země USA předčí vojensky i ekonomicky.
V osmdesátých letech se v roli strašáka ocitlo Japonsko, které mělo špičkovou výrobu a zároveň vkládalo 2,5 procenta hrubého domácího produktu do nevojenského výzkumu a vývoje. Spojené státy, jež na civilní vývoj věnovaly pouze 1,8 procenta HDP, byly zdánlivě odsouzeny k tomu, aby technologicky slábly.
Předpovědi neodvratné katastrofy se samozřejmě nikdy nenaplnily. Přednosti Sovětského svazu a Japonska v oblasti vědy a techniky byly více než vyrovnány bezútěšnými slabinami ve sféře řízení a financí. USA se mezitím k oběma výzvám postavily čelem, posílily výdaje na inovace a školství, a upevnily tak svou pozici technologické a hospodářské supervelmoci.
Další záchvat stihomamu však právě začíná: tentokrát jsou padouchy Indie a Čína, která díky svým výrobkům dosahuje v obchodě se Spojenými státy masivních přebytků. Indie naopak značně ukrajuje z nabídky míst na americkém trhu práce v oblasti informačních technologií. Politici a kapitáni průmyslu totiž vážně varují před nekonečnou zásobou levných indických inženýrů, kteří přebírají telefonická centra služeb a programátorská místa, dříve zastávaná Američany. Společnosti z USA zároveň zakládají výzkumná střediska v Indii, a ze země neomezených možností se stěhují dokonce i pozice vrcholných IT manažerů. Ve Spojených státech proto panují obavy z úplného vysátí tohoto segmentu – že to „pořádně mlaskne“, jak kdysi miliardář H. Ross Perot prohlásil o Mexiku.
Než se však poddáme Perotově noční můře, zkusme si prověřit fakta. Za prvé, jakékoli posílení indických a čínských ekonomik je dobrodiním pro více než dvě miliardy lidí, kteří v těchto zemích žijí. Jde o chudé národy, jež konečně začaly šplhat po žebříčku hospodářského rozvoje.
Za druhé, neexistují žádné důkazy o tom, že by ze Spojených států unikal větší počet odborných pozic. Americký úřad pro pracovní statistiky tvrdí, že zaměstnanost pracovníků s vyšším nebo vysokoškolským vzděláním loni stoupla o 3,6 procenta, a to navzdory celkově stagnujícímu trhu pracovních příležitostí. Navíc konečně začalo růst i přijímání specialistů v oblasti informačních technologií: jen od června přibylo 152 tisíc míst v počítačových a matematických oborech.
USA si přesto nemohou dovolit oddech. Zatímco Indie a Čína budou stoupat po ekonomickém žebříčku, Američané musí napřít síly do technologické inovace. Jedině tak může supervelmoc vytvářet nové a dobře placené pozice. Dokonce i v případě přesunu některých částí výzkumu do Indie, Ruska nebo Japonska bude rozhodující vedoucí postavení USA ve sféře vědy a financí, které upevní sílu amerického hospodářství.
Proto se Spojené státy musí zaměřit na zlepšení čtyř klíčových předpokladů technického pokroku: výdajů na výzkum a vývoj, školství, finanční podpory invence a vynalézání, a ochotu národa podstoupit rizika. Uveďme si, co to v které oblasti konkrétně znamená:

 Zvýšit vládní výdaje na vývoj. Přidání alespoň deseti miliard dolarů do kapitoly vládních výdajů na civilní výzkum a vývoj – navýšení o zhruba dvacet procent – zřejmě pochopí každý. Vývoj je koneckonců výchozím bodem veškeré inovace v oblasti technologií. Pod patronát vlády zcela nepochybně patří zejména základní výzkum a rané fáze aplikovaného výzkumu.
Americké výdaje na vývoj však nedržely krok s růstem ekonomiky. Podle údajů nadace NSF (National Science Foundation) vládní investice do vývoje klesly z 0,96 procenta HDP v roce 1992 až na 0,67 procenta v roce 2000, odrazily se ode dna a v posledních letech opět stoupají. Ale i tato nejnovější vzpruha v amerických výdajích na vývoj směřovala téměř výhradně do oblasti obrany a zdravotnictví. Skutečné výdaje federální vlády do oblastí mimo vojenský a zdravotnický sektor, například do energetiky, se v uplynulých deseti letech zvyšovaly o dost pomaleji než HDP.

 Zvýšit finanční podporu pro postgraduální studenty vědeckých a technických oborů. Je zhola nemožné provádět špičkový výzkum bez kandidátů přírodních a technických věd – a to představuje problém. Od roku 1997 se počet postgraduálních titulů, udělených v uvedených oborech Američanům nebo lidem s trvalých pobytem v USA, snížil o šestnáct procent. V matematice a informatice činil propad počtu akademických titulů PhD pětadvacet procent.
K řešení problému je nezbytné zvýšit přímou stipendijní podporu pro postgraduální studenty vědeckých a technických oborů. Vyšší investice do výzkumu a vývoje by navíc vytvořily větší počet vědeckých a technických pracovních příležitostí a zároveň by zvýšily atraktivitu postgraduálních titulů.

 Povzbudit činorodost finančních trhů. Jiné země sice disponují špičkovými technologiemi a inteligentními pracovníky, ale největší konkurenční výhodu Spojených států v devadesátých letech představovaly jejich finanční trhy. Rizikový investiční kapitál, obligace s vysokými výnosy a nabídky nových akcií (IPO – initial public offering) poskytovaly financování celé řadě progresivních technologických společností v nevídaném měřítku, takže v USA vzniklo enormní množství nových pracovních příležitostí.
Finanční sílu Ameriky nicméně může podkopat pokračující odkrývání korupce. Je tedy nezbytné důrazně stíhat zkorumpované jednotlivce i společnosti a zároveň zajistit absolutní průhlednost firem: ta investorům poskytne informace, které potřebují pro správné rozhodování.
Spojené státy by však neměly ochromit pružnost svého finančního systému přílišnou regulací. Americké informační technologie v devadesátých letech prosperovaly díky tomu, že prostřednictvím akciových opcí přitahovaly špičkové talenty z celého světa. Do USA je totiž přilákala šance na zbohatnutí v případě, že jejich firma dosáhne kótace na burze. Proto jsou kontraproduktivní všechna opatření, jež progresivním společnostem a start-upům znesnadňují využití akciových opcí k odměňování svých zaměstnanců.

 Obnovit a posílit ochotu národa podstoupit rizika. Finanční krach, teroristické útoky z roku 2001 a boje v Iráku společně zasadily těžkou ránu americkému optimismu. Zdá se, že Američané raději zavádějí protekcionistická opatření a udržují pracovní místa, než aby se nadšeně pustili do inovace.
Spojené státy by se neměly starat o únik pozic v oblasti IT, ale soustředit na vytváření nových pracovních příležitostí, v nových odvětvích a na domácí půdě. Nakonec pouze otevřená ekonomika, investice do technologického pokroku a školství a ochota podstoupit riziko povede k úspěchu jak pro Američany, tak pro jejich hospodářství. Kombinace těchto faktorů změnila „ekonomiku nezaměstnaných“ z raných devadesátých let v hospodářský rozkvět se čtyřprocentní mírou nezaměstnanosti. Tento recept může fungovat stejně dobře i dnes.