DÁM NA SVŮJ INSTINKT

První žena v čele české parlamentní strany

Mohla to být Petra Buzková (ČSSD), která by jako první žena v České republice usedla na trůn jedné ze zdejších parlamentních stran. Kritička Miloše Zemana však nikdy nesebrala odvahu stát se alternativou svému šéfovi. A tak se první významnou partají s dámou v čele nestala sociální demokracie, ale čtyřkoaliční Unie svobody (US). Delegáti celorepublikového shromáždění US v Liberci si 24. června zvolili za svou předsedkyni Hanu Marvanovou.

Volba to byla těsná, protikandidát Vladimír Mlynář dostal jen o sedm hlasů méně (130). Rozporné jsou také reakce, které zvolení Marvanové provázely. Někteří (politolog Bohumil Doležal) ji považují za nekonfliktní, emotivní moralistku, jiní (Jan Ruml, Karel Kühnl) za slušnou, zásadovou představitelku liberálních konzervativců. Mimochodem nálepka emotivní političky Marvanové lichotí – rozumu už prý bylo dost, a ty výsledky! Jaké však má nástupkyně dosavadního předsedy Karla Kühnla s unií plány? Zdůrazňuje, že na rozdíl od Mlynáře klade menší důraz na změny mechanismů uvnitř čtyřkoalice. Odmítá vytvářet dojem, že se čtyřka v dlouhodobém horizontu sloučí v jeden subjekt nebo dvojblok, uskupení vždycky chápala jen jako koalici suverénních stran. Na tom podle ní nic nezmění ani smluvně opozičními stranami prosazovaný dvacetiprocentní práh pro vstup do sněmovny: „Náš cíl není dostat se do vlády nebo do Parlamentu, náš cíl je vyhrát příští rok volby, chceme mít znovu více než třicetiprocentní preference jako loni na podzim. Za největší chybu čtyřky považuje jarní rozdělování virtuálních ministerských křesel. Myslet v první řadě na dělení potenciálního volebního zisku mezi jednotlivé strany a nebrat jej jen jako nástroj k prosazení vůle občanů označuje za škodlivé. Další chybu vidí Marvanová v neujasněnosti koncepce čtyřkoaliční politiky. Říká: „Chvíli naznačujeme, že se budeme integrovat, pak se dohadujeme, vyvoláváme nejasné signály. Veřejnost přesně neví, co čekat. Politika přitom vyžaduje stabilitu. Volič si dlouhou dobu zvyká. Ani výrobek na trhu nelze pořád měnit, protože zákazník by byl zmaten.

Hana Marvanová není v politice žádným nováčkem. Do listopadu 1989 disidentka, poté poslankyně za Občanské fórum spojila svůj další osud s Klausovou ODS. Vzděláním právnička se podílela v roce 1992 na tvorbě Ústavy ČR, působila v ústavně–právním výboru České národní rady. S ODS souvisí i další milník jejího života: Rozkol ve straně na sklonku roku 1997 vedl ke vzniku Unie svobody a Marvanová se stala její členkou. Skutečnost, že US zůstala jen slabší sestrou ODS, novopečená šéfka unionistů vysvětluje projektem čtyřkoalice, kvůli kterému unie – byť má na tom zájem – musí dělat programové kompromisy a slevovat ze svých pravicových představ. „To bych ráda do budoucna změnila. I ve čtyřce je možné, aby voliči přátelsky vnímali, že nejsme jedno a totéž jako KDU–ČSL a že jsme to my, kdo tlačí na posílení aktivity člověka, snížení daní a na podporu podnikatelů, prohlašuje.

Marvanová dodnes nelituje, že po volbách 1998 Unie svobody odmítla koalici se Zemanovou ČSSD. Sama prosazovala dodržení předvolebního slibu nejít do vlády s levicí. Soudí, že pokud by unie do koalice šla, zničilo by ji to, protože vznikla jako liberální pravicová strana s cílem dokončit reformu. Zrada této ideje by jí vzala prostor k existenci. Jít do opozice považovala za spravedlivé potrestání pro všechny, kteří byli odpovědní za krach pravicové vlády na podzim 97, tedy pro US, KDU–ČSL a také ODS. „Myslela jsem, že není možné ten trest obejít, tím musíme projít jako slzavým údolím, protože pravicová vláda neudělala to, co slibovala, dodává.

Unie svobody nedávno předložila návrh na přímou volbu prezidenta, jehož je Marvanová spoluautorem. Osobně by dala přednost nadstranické osobnosti, je jí blízké pojetí hlavy státu jako pozůstatek monarchie. Náš stát a postkomunistické země potřebují sjednocující prvek. Politici i média se hádají, občané potřebují pevný bod. „Proto i moderní, velmi vyspělé státy si uchovávají formu království; já pochopila až po listopadu 89, k čemu je to dobré, přiznává. Příští hlavou České republiky by prý měla být žena, například socioložka Jiřina Šiklová. Pokud jde o kandidaturu Petra Pitharta, Marvanová by raději hledala mezi nestraníky. „Je to možná pojetí nepolitické politiky, ale já myslím, že troška nepolitičnosti v politice neuškodí.

Z postav české politiky devadesátých let si nejvíce váží Václava Havla. Přes různé chyby se nejvíc blíží ideálu morální konzistentnosti, pracovitosti a práce pro lidi. Jan Ruml je podle ní příkladem politika se srdcem. Vladimír Špidla sice působí jako člověk, kterému jde o věc, ale nad jeho přistupováním na kompromisy, například ve věci poradců premiéra Zemana, zůstává Marvanové rozum stát. Na Václavu Klausovi obdivuje pracovitost, snahu vyplňovat každou minutu studiem a psaním článků, ale zklamala jí jeho neschopnost dohlédnout důsledků mnohých svých činů, neschopnost reflexe a pokory. „Vysoká politika u nás nevypadá dobře a většina drobných politiků se přizpůsobuje lacinému stylu, domnívá se předsedkyně.

Generálku na vysoké pracovní zatížení v předsednické pozici si Marvanová odbyla v posledním roce. Není již tři léta poslankyní a funkce místopředsedkyně strany je neplacená. Politického koníčka musela tedy svobodná matka dvou synů finančně dohánět jako advokátka. Do budoucna hodlá preferovat práci pro unii, ale ze soukromého času pro rodinu nechce ubrat ani vteřinu. Skutečnost, že kdo chce dělat naplno politiku, musí se podřídit rytmu, který není normální, považuje za chybu. „To je extrém, který někdo vydrží tři nebo šest let, a pak musíte jet na Vysočinu objímat stromy. Politika se má celý život dělat tak, aby to člověka úplně nevyčerpalo. Málokterá žena si může dovolit chodit do kanceláře v šest ráno a odcházet v deset večer jako Vladimír Špidla, soudí Marvanová a připomíná, že i proto je v politice málo žen.

Zálibou nové předsedkyně US je astrologie (narodila se ve znamení Střelce). Říká, že ji nepřeceňuje, ale že souvisí s vnímáním: „Dám na svůj instinkt, ten v politice někdy napoví víc než jen logická úvaha, závislá na získaných informacích.